Jeho žaludek je tak štědrý jako mlynářův měšec.
(německé rčení)

Nový, Dolní mlýn, Gottwaldova továrna

Nový, Dolní mlýn, Gottwaldova továrna
53
Dělnická
Brandýs nad Orlicí
561 12
Ústí nad Orlicí
Brandýs nad Orlicí
50° 0' 4.9'', 16° 16' 43.4''
Mlýniště bez mlýna
Válcový čtyřpatrový mlýn, postavený r. 1849 na zelené louce. R. 1904 vyhořel a na jeho místě byla postavena tkalcovna.
Mlýn stával na levém břehu Tiché Orlice, po pravé straně silnice vedoucí z města na Oucmanice, hned u řeky.
Tichá Orlice
nepřístupný

Obecná historie:

Válcový mlýn začal r. 1849 stavět Hynek Galutschek na zelené louce. Mlýn nedostavěl, prodal Gustavu Hannakovi, který jej téhož roku uvedl do provozu. Po jeho smrti roku 1888 mlýn syn Jan, ale nebyl v podnikání úspěšný a podnik musel roku 1897 prodat v exekuční dražbě za cenu 56 000 zlatých Karlu Harmsovi. Harms mlýn pronajal Františku Veselému. Za jeho držení měl mlýn obchodní mletí. K roku 1902 zaměstnával účetního, obchodního cestujícího, stárka a devatenáct dělníků. Harms mlýn prodal paní Reisigové, ze jejíhož držení mlýn roku 1904 vyhořel.

xxx

Původně stával v těchto místech na břehu Tiché Orlice mlýn. Roku 1904 vyhořel a na jeho pozemku postavila v letech 1906–1907 firma Regenhart & Raymann z Jeseníku mechanickou tkalcovnu. Stavbu provedl pražský stavební podnikatel Edvard Rechziegel (1856–1925), majitel nedalekého léčebného ústavu. Tkalcovna disponovala turbínou o výkonnosti 120 HP a parním motorem 30 HP. Roku 1912 vypracoval Josef Kreibich plán na rozšíření a přístavbu druhého patra tkalcovny. Výhodně situované budovy, v blízkosti nádraží a u silnice, koupil roku 1920 Oldřich Martius, majitel firmy Hynek Gottwald. Závod na výrobu železného a mosazného, především nemocničního nábytku, založil Hynek Gottwald (1820–1894) roku 1872 ve Vídni a o sedmnáct let později jej přestěhoval do Prahy. Již roku 1920 provedl stavitel František Bobek přestavbu místností nad turbínou na brusírnu, barevnu a tři sušárny, do poloviny dvacátých let pak následovaly další úpravy pro potřeby nového provozu. Roku 1922 se firma transformovala na akciovou společnost a na konci desetiletí se jejím faktickým vlastníkem stal Jaroslav Vacek (1895–1945). Na počátku třicátých let navrhl stavitel J. V. Jiřička nové kanceláře, truhlárnu a skladiště, další adaptace prováděl Karel Diviš. V té době továrna zaměstnávala až 200 dělníků. Specializovala se na ohýbaný nábytek z ocelových trubek a mosazný nábytek se vyvážel i do ciziny. Během druhé světové války se zde zprvu vyráběl nábytek pro německou policii a armádu, později sedačky a jiné součásti letadel Luftwaffe. V letech 1940–1944 proběhly další přestavby a přístavby (architekt Zdeněk Tošovský, Karel Diviš) a bylo instalováno nové strojní zařízení od Českomoravských strojíren, a. s., Praha. Po zatčení Jaroslava Vacka se továrna od ledna 1944 dostala pod správu okupačních úřadů, po válce pod národní správu. Roku 1949 se stala součástí n. p. Kovona, poté n. p. Karosa Vysoké Mýto, a věnovala se nadále jen výrobě sedadel do dopravních prostředků, ve které pokračuje i po privatizaci.


Historie mlýna obsahuje událost z období:

Válcový mlýn začal r. 1849 stavět Hynek Galutschek na zelené louce.

Mlýn nedostavěl, prodal Gustavu Hannakovi, který jej téhož roku uvedl do provozu.

Po jeho smrti roku 1888 mlýn syn Jan, ale nebyl v podnikání úspěšný a podnik musel roku 1897 prodat v exekuční dražbě za cenu 56 000 zlatých Karlu Harmsovi.

