Kněžské děti a mlynářův dobytek prospívají,
to druhé vždy, to první skoro nikdy.
(pruské přísloví)

Dřevíček

Dřevíček
3
Horní Dřevíč
549 31
Náchod
Horní Dřevíč
50° 31' 2.7'', 16° 10' 45.1''
Mlýn s turbínou, který vyrábí elektřinu
Zděný mlýn s kompletně dochovaným technologickým vybavením.
Jižně
Dřevíč
105036
přístupný po domluvě

Obecná historie:

Zmínka o značném stáří mlýna v Horním Dřevíči se nachází v Pamětní knize (tj. obecní kronice): „dann die schon in alten Erbauen seit alterher genannte Mühle in Ober Drewitsch“. Avšak, krom své neurčitosti, pochází tato zmínka až z let 1925 až 1938 a onen údaj nelze ověřit. U mlýna sice můžeme předpokládat značné stáří, vyloučit nelze ani jeho pozdně středověký nebo raně novověký původ, avšak první konkrétní a nepochybná zmínka zjištěná tímto průzkumem k mlýnu v Horním Dřevíči se vztahuje až k roku 1734, kdy jej kupuje Josef Vacek [„Joseph Watzeks“]. Rustikální část Tereziánského katastru mlýn v Horním Dřevíči v 50. letech 18. století neuvádí. Dovídáme se pouze, že zde jsou „Řemeslníci: 9 tkalců. – Ostatní se živí předením.“. Naopak je to dominikální část Tereziánského katastru, která zaznamenává: „Mlýny: […] Podle popisu z r. 1753 byly ještě tyto mlýny […] Horní Dřevíč“. Dne 3. května 1787 kupuje mlýn v Horním Dřevíči Jan Vacek mladší [„Johann Watzek jüngere“]. Když 27. března 1806 kupuje tento mlýn Josef Prousa či Prouza [„Joseph Praußa“], nechybí v zápisu poznámka ke strojnímu vybavení. Kromě zmínky o vodním kole na vrchní vodu se zde také dozvídáme o dvou mlecích složeních [„mit 2en gängen überschlechtige[!] Mahlmühle“]. K roku 1836 uvádí J. G. Sommer ve své Topografii v Horním Dřevíči [„Ober=Dřewitz (Hořegssj Dřewice)“] mj. jeden mlýn [„Hier ist 1 Mühle“]. V roce 1840 zachycuje areál mapa stabilního katastru. Zaznamenává mlýn [stavební parc. č. 2] a v rámci jeho areálu ještě dvě další stavby [stavební parc. č. 1 a 3] Všechny tři objekty – tedy včetně mlýna – jsou na této mapě vyznačeny žlutou barvou, tedy vybudované ze spalných materiálů. U mlýna není použit symbol vodního kola, čemuž ovšem není potřeba přikládat větší význam. Roku 1845 prodává Josef Pohl [„Joseph Pohl“] hornodřevíčský mlýn Janu a Josefě Kimmerovým [„Johann und Josepha Kimmer“] obilní mlýn se dvěma složeními a vším příslušenstvím a dodatky [„Mahlmühle mit 2 Gängen und allem Zugehör und Beilags“]. Pozornost věnujme i mapě Josefského vojenského mapování z 60. až 80. let 18. století. Je na ní zachycen symbol vodního kola, což jednoznačně dokazuje existenci technického objektu s vodním pohonem. Na základě souvisejících informací je zřejmé, že se jedná o vodní mlýn. Podobu staršího mlýna nám přibližují tři dochované fotografie pocházející asi ze začátku 20. století. Zachycují trojdílný roubený objekt s patrovými druhým (síň) a třetím dílem (mlýnice) a s vysokým prvním dílem (obytná místnost). Výška obytné místnosti, která má s největší pravděpodobností pouze jeden stropní trám, se dle lidských postav a vstupních dveří do síně dá odhadnout na 3,5 m a více. Kromě toho je použito u horních tří řad roubení výrazných přesahů trámů, a to nejen v nárožích, ale i u roubení stěn členících jednotlivé díly. Nese tak znaky archaických vesnických domů včetně vyrovnání výšky obytné místnosti ve druhém a třetím dílu jejich patrovým uspořádáním. Velmi střízlivě můžeme stáří tohoto objektu řadit alespoň do přelomu 17. a 18. století. Nejstarší zjištěný záznam v knihách mlýnů se tedy jistě vztahuje již ke stavbě zachycené předmětnými černobílými fotografiemi! K velkým změnám dochází poté, co mlýn od Filippa Hofmanna na konci roku 1917 kupuje Ladislav Baudyš. Těsně po 1. světové válce – v roce 1919 došlo na první větší přestavbu mlýna. Konkrétně došlo na demolici druhého (síň) a třetího dílu domu (mlýnice) a v jejich prostoru mlynář L. Baudyš vybudoval novou třípodlažní[!] zděnou mlýnici s chodbou. Již v roce 1922 tento mlynář přestavbu svého mlýna dokončil, když první díl (světnice) původního roubeného trojdílného domu nahradil malou obytnou částí (kuchyň v přízemí a dva pokoje v patře), chlévem a vepřínem. Ze soupisového materiálu k roku 1932 víme, že zdejší mlýn stále provozoval stále „Lad. Baudyš“, ale protože během 2. světové války i přes zákaz úřadů mlel „na černo“, byl v září 1941 zatčen a Mlynářské ústředí zároveň zastavilo provoz hornodřevíčského mlýna. Mlynář A. Baudyš se dostal do koncentračního tábora, kde zůstal až do osvobození v roce 1945. A již ve stejném roce se pokouší mlýn uvést do provozu, protože po čtyřem letech bez údržby se na strojním vybavení projevila řada poškození: „…samozřejmě stroje utrpěly velkou škodu, jednak nebylo učiněno žádné protiopatření na rez, ani proti molům a myším. Po návratu z koncentračního tábora uvedl jsem mlýn do provozu, žádá stále opravy, ježto nedostatky se stále projevují… Od zabrání Sudet – opravy se neprováděly a od 1941 byl provoz zastaven, tím však stroje a zařízení utrpěly více škody, než kdyby byly v provozu. Snad během příštího léta vše uvedu do pořádku.“ O tom, že při snaze mlýn zprovoznit, se mlynář L. Baudyš spoléhal především na sebe svědčí mj. skutečnost, že z poválečných konfiskátů chtěl žádat pouze o jediný stroj: „Jedině bych potřeboval kvůli úspoře pracovní síly a přesnosti - 1 automat. váhu na obilí pro 10 kg násypu.“


