Pohořský mlýn; Schanz, Buchers Mühle

Mlýn v bývalé sklářské osadě Šance (Schanz) pod č. p. 98 je uváděný již od r. 1745. R. 1832 byl mlýn přestavěný a ve statistickotopografickém popisu Království Českého od J.G. Sommera z r. 1841 byla u mlýnu rovněž uváděna pila (Schanzmühle mit Brettsäge).

V nejstarších zápisech Pozemkové knihy dominikálních mlýnů a hospod panství Nové Hrady (invent. číslo 1653) je mlýn uváděn jako "Pücheser Wald Mühl" a prvním mlynářem byl Martin Velguny (Veilguny), po něm následují mlynáři : Andreas Veilguny, Vinzenz Rustmüller, Franz Vesely, Andreas Indra, Bernard Krauseneker, Jacob Altmann (1824), Johann Andraschko (cca 1856) a Franz Andraschko (*9.3.1864 - †8.1.1957).

Poslední mlynář Franz Andraschko (nar. 9.3.1864 v Pohoří) je uveden v dokumentech SOA Třeboň - Sčítání lidu v r. 1921 spolu se svou manželkou Josefou roz. Richler (*27.1.1870, Pohoří) a 8 dětmi. Před tím na mlýně působil jeho otec - Johann Andraschko, původem z Přídolí (Priethal). 

 Dle pohořské kroniky a farní pamětní knihy mlýn dne 31. 5. 1886 po úderu blesku, během šílené bouře, bezezbytku shořel.

Před 2. sv. válkou (a během ní) měl tento mlýn jako jedno ze dvou stavení díky generátoru vlastní elektrický proud a tedy i osvětlení.

V r. 1943 byl provoz mlýna zastaven, v souvislosti s těžkými časy během 2. světové války.

Náhon přivádějící vodu k mlýnu se odděloval od Pohořského potoka cca 400m proti proudu a vodu akumuloval ve dvou nádržích těsně před mlýnem. Mlýn byl na svrchní vodu a voda přicházela na vodní kolo vantrokami, které byly podjezdné. Někdy před r. 1870 byl mlýn dokonce  propojen náhonem s potokem ve vedlejším údolí (Schanz Bach), který protékal sklářskou osadou Paulina. U hutě Paulina byly v souvislosti s provozem sklárny vybudovány na potoce dvě nevelké nádrže, které původně obsluhovaly zdejší horní a dolní stoupu (drtily pražený křemen). Z té dolní nádrže  pak později po zrušení sklárny vedl náhon do Pohořského potoka a vylepšoval zde průtoky pro potřeby mlýnu. V terénu je počátek náhonu u Pauliny hutě doposud dobře patrný, zaznamenaný je i na mapách II. vojenského mapování.

Voda odtékající z mlýna pokračovala dalším uměle vytvořeným náhonem směrem na sever k budově historického hamru (č.p. 99), založeného dle A.Teichla v r. 1834, jehož pozůstatky jsou v terénu stále ještě rozeznatelné.