Harms mlýn pronajal Františku Veselému. Za jeho držení měl mlýn obchodní mletí. K roku 1902 zaměstnával účetního, obchodního cestujícího, stárka a devatenáct dělníků.

Harms mlýn prodal paní Reisigové, ze jejíhož držení mlýn roku 1904 vyhořel.

Události
  • Zaznamenání katastrofy (požár, povodeň, zranění, úmrtí, aj.)
  • První písemná zmínka o existenci vodního díla
  • Vznik mlynářské živnosti
  • Zánik mlynářské živnosti
  • Zánik budovy mlýna
Hospodářský typ mlýna
Obchodní

1930 továrna na kovové zboží Hynek Gottwald

Příjmení mlynářů působících na mlýně:

  • Galutschek
  • Galutšek
  • Hannak
  • Hanák
  • Veselý
  • Reisig

Historie mlýna také obsahuje:

1849-1853 Hynek Galutschek (Galutšek)

1853-1888 Gustav Hannak (Hanák)

1888-1897 Jan Hannak

1897- Jan Harms

1902 František Veselý (nájemce)

-1904 Reisigová

 

Počátek existence tohoto mlýna je popsán v pamětním spisu z roku 1859, „V roku Páně 1849 odkoupil p. Hynek Galutšek, bývalý nájemce panství Brandýsa, díl sousedské půdy pod šlejferenským mostem, kde základ k novému mlýnu položil, nemoha však z nedostatku peněz stavbu tu ukončit, nedostavěné toto dílo p. Janu Hanákovi, mlynáři na Moravě, v r. 1853 odprodal, který z polovice umělecké, z polovice obyčejné
mlýnské stroje zřídiv, to vše synu svému p. Gustavu Hanákovi postoupil, on mlýn ten ustavičně zdokonaluje.“ Mlýn několikrát změnil majitele až do roku 1904, kdy vyhořel.

Mlýn je vyobrazen na:

Předměty spojené s osobou mlynáře a provozu:

    neexistuje
    05 2012
      mlýn na velkých vodních tocích (7000 l/s a více)
            • zcela bez technologie aj.
            Žádná položka není vyplněna
            Zaniklý
            • kovoobráběcí dílna
            1930 továrna na kovové zboží
              Typturbína Francisova
              StavNezjištěn
              Popis1930: 1 turbína Francis, hltnost 1,63 m3/s, spád 2,4 m, výkon 38 HP
              Typturbína Francisova
              StavNezjištěn
              Popis1930: 1 turbína Francis, hltnost 1,63 m3/s, spád 2,4 m, výkon 38 HP
              Typparní stroj, lokomobila
              StavDochovaný
              Popis
              Typparní stroj, lokomobila
              StavDochovaný
              Popis
              Historické technologické prvky
              AutorHácová Hana (Klimešová Hana)
              NázevVodní mlýny na Orlickoústecku a Žamberecku
              Rok vydání2005
              Místo vydáníPF Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem
              Další upřesněníDP
              Odkaz
              Datum citace internetového zdroje
              AutorHácová Hana (Klimešová Hana)
              NázevVodní mlýny na Orlickoústecku a Žamberecku
              Rok vydání2005
              Místo vydáníPF Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem
              Další upřesněníDP
              Odkaz
              Datum citace internetového zdroje
              AutorMinisterstvo financí
              NázevSeznam a mapa vodních děl republiky Československé
              Rok vydání1932
              Místo vydáníPraha
              Další upřesněnísešit 07 (Chrudim), s. 27
              AutorDita Dvořáková
              NázevRegenhart & Raymann, mechanická tkalcovna
              Další upřesněníIndustriální topografie
              Odkazhttp://www.industrialnitopografie.cz/karta.php?zaznam=V004804
              Datum citace internetového zdroje02 2025

              Žádná položka není vyplněna

              Základní obrázky

              Obrazy

              Historické fotografie a pohlednice

              Současné fotografie - exteriér

              Vytvořeno

              11.10.2012 22:18 uživatelem Hana Klimešová

              Majitel nemovitosti

              Není vyplněn

              Spoluautoři

              Uživatel Poslední změna
              Rudolf (Rudolf Šimek) 12.10.2012 08:05
              doxa (Jan Škoda) 3.2.2025 21:40