1) V článku o slánském gymnáziu a jeho profesoru Josefu Lacinovi je zmínka o obyvatelích Baňkova mlýna v 80. letech 19. století:
"Profesor Josef Lacina žil a pracoval ve Slaném, s výjimkou dvouletého přesídlení do Kutné Hory v letech 1877-78, celých 18 let. Při svém druhém přestěhování do Slaného, bydleli Lacinovi nejprve u Sedláčků, v ulici k chudobinci sv. Vavřince, odkud se pak přestěhovali do většího bytu, v domě bohatého statkáře Václava Baňky U brodu, pod kostelem sv.Gotharda. Dokud v domě bydleli Baňkovi a Preidlovi, žili si tam Lacinovi „jako v ráji“. Když se ale místo Preidlů nastěhoval městský tajemník Tůma, bylo po klidu. Paní tajemníková byla drbna, do všeho strkala nos, vtírala se, a nakonec se paní Lacinové zprotivila natolik, že rozhodla o změně bytu. Tak se Lacinovi odstěhovali k Šulcovům, do ulice za radnicí naproti starému pivovaru, hned vedle domu U Maňasů ozdobeného gotickými figurami. ... "
Zdroj:
Dobner Libor (2008): Vzpomínky na slánské gymnázium. In: Slánské listy, zpravodajský server slánského regionu, 6.7.2008. Dostupné on-line: http://www.slanskelisty.cz/sl/historie/14-08-vzpomin.php (28.6.2016)
2) Ze vzpomínek Vladimíra Noska (nar. 25.12.1924), spoluzakladatele Občanského fóra ve Slaném, na své dětství pod Slánskou horou:
"U brodu se plavili na krách
Malý Vladimír a jeho kamarádi tak trochu povyrostli a prostor Pod horou jim začal být těsný. A tak začali chodit i na „Plac“, což bylo místo před velkým patrovým domem - mlýnem U Baňků. Nyní zde vede široká silnice podle „Brodu“, ke kruhovému objezdu. A tady, vedle hraní kuliček a honění se za hadrákem, se daly provozovat i jiné „hry“: „Zde naše hry dostaly vyšší rozměr, který byl dán tím, že na dosah několika kroků se nalézal rybník U brodu. A na něm jsme se vyřádili hlavně v zimě. Protože někteří z nás dostávali k Ježíšku brusle – šlajfky, na kličku, mohli jme na zamrzlém rybníce bruslit a klackem honit nějaký ten hadrák. Na zamrzlý rybník také chodili ledaři, kteří led rozsekávali na kry, které potom odváželi na „Pandu“ – do budovy mezi potokem a Brodem, naproti Lidlu. Aby led vydržel co nejdéle – pro potřeby hostinských zařízení, přikrývaly se kry slámou. Ale to bychom nesměli být kluci, kdybychom této situace nevyužili a neplavili se za pomocí klacků na zbývajících krách. Samozřejmě, že někdy jsme to nevybalancovali a zvrhli se do ledové vody. Než jsme doběhli domů, všechno na nás zmrzlo. Rodiče nás pak doma docela rychle „rozehřáli“… V té době s námi na „Place“ kamarádil Mirek May, pozdější tchán současného starosty. Jeho rodiče měli malou továrničku na tzv. Uhelnách, naproti bývalé drůbežárně, což bylo do města daleko, a tak zde neměl žádné kamarády,“ vzpomíná Vladimír Nosek na svá klukovská léta. ..."
Zdroj:
Pošta Libor (2010): Vladimír Nosek (spoluzakladatel OF ve Slaném), 2. část: Slánská hora byla pro něj středem světa. In: Slánské listy, zpravodajský server slánského regionu, 20.4.2010. Dostupné on-line: http://www.slanskelisty.cz/sl/kdyz-byli-mladi/300410slanskahora.php (28.6.2016)