Mlýn založil mlynář Adam Säckl začátkem 18. století, patrně před rokem 1717. Dle matričního zápisu se zde Adamu Säcklovi v roce 1717 narodil syn Paul.
V roce 1754 odkázal Adam Säckl mlýn svému staršímu synovi Hansi Georgovi za 266 zlatých 40 krejcarů. Ten ho prodal v roce 1785 svému zeti Blasiusovi Rauchovi. Ke mlýnu patřilo 12 strychů polí a louky na 6 fůr sena. Ve smlouvě je uvedena poloha mlýna – u rybníka poblíž železářské pece. Blasius Rauch se oženil s Barbarou, dcerou Adama Säckla. V říjnu 1786 se manželům na mlýně, který měl tehdy č. 9, narodila dcera Anna., následovali synové Caspar (duben 1788), Albert (duben 1789) a Kaspar (březen 1792).
V roce 1795 byla sepsána smlouva mezi vrchností a mlynářem Rauchem, dle které velkodvorští Kolowratové převzali od manželů Rauchových mlýn čp. 6 za 600 zlatých. Kolowratové odkoupili také pozemky kolem mlýna. Nedaleko mlýna stála v té době malá železárna, kterou Kolowratové provozovali, a na místě mlýna chtěli zřídit hamr. Není však známo, zda zde hamr byl skutečně zřízen.
Dle smlouvy se manželé Rauchovi z mlýna měli ihned odstěhovat do Nových Dvorů, kde jim vrchnost dala pozemky o stejné výměře dle výběru mlynáře. Rauch si pak v Nových Dvorech postavil hospodářský dvůr čp. 38, kde zemřel v roce 1829.
Při číslování v 70. letech 18. století dostal mlýn č. 9. To bylo na začátku 19. století změněno na č. 6., v té době však již budova nesloužila jako mlýn.
Na mapách stabilního katastru z roku 1838 je budova tehdy již bývalého mlýna zakreslena pod hrází Dolního Hraničského rybníka jako zděná s půdorysem písmene L, avšak již bez označení jako vodní provoz.
