Klášterský mlýn

1697-1705 Jan Harant

1930 - vdova po Jakubu Lötzovi

Jaroslav Pulkrábek: Hřbitov Rejštejn - Putování po šumavských hřbitovech(Výpis z článku v časopise "Vítaný host..." č.03/2018)

...O firmě "Johann Lötz", respektive pozdější "Johanna Lötz vdova" by se daly psát romány. A tak jen v kostce. Johann Lötz byl kašperskohorský rytec skla, pak sklář ve Zlaté Studni, potom v Aníně. Po jeho smrti firmu převzala manželka Susane a přes Debrník se dostala do Klášterského mlýna u Rejštejna. S podnikáním jí pomáhal syn Anton, který ake předčasně zemřel v roce 1877. Jeho jméno njdete zde na náhrobku. Susane hledala někoho, komu by podnik předala, a její volba padla na vnuka Maximiliana von Spauna. Stalo se tak v roce 1879 a čas ukázal, že to byla volba tuze dobrá. Max se narodil v Urfahru, což je dnes část Lince, a to 15. února 1856. Otec Max rytíř Spaun byl nejdříve notářem, pak poslancem hornorakouského i říšského sněmu, matky Carolina se za svobodna jmenovala Lötzová. Junior absolvoval reálku, pak chvíli studoval strojírenství v Mnichově. Sloužil jako důstojní u dělostřelectva a nějaký čas působil i ve schwarzenberské knížecí lesní správě. Titul barona zdědil po strýčkovi, který zemřel bezdětný. Spaun se pustil do díla velice odpovědně. Úspěšný podnik ještě více vzkvétal, což dokládá i to, že již v roce 1883 byl sklárně propůjčen titul "k.k. privilegierte Glasfabrik" s právem užívat císařského orla ve znaku i na pečeti. Postupně přicházela ocenění, diplomy a medaile z mezinárodních výstav. Vrcholem bylo Grand prix z výstavy v Paříži v letech 1889 a 1900, St. Louis 1904 a v Miláně 1906. Za své zásluhy o sklářské podnikání byl Spaun oceněn propůjčením Řádu železné koruny 3. třídy, Rytířského řádu Františka Josefa a titulem obchodního rady. Nebyl však jen podnikatelem, ale třeba i jedním z nejvýznamnějších mecenášů Rakouského uměleckoprůmyslového muzea. V listopadu 1908 předal firmu nejstaršímu synovi Maxmiliánovi Robertovi a 31. července následujícího roku zemřel...(pep)