Vodník a medvěd
Místu v Bílovci, kde je dnes přehrada, které se říká Údolí mladých, se kdysi jmenovalo Murckovo údolí. Bylo to podle mlynáře Murcka, který zde žil i se svou rodinou ve vodním mlýně. A jak to bývalo v dávných dobách zvykem i zde měli vodníka. Byl to malý mužíček v zeleném fráčku a od narození nebyl zlé povahy. Spíš měl mlsnou pusu a pořád si vymýšlel nějaké nové recepty na večeře. Každý den si nalovil několik krásných kapříků a večer co večer si je chodíval do mlýna upravovat. Paňmámě se jeho počínání vůbec nelíbilo. Nejen, že byly všude louže z jeho fráčku, ale toho nepořádku, co kolem sebe vodník udělal a kolik koření přišlo nazmar, oleje a všech těch věcí na vaření, co spotřeboval. Už to bylo k nevydržení a tak se mlynářka s mlynářem radili, jak by se hastrmánka zbavili. V mlýně se přeci mají péct koláče a buchty a ne ryby! Vyhnat ho nemohli, to by se ještě vodník mohl rozhněvat a poslat na ně velkou vodu.
Ten večer přišel do mlýna medvědář. Požádal mlynáře o nocleh pro sebe i svého společníka, velkého huňatého medvěda, který si vedle svého pána spokojeně broukal.
"I to se ví, že u nás můžete přespat. Pojďte dál, ještě si s námi dáte něco k snědku, a pokud bys byl tak hodný, rád si poslechnu nějaké novinky, co se ve světě přihodilo," řekl mlynář a byl rád, že má tak milou společnost."
"To víš, že povím. A pozvání na večeři s radostí přijímám. Vždyť už mi taky v žaludku pěkně kručí hlady," zaradoval se medvědář a usadil se za stůl.
Po jídle si všichni sedli na zápraží a povídali o počasí a radostech i starostech, jaké mlýn přináší. Přišla také řada na místního vodníka. Mlynář se svěřil, jaký problém mu dělá a co nepořádku po sobě zanechá.
"Nevěděl by si, jak na toho zeleného mužíčka vyzrát, aby se nám v kuchyni více neukázal?" zeptal se medvědáře.
Ten se podrbal na bradě a pak mu svitlo. "Inu to se ví, že bych věděl! Vodníci se totiž odjakživa strašně bojí medvědů. Nechám vám svého brumlu v kuchyni. Zavřete ho do skříně, však on už si poradí, až se vodník ukáže."
Udělali, jak řekl, a šli se schovat do šalandy. Zanedlouho už slyšeli šplouchání vody, ťapy ťap, po dřevěné podlaze si to tlapkal vodník a rovnou do kuchyně se svým dnešním úlovkem.
Sotva otevřel dveře, medvěd na něj skočil a polekaný hastrman se tak leknul, že se nezmohl vůbec na nic. To už ho ale chlupatý obr tahal za krk, třásl s ním, vláčel od rohu k rohu, vymetl s vodníkem každý koutek, až si zelenáč pomyslel, že to je jeho konec. Po chvíli se mu přeci jen podařilo vytrhnout. Využil toho a utíkal rovnou do vody.
Na druhý den mu to nedalo a znovu se vydal známou cestou ke mlýnu. Chuť na dobře usmaženou rybu byla příliš velká. Dovnitř však nešel. Co kdyby tam pořád bylo to obrovské chlupaté zvíře? Opatrně zaklepal na okýnko do světničky. Pan otec mlynář už na něj čekal. Jen co otevřel, vodník se hned ptá: "Jestlipak máte v kuchyni to podivné veliké zvíře, mlynáři?"
"Máme, a představ si, že se mu přes noc narodilo ještě sedm mladých."
Po jeho slovech se vodník otočil, vyběhl z mlýna a hop, skočil do vody. A to bylo naposledy, kdy ho mlynář s rodinou viděli. Inu, medvěd je medvěd.
Pocestný se i se svým urostlým zvířetem po obědě rozloučili a šli zase kus dál.
Zdroj: http://strasidylka-z-poodri.webnode.cz/products/vodnik-a-medved/
(Pozn.: Dvě pověsti k Murckově mlýnu (stejná či jiné) jsou publikovány v knize: Jiřina a Jaromír Poláškovi: Pověsti z Bílovce a okolí. Edice Putujme za pověstmi – sv. 11., viz http://www.putujme.cz/povesti-z-bilovce-a-okoli-282cz/)