Historie mlýna obsahuje událost z období:

1930 Ladislav Baudyš

Mlýn zachovaný v podobě z roku 1941 je nyní zpřístupněn jako mlynářské muzeum s ukázkami chodu veškerého strojního vybavení. Poháněný je Francisovou turbínou. Jako doplňkový provoz je zde dodnes občasně využívána chlebová pec z období první republiky.

Příjmení mlynářů působících na mlýně:

  • Vacek
  • Prousa
  • Prouza
  • Pohl
  • Kimmer
  • Hofmann
  • Baudyš

Historie mlýna také obsahuje:

1734 Josef Vacek

1787 Jan Vacek mladší

1806 Josef Prousa (Prouza)

-1845 Josef Pohi

1845- Jan Kimmer

-1917 Filip Hofmann

1917-1930  Ladislav Baudyš

Mlýn je vyobrazen na:

Předměty spojené s osobou mlynáře a provozu:

    dochován bez větších přestaveb
    05 2012
      venkovský
      mlýn na potoku (50 - 1000 l/s)
      mlýnice a dům pod jednou střechou, avšak dispozičně oddělené
      • moderní 1920 – 1945
      zděná
      vícepodlažní
      • dveře
      • okno
      • epigrafické památky (nápisy, datování aj.)
      • krov
      • topeniště, kamna, pec
      • dveře
      • existující umělecké složení
      Obyčejné složení s jedním složením špicovacím [„Mahlmühle mit einem deutschen Mahlgange und einen Spitzgange“] dokládá Vodní kniha pro okres Broumov záznamem z roku 1880. Od počátku mlýna nejméně do 80. let 19. století, ale spíš až do roku 1919, kdy došlo na postavení nové třípodlažní mlýnice, zde tedy pracovalo tzv. obyčejné složení [„mit einem deutschen Mahlgange“] . Jeho jádro tvoří dva mlecí kameny – spodní je pevný ležák a horní pohyblivý běhoun. Mezi nimi dochází k rozemílání zrna. Tímto způsobem získaný šrot se vyséval pomocí mechanicky otřásaného plátěného rukávce zvaného mlynářský pytlík, osazeného v dřevěné skříni zvané moučnice. Na výskoku pytlíku se nacházelo tzv. žejbro, tedy mechanicky pohybované síto, které zajišťovalo třídění krupice. K semletí (pšeničné) mouky zpravidla nedocházelo jednorázově, ale proces se musel několikrát opakovat.
      Doplňme, že zmíněné špicovací složení [„und einen Spitzgange“] se na první pohled značně podobá složení obyčejnému, které sloužilo pro vlastní mletí, avšak při špicování nedochází k mletí, ale pouze k urážení špiček a vousků, aby se zrno zbavilo částí, které mají vyšší obsah tuku, takže by způsobovaly žluknutím rychlejší znehodnocení mouky. Špicování se provádělo při značném lehčení, tedy oddálení obou kamenů na vzdálenost o trochu větší, než je délka zrna, a při poměrně velké rychlosti běhounu.
      Zásadním zlomovým momentem ve vývoji mlýna se stalo osazení uměleckého složení. Došlo k němu nejpozději v roce 1919 při stavbě nové mlýnice, ale nemůžeme vyloučit, zda jednoduché umělecké složení neskrýval již roubený mlýn.
      Tyto první tzv. umělecké mlýny, jejichž moderní strojní vybavení je buď celé, anebo alespoň z větší části vyráběné továrně, nastupují v Čechách od 40. let 19. století. [Štěpán – Křivanová 2000, s. 28.]
      Souhrnně nás o podobě uměleckého složení ve mlýně čp. 3 v Horním Dřevíči, jak se zde vyvinulo do roku 1941, zpravuje až formulář s názvem Mlynářský rejstřík z 8. prosince 1945 pocházející z činnosti úřadu se stejnojmenným názvem.
      Z čistírenské části formulář zmiňuje „aspirater s Ultratrierem a magnetem“ od firmy Českomoravská Kolben Daněk, „loupací stroj – periodický“ od firmy Kašpar Šternberk a aspiraci zajišťoval „filtr – 80 hadicový“ firmy Prokop Pardubice.
      K mletí žita (na plocho) sloužila dvouválcová stolice Praga s válci o délce 600 mm a průměru 300 mm.
      Mletí pšenice (na vysoko či na krupice) zajišťovala 1 šrotovací stolice Praga s jedním párem rýhovaných válců délky 600 mm a průměru 220 mm a 1 lušticí stolice Praga s jedním párem hladkých válců délky 600 mm a průměru 300 mm.
      Melivo se vyselo (roztřídilo) pomocí jednoho dvouskříňového rovinného vysévače Praga a na jednoduché reformě Praga s rámečky šířky 45 cm se provádělo třídění a čištění krupice, která se poté luštila na mouku prostřednictvím již zmíněné válcové stolice s hladkými válci.
      Míchání mlýnských produktů pro sjednocení jejich kvality zajišťoval „1 rychlomíchací stroj na mouku Rapid na 30 q mouky: Fantl Praha“.
      Aspiraci zajišťoval „1 ssací filtr 2 hadicový, výrobek: Českomoravská Blansko“.
      Hospodáři hodně vyžadovali šrotování. K tomu mlynář Ladislav Baudyš používal „1 francouzský kámen 38 coulů Ø“.

      Je nutné zdůraznit, že k instalování jednotlivých uvedených strojů uměleckého složení ve zdejším mlýně nedošlo najednou, ale jde naopak o vývoj skládající se z několika etap. Po výstavbě třípodlažní mlýnice se zde – kromě čistírenské části – nacházelo velmi prosté umělecké složení obsahující „jednu stolici žitnou a sortýr a cylindr“, tedy válcovou stolici k mletí žita, předvysévač a hranolový vysévač. Tyto stroje plně postačovaly k mletí žita na mouku, ale vyspělé mletí pšenice na vysoko již téměř nebylo možné. O této prosté sestavě uměleckého složení v nové mlýnici se zmiňuje ve svých vzpomínkách i mlynář Ladislav Baudyš: „[…] a začátkem srpna počali sekerníci pod vedením mistrem Vintrem[!] robiti mlýnu nové vnitřnosti jak hodináři. Nejdřív započato bylo se stavbou cylindru a opravy sortýru a výtahů. Na místo postaven první stroj cylindr, sortýr a výtahy ku stolici, potom stolice a rezervát a naposled loupačka s příslušenstvím. […] Tudíž za 10 neděl byla špicovna s jednou stolicí válců v běhu.“
      V květnu 1937 dodala firma Českomoravská Kolben-Daněk kombinovanou válcovou stolici, tedy s jedním párem válců rýhovaných k mletí a jedním párem válců hladkých k luštění krupice.
      V březnu 1938 koupil mlynář L. Baudyš od firmy Leopold Kašpar ve Štemberku loupačku Rapid č. 1.

