Historie mlýna je jistě poměrně stará, avšak zatím o ní nevíme téměř nic. Za druhé světové války bylo neveklovsko vystěhováno a sloužilo jako dělostřelecká střelnice. Mlýn v dezolátním stavu koupil v 60. letech profesor estetiky Dušan Šindelář. Mlýn vkusně opravil a žije zde dodnes.
Mlýn byl prodán a na začátku roku 2019 zdemolován.
x x x
Mlýn takzvaný Panský s popisným číslem 15, leží pod Panským rybníkem.
V Borovce se jedná o první mlýn na Tloskovském potoce. K ocejchování mlýna došlo již 19. srpna 1853. Mlýn s jedním složením v roce 1872 vyhořel. Doložitelnými majiteli byli na konci 19. století Josef Suchomel a Josef Trampota, zmiňovaní ve zprávě místodržitelství v Čechách z 4. února 1892. Tito páni dali 10. září 1880 přísežnou výpověď: „Mlelo se pouze tehdy, když bylo dost vody k provozování a dost meliva.“
Borovští mlynáři řešili v druhé polovině 19. století několik sporů. Tak například 19. srpna 1881 protokol, sepsaný ve mlýně v Borovce, podrobně líčí předchozí události: „Rozhodnutím c.k. místodržitelství ze dne 27. dubna 1876 byl Čeněk Daněk šlechtic z Esse povinen, aby voda z Panského rybníka na mlýny dolejší Antonína Jirouška, Josefa Morávce a soudruhů v takovém množství a takovém čase se vypouštěla, jak se před podáním stížnosti jejich dělo.“ Patrně se Čeněk Daněk, šlechtic z Esse a majitel Tloskovského panství jakož i mlýna, proti tomuto rozhodnutí odvolal a uspěl, neboť se dolejší mlynáři proti rozhodnutí z 5. září 1876 také odvolali a dočkali se 13. září 1877 nového komisionálního jednání po technické stránce v záležitosti vodní rozepře Tloskovského panství a dolních mlynářů. 31. července 1881 pak pravděpodobně pokračovalo se souhlasem okresního hejtmanství šetření z právního hlediska.
Napětí v obci panovalo nadále, neboť místodržitelství v Praze napsalo 4. února 1892 okresnímu hejtmanství v Benešově o odvolání mlynářů Antonína Jarouška, číslo popisné 14 v Borovce, Františka Čapka číslo popisné 10 v Mlékovicích, Jana Páryse číslo popisné 3 v Benicích a Karla Svobody s číslem popisným 5 proti Čeňku Daňkovi z Esse, majiteli panství Tloskov a Jiřímu Stellwagovi proti tamnímu rozhodnutí ze dne 22. března 1887, čís. 1700, kterým byl upraven odtok vody z náležejícího panství Tloskovského rybníka, tzv. Panského kat. č. 1988 ke mlýnům tuto jmenovaným a rozhodlo: „Každý majitel panského mlýna čp. 15 v Borovce jest zavázán, aby udržoval nejmenší výšku vody v rybníce 1, 4 m nad dnem rybníka, majitelům mlýnů čp. 14 v Borovce, čp. 10 v Mlékovicích, čp. 3 v Benicích a čp. 5 v Chrášťanech přísluší právo na odtoky od panského mlýna čp. 15 v Borovce a na odtoky ze žlabu Panského rybníka…“
Dne 6. října 1911 došlo k vodoprávnímu řízení, týkajícího se opravy jezu při Panském rybníce, který byl poškozen vodou. Při té příležitosti se znovu zasadil cejch.
Mlýn spadal pod Tloskovské panství, a tak se na něm vystřídalo ve 20. století několik zájemců. Provoz mlýna kontrolovali četníci z Neveklova při svých obchůzkách.
Za druhé světové války ho pronajímal JUDr. Oskar Daněk. Losenický opět vychází z vyprávění místního pamětníka pana Brůžka: „Manželé Blohavovi pekli chleba do roku 1911, pak mlel nájemce Jan Kříž, po něm Havlík, asi od roku 1923/1924 Václav Kysela. Byl bezdětný a mlel do zřízení vojenský cvičiště SS v roce 1943. Němci zařízení odvezli a mlýnská budova zůstala prázdná. Pan Kysela se na mlýn vrátil roku 1945, ale byl starý. Koupili s manželkou domek v Neveklově, kde pak zemřel.“ K obnově mlýna nedošlo. 12. dubna 1946 komise ONV zjistila, že mlýn nelze znovuzřídit, neboť si Státní rybářství zabralo z majetku panství prázdný a zpustlý mlýn a používá ho jako hájovnu. Poté Státní rybářství prodalo mlýn Dušanu Procházkovi, doktoru estetiky z Prahy, který budovu opravil.
Hospodářský typ mlýna
Námezdní
