Žimrovický, Schulzův mlýn

Dále po proudu řeky se nacházel Žimrovický mlýn, zvaný též podle svých pozdějších majitelů Schulzuv mlýn. První zmínka o mlýnu v Žimrovicích pochází z urbáře hradeckého panství, který nechal roku 1574 sepsat Frydrych ml. Cetrys z Kynšperka, který držel tehdy hradecké panství v zástavě. Mlýn tehdy patřil žimrovickému fojtovi Matouši Vrtalovi. Ze mlýna, který zbudoval zástavní pán odváděl 16 čtvrtní a byl povinen krmit dva panské vepře. Při mlýnu byla panská louka. Rovněž zahrada byla mlynáři přidána.
Jmenovitě se v Žimrovicích uvádí mlynář Ondřej Tesař, který zemřel 1. května 1651 ve věku 70 let. Po něm následoval Ondřejův syn Jiří Tesař, který se 23. září 1647 oženil s Kateřinou, dcerou Mikuláše Wilhema z Hradce nad Moravicí. Dalším mlynářem byl syn Jiřího Tesaře Tomáš, který se 15. října 1686 oženil s Marinou Hrbáčovou z Chvalíkovic. Když Tomáš Tesař v Žimrovicích 1. dubna 1719 ve věku 69 let zemřel, převzal mlýn v ceně 160 tol. sl. 10. prosince 1719 jeho stejnojmenný syn. Ten ale 26. května následujícího roku taktéž zemřel. Bylo mu 32 let. Vdova Kateřina prodala mlýn 3. července 1720 za 175 tol. sl. Baltazarovi Schulzovi a následně se za nového mlynáře provdala. Nový mlynář byl synem Baltazara Schulze a pocházel z Hradčánek (dnes Gródczanki v Polsku). Závdavku složil 42 tol. a zbývající částku splácel ročně po 5 tol.
Z urbáře hradeckého panství se dovídáme, že k žimrovickému mlýnu náleželo 5 vratislavských šeflů pole „Na hůrce“, 1 šefl a 1 čtvrť pole „Nad vodou“ a 5 šeflů pole „Na skále“. Ročně odváděl mlynář vrchnosti o sv. Jiří 2 tol. 6 gr., o sv. Janu 2 tol. 6 gr., o sv. Michaelu 4 tol. 12 gr. a o Vánocích taktéž 4 tol. 12 gr. Také ročně odváděl o sv. Michaelu 2 zl. z kusu panského pole a ve stejném termínu i 32 šeflů žita. Mlynář měl také za povinnost chovat jednoho panského honícího psa nebo místo toho dát o Vánocích 2 šefly. Mimo to byl zproštěn roboty a při změně majitele musel kupující zaplatit obvyklé 10% laudemium.
Po Baltazarovi Schulzovi převzal mlýn 20. června 1761 jeho prvorozený syn Josef Schulz (*17. března 1721). Po jeho smrti 1. července 1781 koupil mlýn v Žimrovicích č. 2 jeho syn Jakub Schulz (1763-1836) za 175 tol. sl. Po Jakubovi následoval od 10. ledna 1811 jeho syn Rudolf Schulz. Rudolf Schulz byl dvakrát ženat. Jeho první manželkou byla Beáta Bažanová z Hradce nad Moravicí, podruhé se 11. srpna 1818 oženil s Aloisií, dcerou slavkovského mlynáře Josefa Satkeho.
Rudolf Schulz zemřel 29. března 1845 ve věku 60 let na ochrnutí plic a mlynářské řemeslo po něm převzal jeho syn z druhého manželství Karel (* 3. listopadu 1819). Ten se 30. května 1843 oženil s Marií, dcerou Jakuba Stoška, šafáře v Brance. Z tohoto manželství se narodilo šest dětí: Žofie (* 14. května 1846), Josef (* 9. července 1848), Scholastika (* 20. května 1850), Ferdinand (* 6. listopadu 1852), Arnoštka (* 21. října 1854) a Aloisie Marie (* 9. února 1862).
Pravděpodobně posledním mlynářem v Žimrovicích byl jeho druhorozený syn Josef. Mlýn fungoval do roku 1911, kdy tehdy již zaostalý a neprosperující mlýn koupil za 30000 korun Karl Weisshuhn, který na dolním náhonu zřídil elektrárnu a dřevobrusírnu. Budovu mlýna pak přestavěl na byty pro zaměstnance místní papírny, kterou nechal postavit v Žimrovicích v letech 1890-1891.

(Pavel Solnický)