      Dalším materiálem, který popisuje strojní vybavení, je již zmíněný formulář Popis strojního zařízení mlýna pro zápis do Mlynářského ústředí z 2. května 1946. Oproti předchozím údajům zde najdeme následující informace.
      V čistírně se kromě již známé loupačky a koukolníku nacházel i „tarár, hranolový vysévač“ a celkem čistírna umožňovala „výkonnost za 24 hod. cca 100q“.
      Oproti výše uvedeným informacím o výrobci jsou zde jak rovinný vysévač, tak i reforma připisován firmě Prokopa synové Pardubice.
      V případě míchačky je její obsah uváděn pouze „cca 20 q“.
      Bez zajímavosti není ani fakt, že v kolonce šrotovníky a mačkadla se nachází strohé: „nemá[!]“.

      Dopisem ze 4. března 1948 požádal mlynář Ladislav Baudyš o přidělení „1 míchacího stroje na mouku z likvidovaného mlýna fy. Gaber Dolní Ve[r]neřovice čp. 45, okres Broumov“. Jednalo se o „o prodej zařízení z konfiskátu“. K tomu přiložil(?) potvrzení Místního národního výboru Horní Verneřovice ze dne 21.11.1947, který uvedl, že „nemá námitek proti odprodeji jednoho míchacího stroje na mouku z likvidovaného mlýna fy. Gaber, Dolní Verneřovice čp. 45 p. Ladislavu Baudyšovi, mlynáři v Horním Dřevíči, jelikož stroje velmi trpí a ztrácí na hodnotě.“ O 9 měsíců[!] později vyřídilo Ministerstvo výživy tuto žádost kladně.
      VýrobceJos. Prokop a synové, Pardubice (a názvy firmy následující)
      VýrobceJos. Prokop a synové, Pardubice (a názvy firmy následující)
      VýrobceFantl a spol., Praha Vysočany
      VýrobceČKD – Českomoravská Kolben Daněk, Blansko
      VýrobceKonečný, Třebíč
      PopisGenerátor na střídavý proud
      Dochovaný
      • pekárna
      • výroba elektrické energie
      • náhon
      • jalový žlab
      • odtokový kanál
      • lednice
      Přivedení vody ke mlýnu čp. 3 ve Horním Dřevíči v 1. polovině 19. století zachycuje mapa stabilního katastru z roku 1840. Vidíme na ni náhon [parc. č. 501], který odbočuje z potoka Dřevíče. Tento náhon překračuje nevelký most vyznačený na mapě žlutě, tedy vybudovaný ze spalných materiálů. V té době se mohlo jednat výhradně o most dřevěný, avšak musíme vzít v úvahu, že na březích se mohl opírat o zděné stěny. Nejednalo se tedy o stejný zděný most, jaký se nad náhonem klene nyní.
      O podobě vodního kola nemáme konkrétní zmínky, ale vzhledem poměrně k malému množství vody v potoce je zcela jasné, že se od počátku mlýna muselo jednat o vodní kolo na vrchní vodu. Vodní kniha pro okres Broumov k roku 1880 už vodní kolo zmiňuje podrobněji. Uvádí, že se jedná o vodní kolo na vrchní vodu, které má v průměru 2,8 m [„oberschlächtige Wasserrad, 2.80 d.“].
      Při přestavbě mlýnice v roce 1919 nechal mlynář postavit nové vodní kolo: „Zatímco sekerníci stavěli stroje, tak Cejnar s Kociánem dodělávali vodní kolo a předělávali paleční kolo.“
      Ještě o pět desítek let mladší záznam ve statistickém materiálu Seznam a mapa vodních děl Republiky československé vytvořeném na základě hlášení mlynářů z roku 1930 stále uvádí „1 kolo na svrchní vodu“, množství vody v m3/vt.: „0,212“, spád vody v m: „2,8“ a normální výkon vodního díla v koňských silách: „4,85“. Jednalo se tedy o vodní kolo stejného typu a shodného průměru.
