Událost popsaná v Druhé pamětní knize rychnovské farnosti:
Nad mlýnem, u cesty do Rádla stávala socha sv. Jana Nepomuckého. 29. května 1853 došlo ke zneuctění této sochy, na kterém se podílel i tehdejší majitel Rádelského mlýna Franz Schütz. Událost je zaznamenána v Druhé pamětní knize rychnovské farnosti takto:
„V odpoledních hodinách 2 neděle po letnicích, při rádelské pouti, tj. 29. května se shromáždila v zlopověstném rádelském mlýně skupina vousatých jinochů i holobrádků u svého, jimi uctívaného přítele Franze Schütze, syna majitele papírenského mlýna z Rádla, který byl jeho majitelem. Poté co se chvíli bavili obvyklým způsobem, dostal jeden z nich nápad, svou odvahu, lépe řečeno hrubost a svou nenávist ke kněžím prokázat na soše sv. Jana Nepomuckého, kterou nechal postavit dřívější zbožný majitel mlýna. Geniální nápad přijali potleskem a veliké honorace se nyní podílely více či méně na následujícím skandálu.
Nasadili soše koňský chomout, poházeli jí provázky, za posměšných a výsměšných slov přiložili svatému obrazu k ústům láhev pálenky s výzvou, aby pil a křičeli a řvali: Ať svatý udělá zázrak, když mu to není vhod? Franz Schütz se vyjádřil: Ten chlapík tady (mínil svatého), nabídněme mu vědro piva atd. atd.
Jelikož asi 40 osob, dospělí i děti, přihlíželo této bezbožné nepřístojnosti, brzy byla celá věc v okolí rozhlášená. Poté, co byla učiněna příslušná hlášení, začalo soudní vyšetřování, přičemž jsme učinili smutnou zkušenost, že dospělí, kteří to i viděli a slyšeli, až na několik jednotlivců z nečestných důvodů věc popírali, částečně udávali, že nic neviděli, a jen děti jednomyslně podávaly pravdivé svědectví.“
Dále pamětní kniha uvádí tyto údaje:
Následně dne 3. července se konalo kající procesí z Rychnova k soše, kde byl uspořádán rekonciliační (usmiřovací) obřad. Toto procesí se pak konalo každoročně.
Událost byla rovněž vyšetřována nejprve jako trestní čin rušení náboženství později překvalifikovaný na urážku zákonem uznaného náboženství podle § 303 trestního zákona. Obžalovaní obdrželi trest vězení v délce od několika týdnů do 5 měsíců. Majitel mlýna Franz Schütz tehdy vyvázl bez trestu, neboť dle farní kroniky „se uměl šikovně vylhat“.
Franze Schütze však dále v životě neprovázelo štěstí. Zadlužil se, musel mlýn prodat a bydlel v něm do své smrti jako nájemce. Nikdy ne neoženil, zemřel svobodný a bezdětný v pouhých 30 letech. Autor pamětní knihy to samozřejmě uvádí jako potrestání od Boha za spáchaný zločin.
Tuto událost zaznamenal také rychnovský kronikář Wilhelm Preissler v knize zvané Preisslerova kronika:
„V revolučním roce 1848 se po dlouhém utlačování národa dospělo k tomu, že získaná svoboda vedla v některých kruzích k pohrdání světskými a církevními zákony.
Sídlem revolučního dění byl svého času rádelský mlýn. Tam se majitel obklopil hordou mladých mužů náležejících do vyšších kruhů, mezi nimi i synem výrobce papírů Schützem a synem majitele mlýna "Fockemühle" Wagnerem, kteří si dovolili nejdivočejší kousky proti dobrým mravům a pořádku.
29. května 1853 (o rádelské církevní slavnosti) se mladí pod vlivem značné konzumaci alkoholu nechali svést k tomu, aby nedaleko stojícímu pomníku svatého Jana dali na krk chomout a za všeobecného veselí a posmívání aby mu strčili do pusy láhev od kořalky. Protože to bylo v neděli odpoledne a mnoho lidí šlo do Rádla na slavnosti, sešlo se za chvíli plno svědků a diváků této hry.
Samozřejmě že tomu následovalo udání pro věci revolučních násilností a násilníci byli po celé měsíce ve vyšetřovacím vězení v Liberci. Při soudním jednání 3. března 1854 dostali Ignáz Schütz, Kajetan Hübner, Anton Bajer, Leopold Wagner a Ferdinand Weiss tresty ve výši od 3 do 5 měsíců, po jehož odpykání odešli všichni hrdinové do Ameriky.“
