Vodník z Červeného Kostelece
Přímo u města Červený Kostelec byl ještě v roce 1922 veliký rybník - Rybničná. Dnes je již z větší části zastavěný. Pod hrází rybníka, kde dnes je vodárna, stával Baudyšův mlýn. Sem jezdívali z okolí mleči se svým obilím.Tehdy se táhl les - Žďár - až k samému mlýnu. Silnice tam ještě nebyla a lesem vedla jen úzká pěšinka a přes potok byla položena jen úzká lávka. Pod lávkou byla hluboká tůň a tak se s povozy muselo jezdit do mlýna oklikou přes Lhotu nebo Kozákův kopec - dnešní Skalku.
Kostelecký rybník byl velký a proto i zdejší vodník se nosil jako nějaký pán. Byl vykutálený, škodolibý a lstivý, že mu široko daleko nebylo rovno. Provozoval své rejdy ve vodě i mimo ní. Často zaběhl do mlýna, do lesa či na louku. Jindy se až do okolních vsí odvážil a všude tropil nějakou neplechu.
Jednou se udělal mrtvým zajícem a položil se přes cestu. Jakýsi tkadlec jej s radostí sebral do rance a těšil se na pečínku. Když ale šel okolo rybníka - zajíc náhle oživl a skočil rovnou do vody. Tkalci stály vlasy na hlavě jako hřebíky a strachem nemohl ani mluvit. Jindy křičel z rákosí, jakoby tam někdo dodělával a mleči byli celí ztuhlí hrůzou. Za chvíli se jim hastrman vysmál. Jednou se valil z kopce nad rybníkem jako veliký sud až ke mlýnu. Mnoho lidí tím vystrašil.
Jako sud se také kdysi přivalil do Stolína. Bylo to takhle k ránu a stará Ježková vyhlédla zrovna oknem - vyjekla hrůzou a volala svého muže - ale ten již hastrmana nespatřil.
Nějakej soused z Kostelce šel taky jednou takhle pozdě večer domů přes Žďár ze Stolína. Zdržel se v tý lotrovský hospodě na Dupačce. Když sešel k potoku, vidí, že na lávce sedí cosi velkého, černého a svítí to zelenýma očima. Pojednou "Žbluňk, žbluňk" a už to bylo ve vodě.
Soused se tak polekal, že hned pelášil zpátky ke Stolínu a skončil zase v hospodě na Dupačce. Zůstal tam až do rána pije jednu sklenku za druhou, aby se z toho leknutí vzpamatoval.
Nejvíce ale vyváděl ve mlýně a co víc - zůstávaly po něm loužičky. Taky od každého jídla mu musela mlynářka schovávat na tři lžíce. Jednou tam na sv. Václava přišla nová děvečka a ta o vodníku ještě nevěděla. Po večeři odnášela mísu ze stolu a vidí, že na dně zbyly tři knedlíky. Sama měla ještě chuť a tak je snědla. Večer přišel hastrman a rovnou do trouby - a tam - NIC. Hledal a hledal, a opravdu NIC. Hastrman se rozčílil až poskakoval. Přiskočil k děvečce, začal ji tlouci do zad a přitom počítal "Jedna buchta, dvě buchty, tři buchty Ančka snědla." Pak se otočil a ze dveří ven. Jen zmizel a už se mlýn začal točit naprázdno. Stárek se hned za ním rozběhl, ale vodník se už jen zase zubil z rybníka.
Tak takhle vodník z Rybničné špásoval.