      Mlynáři Ladislavu Baudyšovi výkon vodního kola nepostačoval, proto od roku 1930 začíná připravovat osazení vodní turbíny. K vlastnímu nahrazení vodního kola Francisovou turbínou „o největším průtočném množství Q = 310 l/sec., spád H = 3,4 m, počet obrátek n = 330 [otáček/sec.], maxim. výkon N = 11 Ks“ došlo v roce 1932. Jednalo se o značný pokrok, pokud vezmeme v úvahu, že výkon vodního motoru se tím víc jak zdvojnásobil.
      Bohužel nemůžeme přidat podrobnější informace z Mlynářského ústředí (z prosince 1945), jelikož zde nacházíme jen stručný údaj o vodním motoru: „vodni franc. turbina“ a potvrzení jejího výkonu 11 koňských sil.
      Dodejme ještě zmínku o jednom dokumentu, který působí v celé situaci zmateně. Je jím formulář Popis strojního zařízení mlýna pro zápis do Mlynářského ústředí, kde v položce Pohon mlynář Ladislav Baudyš uvádí: „turbina Franciss[!], ležatá Českomoravská-Kolben_Daněk rok výroby 1936“ o výkonu 5 koňských sil. Není jasné, proč uvádí jiné stáří turbíny a dokonce. Pro uvedení nižšího výkonu můžeme vysvětlení hledat ve skutečnosti, že v době 2. světové války mlýn 4 roky nepracoval a tehdy došlo mj. k poškození turbíny a snížení jejího výkonu. Mlynář L. Baudyš ve zmíněném formuláři píše: „Největší ztráty byly způsobeny na vodním díle, jež vyžadují většího nákladu, jednak jak vtokový náhon i výtokový byly dlouhým časem mimo provoz – bahnem zanešeny – kteréžto vyčištění není teď možné pro nedostatek dělnictva. Turbina, která táhla 3 stroje /složení/ ztratila na síle, takže dnes táhne 1 stolice[!] a slabě loupací stroj.“
      V této době se ve mlýně nacházel již i pomocný motor, a to „elektrický motor 10 Ks“, což byl tehdy na malý venkovský mlýn značný výkon.
      Typturbína Francisova
      StavDochovaný
      Popis
      Typturbína Francisova
      StavDochovaný
      Popis
      Typvodní kolo na vrchní vodu
      StavZaniklý
      Popis1930: 1 kolo na svrchní vodu, hltnost 0,212 m3/s, spád 2,8 m, výkon 4,85 HP
      Typsynchronní alternátor
      StavDochovaný
      VýrobceKonečný, Třebíč
      Popis
      Typsynchronní alternátor
      StavDochovaný
      VýrobceKonečný, Třebíč
      Popis
      Historické technologické prvky
      • pískovcový kámen | Počet:
        • Válcová stolice s 1 párem hladkých válců v dřevěné skříni
        • průchodová
        • válcový
        • jednoskříňový
        • šneková
        • šnekový dopravník | Počet:
        • AutorMinisterstvo financí
          NázevSeznam a mapa vodních děl Republiky československé
          Rok vydání1932
          Místo vydáníPraha
          Další upřesněnísešit 08 (Jičín), s. 33
          AutorMinisterstvo financí
          NázevSeznam a mapa vodních děl Republiky československé
          Rok vydání1932
          Místo vydáníPraha
          Další upřesněnísešit 08 (Jičín), s. 33
          AutorEva Koudelková - Aleš Fetters
          NázevMetuje známá i neznámá
          Rok vydání2020
          Místo vydáníLiberec
          Další upřesněnís. 122-123

