Panský, Rybičkův mlýn

vznikl za panství biskupa Tobiáše z Bechyně (1278-1296)

1379 měl již 8 kol, u mlýna pila a soukenická valcha, zadní díl nazýván šejdovna

1600 mlynář Mikuláš

1620 Radim Bejšovec

1627 pražské arcibiskupství pronajalo mlýn týnské obci, tři kola byla však opuštěná a obec je měla podle smlouvy z roku 1634 "náležitě opravit", nově postavená pila zůstala arcibiskupství, prkna potřebná pro mlýn, pivovar a nové panské budovy se zde mohla volně řezat. Nájem činil 2000 zl. ročně , město muselo navíc odvádět 9 jalovic, 90 kusů skopového a pro arcibiskupskou kuchyni 2 tučné býky, 6 telat, 12 skopců, 2 kopy kuřat. 8 kop vajec, 25 husí, 40 kachen, 2 vepře, 2 míry jablek, 2 pece hrmců a sůl.

1630 "byli vyzváni týnští konšelé, aby Bejšovce potrestali šatlavou pro nedodrženou smlouvu, mlýn měli stavět a zlepšiti na Bejšovcovu škodu"

1648 ukončen nájem týnské obce (čistý zisk totiž činil pouhých 38 zl.), panství nadále dosazivalo vlastní nájemce:

1648 mlýn vypleněn Švédy

1675 Jan Svatý

1677 Bohuslav Kropáček

1683 Karel Poněšický z Poněšic

1693-1699 Jan Novotný 

1709 Vít Řežábek

před 1714 Václav Fousek

před vánoci 1727 mlýn vyhořel

1727-1729 Jiří Zeman

1732-1736 Happe

1736-1739 Jakub Mimra

1739-1744 Václav Valek

1744-1748 František Plaňanský

v I. pol. 18. stol. mlýn opustili z neznámých důvodů soukeníci, zámecká správa se proto zřekla části vltavského proudu nad vodními vraty mlýna ve prospěch postavení samostatné soukenické valchy (postavena po roce 1750 na Malé Straně na poz. čp. 12)

1748-1754 Jiří Valek

1754-1759 Václav Valek

1759-1770 konšel František Plaňanský

1770-1772 Václav Valek (podruhé)

1772-1781 František Plaňanský

1780 Jan Plaňanský

1795 do emfyteutického nájmu převzal Jan Plaňanský

srpen 1795 arcibiskupství se rozhodlo mlýn "pro jeho sešlost a nevýnosnost" trvale prodat

15.12.1795 ve veřejné dražbě koupil mlýn Jan Spur (Sput?) za 3.807 zlatých, hotově složil 1000 zl.

12.3.1796 ještě před schválením prodejní smluvy mlýn při velkém požáru města vyhořel, arcibiskupství tudíž muselo Spurovým dědicům složenou částku (1000 zl.) vrátit

při obnově mlýna zabrána část sousedního spáleniště čp. 180 (později čp. 225)

30.1.1799 panství postoupilo emfyteutickým právem obnovený mlýn Vojtěchu Draždíkovi za 6000 zl., hotově složil 2000 zl., zavázal se k ročnímu úroku 100 zl. a odvodu naturálií  (124 měr žita, 40 měr pšenice a 14 měr ječmene)

za mletí sladu pro panský pivovar dostával půl vědra piva pro sebe a půl vědra pro ostaní spolupracovníky

za prvního lososa zaslaného do arcibiskupského zámku dostával vědro piva a dva zlaté 20 krejcaru, za každého dalšího 1 zl. 10 kr.

mlýn měl 4 složení, 5 stoup, pilu a 18 měr polí

10.2.1802 podle nové emfytetické smlouvy převzal mlynář jan Ehrlich za 8.000 zl., roční úrok 112 zl. a naturálie

1807-1809 Matěj Drasdík

1809-1810 Ignác Svoboda

1810-1816 Vojtěch Žižkovský s manželkou Barborou

1816 mlýn koupil Jan Čaloun z Milotic za 22.300 zl.

1822 Kašpar Loula (zastupující Františka Čalouna), za mlýn složil 7050 zl.

1822 Ladislav Fackenberg s manželkou Julianou

1843 emfyteutickým právem Jáchym Rybička, měšťan z Českých Budějovic s manž. Marií, dc. mlynáře Tomáše Samce z Podmosteckého mlýna v Týně, 2. března 1843 požádal o týnské měšťanství a živnostenský list

1845-1856 plným vlastníkem Martin Rybička (1819-1856, od 1843 měšťan týnský) s manž. Josefou, dcerou správce pivovaru v Č. Budějovicích

1856 po smrti Martina Rybičky se k vdově Marii Kateřině Rybičkové přiženil František Neruda, mlynářský mistr z Hluboké

1876 zdědil Rybičkův syn František (*1853)

1880 se oženil s Annou Sýkorovou z Protivína

1885 ve výboru občansko-řemeslnické Besedy v Týně

1891 mlýn radikálně přestavěl a zřídil zde elektrárnu

19.12.1902 v půl sedmé ráno mlýn zaplaven při dřenici, zničeny veškeré zásoby obilí

na konci roku 1905 zahájen jednání s městem ohledně zřízení městské elektrocentrály, mlýn prohlédli zástupci firmy Křižík z Prahy

1912 Fr. Rybička nabízí městu pronákem mlýna o síle 45 HP za 6500 K, nájem na 30 let a předkupní právo pro případ prodeje mlýna, zavazuje se zřídit 2 tutbíny o výkonu 90- 100 HP a záložní naftový motor 35-40 HP

30. května 1912 František Rybička zvolen týnským starostou, po dvou letech se ale funkce vzdal a vrátil se k mlynařině

26. 9. 1913 uzavřena smlouva s městem, stal se výhradním dodavatelem ellektřiny, k 1.12.1913 má být elektrocentrála připravena

1921 syn Jan Rybička

1930 mlýn a elektrárna, majitel František Rybička

Zmínka o majiteli mlýna a vodní elektrárny Janu Rybičkovi - místní udavač Emil Pisinger v roce 1940 na jeho místo dosadil Františka Blümla. Na Rybičku bylo učiněno udání, že tajil zásoby 160 metráků kovu a nafty. V únoru 1943 byla elektrárna zabavena - během toho se Rybička dopustil protiněmeckého výroku a v říjnu 1943 si pro něj přijelo gestapo. Jan Rybička byl poté vězněn v Budějovicích, Terezíně a Buchenwaldu. Zde údajně zahynul při náletu, protože prý neslyšel varovné sirény. (PK via Jan CIGLBAUER, Hrdelní případy Mimořádného lidového soudu České Budějovice 1945-1948. Potrestání kolaborantů, udavačů a válečných zločinců z Českobudějovicka, Jindřichohradecka a Českokrumlovska, Praha 2018, s. 352 a 355.)

1947 mlýn již mimo provoz, do budovy umístěna pletárna firmy Damian Fiedler a spol. z Vejprt

1948 mlýn znárodněn

1949 sloučen s Jihočeskými mlýny, později Jihočeskými mlýny a pekárnami n.p.

21. května 1962 mlýna dosáhlo vzdutí přehrady Orlík, mlýn i přilehlé hospodářské budovy demolovány, betonová část elektrárny odstřelena trhavinou