Historie
Obecná historie:
Historie mlýna opět začíná až po r. 1651, kdy jsou knínské mlýny uváděné jako pohořelé. Jako jediný Knínský mlýn není na Kocábě, ale na Voznickém potoce. Až v r. 1665 je na tomto mlýně uváděn Matěj Psík. Po jeho smrti přešel na Zuzanu Semelkovou , pole byly odprodány Janu Dobšovi a Michalu Holubovi. Mlýn býval na 2 kola, nyní tam tříslo tlukou a je v r. 1673 uváděn jako pustý. V r. 1704 se uvádí jako majítelka Anna Šebková, platila 3/16 zl. mlýn byl o 1 složení a již se uvádí jménem „Krcál“ což znamená malý mlýn. Také se uvádí, že je bez vody a „samou sijí mezi lidmi se živí“. Číslo popisné 109 se poprvé uvádí v r. 1744 kdy je obýval jistý A. Marhold. Ani v jednom z Tereziánských katastrů nelze mlýn Krcál identifikovat. Dokonce se v prvním Tereziánském katastru mezi řemeslníky neuvádí ani jeden mlynář. Na mapách můžeme mlýn poprvé pozorovat na I. vojenském mapování z let 1764 – 1768. Na II. vojenském mapování z let 1836 – 1852 objevíme mlýn již s názvem Krcal M. V r. 1792 byl objekt mlýna barokně přestavěn a znovu vybudován.V r.1814 se čp. 109 uvádí František Samuelovský.I na Indikační skice z roku 1840 se mlýn jmenuje Krcal a vlastnil jej Adalbert Holeček, což se příliš neshoduje s údajem z kroniky, která tu zmiňuje rod Samuelovských. Před rokem 1848 byli „u mlýna Krcála přepadeni místní povozníci, vezoucí do Prahy náklad mouky. Viníci byly ihned dopadeni, a magistrátem potrestáni. U majitelky Krcálu, mlynářky Samuelovské bylo nalezeno ukradené zboží, a ta byla donucena prodat mlýn p. J. Nevařilovi. V r. 1898 mlýn i z pozemky koupil Filip Masner. V r. 1912 jsou majiteli mlýna Alois a Božena Masnerovi, kteří mlýn obývali až do smrti. Již v roce 1932 mlýn nepracoval. Potvrzuje to i chybějící dotazník ve fondu mlynářského ústředí v Národním archivu. Téměř všechny mlýny v okolí Nového a Starého Knína vznikly z puchýren - zařízení, kde se pomocí stoupy drtil zlatonosný křemen. Lze předpokládat, že i sledovaný objekt může stát na podobném místě. Budovu mlýna postavili v roce 1792. Od té doby neprošla žádnou výraznější přestavbou, a tak se nám ve hmotě dochovala dodnes. Úpravy proběhly pouze v interiérech. Jako nejzávažnější zásah, sledovatelný vně objektu, lze asi označit rozšíření vchodu do mlýna do podoby garážových vrat. Mlýn byl po r. 1989 zrekonstruován a na čas měl opět i mlýnské kolo.
Historie mlýna obsahuje událost z období:
Středověk – do nástupu Habsburků na český trůn (1526)
Novověk A – do bitvy na Bílé Hoře (1526–1620)
Novověk B – do zrušení poddanství (1620–1848)
Novověk C – od zrušení poddanství (1848–1913)
První světová válka (1914–1918)
První republika (1919–1938)
Protektorát Čechy a Morava, včetně poválečného vývoje (1939–1949)
Příjmení mlynářů působících na mlýně:
- Psík
- Semelka
- Šebek
- Marhold
- Samuelovský
- Nevařil
- Masner
Historie mlýna také obsahuje:
Držitelé mlýna v chronologickém sledu
Přepis z literatury, vyprávění pamětníků apod.
Údaje o pachtýřce mlýna, Alžběta Kopecká ovdovělá Čynovcová, 4.1.1845. Matriční zápis http://ebadatelna.soapraha.cz/d/12420/198
Mlýn je vyobrazen na:
Veduta, ručně malovaná mapa
III. vojenské mapování – Františko-josefské (1876–78 – Morava a Slezsko, 1877–80 – Čechy)
Mapa Pozemkového katastru (1923–1956)
Letecké snímkování (1936 - 1963)
Předměty spojené s osobou mlynáře a provozu: