Bílý mlýn; Weissmühle

Nejstarší písemný záznam o mlýnu je v berním rejstříku Plzeňského kraje z roku 1379, kdy byl v majetku pana Půty z Gutštejna.

Dle soupisu obyvatel dle víry z roku 1651 byl na mlýně Hans Kaisser, stár 40 roku, s manželkou Annou (28 roků) a synem Peterem (10 roků).

Dle tereziánského katastru z roku 1714 byl mlýn při panství Bezdružice, měl 2 kola a stoupu.

V roce 1804 zde hospodařil na emfyteutických pozemcích Michl Zucker, mlýn měl 2 moučná složení a ležel na nestálé vodě. Mlynář platilo vrchnosti ročně 9 zlatých 36 krejcarů a 1 strych pšenice. Stabilní katastr uvádí v roce 1839 Michaela Zuckera, patrně se jedná o stejného mlynáře jako v roce 1804.

Následně přešel mlýn sňatkem Anny Zuckerové s Johannem Winklerem na rod Winklerů.

Dalším Winklerem byl Andreas Winkler s manželkou Josefou. Ten však brzy zemřel a osmadvacetiletou vdovu si v roce 1873 vzal šestadvacetiletý Johann Sebastian Glosauer, syn mlynáře Antona Glosauera ze Svojšína. V roce 1877 zde proběhlo vodoprávní řízení a mlýn byl zapsán do vodních knih. V tom roce zde stále hospodařil Johann Glosauer.

Dle sčítání obyvatel z roku 1910 byl majitelem mlýna Josef Glosauer, narozený roku 1854 ve Svojšíně, patrně tedy Johannův bratr. Na mlýně s ním žila manželka Berta a děti Franz, Rudolf, Marie, Anna a Elisabetha.

Při sčítání obyvatel v roce 1921 je na mlýně uvedena již pouze výminkářka Berta Glosauerová. Mlýn držel mlynář a zemědělec Anton Müller s manželkou Annou.

V roce 1930 byl majitelem Jaroslav Tauer.

Posledním majitelem do roku 1945 byl Josef Lederer. Ke mlýnu patřilo hospodářství s pozemky o rozloze asi 7 ha. Po válce byla rodina mlynáře odsunuta do Německa. Dne 1. 2. 1946 byl národním správcem mlýna jmenován mlynář – stárek Rudolf Poláček z obce Brdo. Ten se do mlýna nastěhoval, zařízení mlýna opravil a předpokládal, že mu bude povoleno mlýn zprovoznit. V tomto záměru ho podporovalo 7 místních národních výborů okolních obcí. V roce 1946 bylo revizorem Fondu národní obnovy sepsáno vybavení mlýna. Rudolfu Poláčkovi nebylo povoleno uvést mlýn do provozu. Mlýn byl zapsán do kategorie podniků C, které byly určeny k likvidaci. Poláček prohlásil, že není zemědělec, a pokud nemůže mlýn zprovoznit, chce vrátit osídlovací dekret. Také žádal, aby mu byly vráceny peníze, které do mlýna vložil. Z požadovaných 74 894 Korun mu bylo přiznáno a snad i zaplaceno 6 750 korun a bylo mu sděleno, že opravy na mlýně provedl neoprávněně a na vlastní riziko. V únoru 1948 byl Poláček ze mlýna i z obce vyhoštěn jako nepřítel lidově demokratického zřízení. Pro mlýn se již nenašel žádný osídlenec.

Budova mlýna s dalšími hospodářskými budovami stála ještě v roce 1952, usedlost byla zbourána někdy po tomto datu. Dochovala se pouze zeď hospodářského objektu a zbytek zdiva severní strany mlýna. Na stráni nad troskami stojí rekreační chata č. ev. 025.