Historie
Obecná historie:
Parní mlýn na řece Nežárce v obci Dolní Skrýchov založil spolek statkářů na konci devadesátých let 19. století. Mlýn na půdorysu písmene L severně uvozovala strojovna s vysokým komínem, mlýnice, na kterou navazoval obytný patrový trakt v klasicizujícím stylu s valbovou střechou a dále na jihovýchod samostatné hospodářské stavení. S výstavbou mlýna na Nežárce postaven také nový jez. Po roce 1918 objekt koupilo Hospodářské družstvo ku zvelebení lnářství, které jej adaptovalo na úpravnu lnu, včetně provozu tkalcovny a barvírny. S výstavbou malé elektrárny v roce 1920 byl provoz elektrifikován. Při elektrárně instalována Francisova turbína, která v roce 1937 nahrazena Francisovou turbínou zn. Union o výkonu 30 kW. V roce 1948 byly provozy znárodněny a přičleněny k Mlýnům Pardubice, n.p. Podnik zde obnovil mlýnskou výrobu s míchárnou krmiv a šrotárnou. Mlýn byl veden jako záložní pro vojenské účely pod civilní ochranou. Na počátku devadesátých let 20. století areál v majetku zemědělského družstva, které rozebralo mlecí zařízení. Mlýn prodán soukromému majiteli. Jihovýchodní samostatné křídlo dnes po celkové rekonstrukci využíváno jako středisko ekologické výchovy. Při mlýnici v provozu malá vodní elektrárna s původním vybavením po celkové rekonstrukci v roce 2006.
Historie mlýna obsahuje událost z období:
Středověk – do nástupu Habsburků na český trůn (1526)
Novověk A – do bitvy na Bílé Hoře (1526–1620)
1828 Václav Stefall
1828- Marie Stefallová
Budova mlýna i s budovou dnešního ekocentra byla postavena jako parní mlýn ze společných prostředků velkých sedláků koncem 19. století. Po zdražení uhlí mlýn střídal majitele a za první republiky mlýn koupilo Hospodářské družstvo ku zvelebení lnářství. Ve mlýně byla zpracovna lnu, barvírna, tkalcovna. V roce 1920 zde byla postavena první elektrárna s Francisovou turbínou a roku 1937 byl pořízen plně kovový stroj, který je funkční dodnes. Po znárodnění se dostaly budovy pod správu n. p. Mlýny Pardubice. Postupně zde byl mlýn, sklady a míchárna krmiv a nakonec záložní vojenský mlýn pod správou civilní obrany. Po roce 1989 převzalo správu budov JZD Rodvínov. Po několika neúspěšných jednáních s kupci bylo v druhé polovině 90. let z hlavní budovy odstraněno mlecí zařízení a ostatní vybavení. Budovy byly nakonec prodány soukromému majiteli, který menší budovu daroval o. s. Vespolek ke zřízení ekovýchovného pobytového centra. V roce 2009 byl zpracován projekt rekonstrukce budovy na středisko ekologické výchovy a v roce 2010 jsme získali podporu z Operačního programu Životní prostředí PO7.
http://www.vespolek.cz/?page=1
První světová válka (1914–1918)
1930 Zemědělské podniky, tkalcovna
Protektorát Čechy a Morava, včetně poválečného vývoje (1939–1949)
Příjmení mlynářů působících na mlýně:
Stefall
Historie mlýna také obsahuje:
1828 Václav Stefall
1828- Marie Stefallová
Přepis z literatury, vyprávění pamětníků apod.
Přepis z pramenů: inventář, nájemní či kupní smlouva, výpisy z matrik aj.
Mlýn je vyobrazen na:
Veduta, ručně malovaná mapa
I. vojenské mapování – josefské (1764–68)
III. vojenské mapování – Františko-josefské (1876–78 – Morava a Slezsko, 1877–80 – Čechy)
Císařský povinný otisk (1824–43)
Indikační skica (1824–43 a 1869–1881)
Mapa Pozemkového katastru (1923–1956)
Letecké snímkování (1936 - 1963)
Předměty spojené s osobou mlynáře a provozu:
