Panský, Brejchův, Brunclíkův mlýn

Mlýn stál jako jediný ve Starém Kníně a byl odnepaměti zván jako Panský mlýn. Prvním mlynářem je zde znám Jan Mrskoš a to díky tesanému sloupu z r. 1634 (rod Mrskošů odešel v 17. století do Horažďovic). Mlynář odváděl jako nájem ročně 70 strychů pražské míry žita vejmělního a měl povinnost vykrmit čtyři panské vepře.

Po třicetileté válce je mlýn opuštěný a v seznamu z r. 1651 se nevyskytuje.

1718 nájemce Martin Budinský, odvádí ročně vrchnosti 40 strychů žita a 20 kop míšeňských v penězích.

Až r. 1791 se uvádí, že byla uzavřena nájemní smlouvu správou křížovnického velkostatku ve Starém Kníně s hospodářem Janem Šebkem na panský mlýn čp.27. Od 20.7. 1802 jej mají v nájmu manželé Josefa a Terezie Starzikovských. Od 19. stol. je mlýn v majetku rodu Brejchů. Jako první psán Matěj Brejcha, pak syn Šebestián a nakonec vnuk Otakar.

Ten zde zřizuje začátkem dvacátých 20. stol elekrárnu, kterou zásobuje proudem křížovnícký statek. Instalované stejnosměrné dynamo o síle 40amp. Motor byl na nasávaný plyn o 6HP,později koupen nový o síle 12HP. Ještě za života Šebestiána Brejchy je mlýn přepsán na jeho dceru, která jej prodává Josefu Brunclíkovi, který však v r. 1944 umírá.

V r. 1930 je psán provozovatel mlýna Jaroslav Tesárek (RR).

Nakonec v r. 1949 přechází  Brejchův mlýn čp. 27 ve Starém Kníně pod správu státních Středočeských mlýnů. Poté mlýn krátkodobě vlastnilo JZD Nový Knín a Státní statky, kdy se zde nemlela mouka, ale pouze šrotovalo krmivo. Nakonec bylo zařízení demontováno a odvezeno do šrotu.