V první polovině 17. století se na Liblíně připomíná Petr Jiří z Příchovic. Po jeho smrti roku 1637 zabrala česká komora statky Strýčkov, Liblín a Žíkov a prodala je. V trhové smlouvě z roku 1639 je kromě jiného uveden i „kus řeky Mže a na ní vystavěný mlýn od kamene na tři kola pod šindel, z něho jde nájem 60 strychů žita a dva vepři. Rybář dává z řeky 8 kop“.
Za třicetileté války byl Liblín a okolní vsi vypáleny a s nimi pravděpodobně lehl popelem i Kozojedský mlýn.
Roku 1654 na mlýně Jakub Procházka: https://www.portafontium.eu/iipimage/30064236/kralovice-01_0240-n?x=296&y=57&w=1024&h=333
Když koupil liblínské panství Jan Kryštof ze Štampachu, nechal roku 1700 pode dvorem postavit na své náklady 25 chalup, liblínský mlynář platil 50 zlatých, 20 strychů žita a 20 strychů ječmene.
1842 bylo veliké sucho, od března do 18. srpna ani nekáplo, všechny mlýny v okolí zůstaly na suchu a musely zasatvit mletí, mleči nuceni dojíždět až sem, za semletí 1 korce se platilo 30 kr. konv. m., muselo se platit i za 1 mírku obilí a čekalo se mnohdy až 3 týdny, neboť mlýn mlel jen na jedno složení nanejvýš 6 - 8 hodin denně.