          Místo uloženíNárodní archiv Praha
          Název fonduMlynářské ústředí
          Název archiválie
          Evidenční jednotka358
          Inventární číslo, signatura3728
          Místo uloženíNárodní archiv Praha
          Název fonduMlynářské ústředí
          Název archiválie
          Evidenční jednotka358
          Inventární číslo, signatura3728
          Místo uloženíStátní okresní archiv Náchod
          Název fonduOkresní úřad Broumov
          Název archiválieVodní kniha č. 1
          Evidenční jednotka
          Inventární číslo, signatura
          Místo uloženíStátní okresní archiv Náchod
          Název fonduOkresní úřad Broumov
          Název archiválieVodní kniha č. 2
          Evidenční jednotka
          Inventární číslo, signatura
          Místo uloženíStátní oblastní archiv Zámrsk
          Název fonduVelkostatek Police nad Metují
          Název archiváliekniha č. 271 (Mühlkaufsbuch; z let 1730-1814)
          Evidenční jednotka
          Inventární číslo, signatura

          Základní obrázky

          Historické mapy

          Historické fotografie a pohlednice

          Současné fotografie - exteriér

          Současné fotografie - exteriér - detaily stavebních prvků

          Současné fotografie - interiér

          Současné fotografie - interiér - detaily stavebních prvků

          Současné fotografie - vodní dílo

          Současné fotografie - technologické vybavení

          Ostatní

          Vytvořeno

          9.10.2012 23:47 uživatelem Radim Urbánek

          Majitel nemovitosti

          Není vyplněn

          Spoluautoři

          Uživatel Poslední změna
          Rudolf (Rudolf Šimek) 28.9.2017 21:07
          Marta 2.6.2015 01:20
          doxa (Jan Škoda) 28.2.2022 01:18