Sviadnovský, Jiříkův mlýn; Lembergerova tkalcovna

Dle zpráv z let 1646 – 1653 (Snopek: Drobné zprávy z Hukvaldska 1646-1653, Selský archiv VII. Matice Místecká) se mimo jiné uvádí: „že Laber z Místku a Šebesta z Hodoňovic zaručili se za Matěje Svobodu, mlynáře ze Zábřeha, že z panství neujde, a Jan Macura z Horní Lhoty u Frýdku (dnes Vyšní Lhoty) byl zaručen Janem Rubšem, Jakubem Widomusem a Janem Jurkou z Místku pod pokutou 100 říšských tolarů, že do vánoc se ujme mlýna na panství hukvaldském, Pavel, mlynář Sviadnovský, a Jan Lysý z Místku ručí za Adama Knebla z Frýdku, že neujde z panství, a Daněk, řezník z Místku, vyručen dvěma kováři z panství hukvaldského.“

Kaplička sv. Kříže ve Sviadnově vedle Lembergerovy továrny byla založena roku 1735 Janem Bezručem, tehdejším mlynářem.

Topograf Řehoř Volný píše, že Sviadnov měl v roce 1746 63 domy, 440 obyvatel a 2 mlýny s 1 pilou.
V roce 1789 byl dvůr z popudu arcibiskupa Colloredo –  Masfelda rozparcelován a z jeho pozemků zřízena „eine  Junkerei“ (menší hospodářský dvůr se zvláštními privilegii) a osada Kolloredov.
V urbáři, se zmiňují i dva mlýny poddanské (Peterkový mlýn a a Šamalikův mlýn) a jeden volný – Jiříkův. Uvádí se, že:

Z Petrkového mlýna se odvádělo na sv. Jiří … 6 zl. na sv.Václava … 6 zl.
Z Šamalíkového mlýna se odvádělo na Václava … 5 zl. 17 kr.
Z mlýna Matyášovského plat o sv. Jiří 24 zl. 48  kr. a o sv. Václavě zase tolikéž (jde o mlýn podkostelní)
z Teichoder Mühle o sv. Jiří 54 kr. a o sv. Václavě tolikéž (není-li to malý mlýnek),

ze Schleifmühle o sv. Jiří 1 zl. 48 kr. a o sv. Václavě 1 zl. 55 kr. (snad jde o mlýn Horní).
… ze 4 mlýnů po 1 zl. 30 kr. o vánocích, celkem 6 zl. (ten čtvrtý mlýn snad je mlýn v Bahně).

Mlýn měl jedno kamenné složení u Nového rybníka s konscripčním číslem 47, k němuž po rozparcelování dvora připadlo 30 měřic polí. Do roku 1789 tu byl jakýsi Jan, majetník mlýna, který byl od roboty osvobozen, a v roce 1789 mlynář František  Jiřík, který koupil od panství pilu a mlýn a byl taktéž osvobozen od roboty.

Dalším majitelem byl Josef Gach na základě smlouvy z 25. listopadu 1795.

Roku 1810 se uvádí, že František Jiřík drží ve Sviadnově mlýn čp. 1.

Mlýn byl emfyteutisovaný a odváděl se z něj platu do panských důchodu ročně 100 zl. 25 kr. 1d.
V roce 1830 byl oceněn na 5000 zl. Mlýn byl soudně prodán i s pilou podnikateli Lembergrovi, jenž tam vystavěl továrnu na textilní zboží, která převzala také čp. 1.

1833 František Jiřík

Historie místecké firmy Lemberger započala v roce 1865. Zakladatel firmy Alois Lemberger si nejprve pravděpodobně pronajal hospodářské objekty na rozmezí Sviadnova a Koloredova a zahájil tam úpravu textilního zboží. Teprve v roce 1892/3 zakoupil na Kolloredově starý vodní mlýn od mlynáře Františka Jiříka a postupně přikoupil další parcely, na kterých postavil v roce 1893 novou tkalcovnu. Hlavní závod již dříve provozoval ve Vídni, kde měl jako generální ředitel svou vilu.

V roce 1895 firma zaměstnávala 300 zaměstnanců, v roce 1912 již přes 1.100 zaměstnanců. Hlavní odbytiště v cizině představovaly Jugoslávie, Bulharsko, Rumunsko, Maďarsko a Turecko.
Artur Lemberger při svém pobytu v Místku pravidelně docházel i do českého prostředí, významně podporoval různé nadace a přispíval i na české spolky. Jako jediný z židovských podnikatelů toleroval národnostní smýšlení a na dělníky nevyvíjel politický nátlak.
Pracovní podmínky patřily v Lembergrovětovárně k nejlepším v městě. Výrazně vyšší mzdy než u konkurence zaručovaly jistotu obživy, úředníci a někteří dělníci měli k dispozici podnikové byty, dělnická kolonie měla 6 domků po čtyřech jednopokojových bytech. Pro přespolní byla “kasárna” zvlášť pro muže a pro ženy. Prádlo zaměstnanců bylo práno v režii podniku. Závodní kuchyně sloužila úředníkům a mistrům.

Tkalcovnu doplnily barvírna, úpravna, bělidlo, odpadová přádelna a do čela areálu byla přistavěna Lembergrova vila. Za tkalcovnou navazovaly technické provozy, úřednické domy a kolonie dělnických domků.
Lembergrova továrna představovala nejmodernější provoz z místeckých textilek, vodní pohony zde byly záhy nahrazeny parním strojem a již koncem 20. let byla továrna úplně elektrifikována. Ředitel Geiringer v Lembergrově pověření spolupracoval s celou řadou evropských obchodních domů, i s pařížskými módními salóny. Lemberger vyráběl kvalitní a módní druhypláten, kepry, barchety, zefíry, kloty, kanafasy, satény, apod.

Místecký závod vedl jako výkonný ředitel F. A. Geiringer.

1930 přádelna A. Lemberger

Také na tuto firmu těžce dolehla hospodářská krize; dluhy ve výši 1.200.000 Kč přivedly majitele k sebevraždě. Artur Lemberger se v roce 1936 zastřelil a firma byla dána do dražby.

Za války se jejím majitelem stal Josef Burschik.

V současnosti je celý areál firmy na ul. Hálkova čp. 938 součástí fy Slezan, a.s. Frýdek – Místek.