mlýn Borovice, Skálův, Dürichův mlýn

Nejstarším dokladem o existenci mlýna je soupis vsí a jejich obyvatel podléhajících správě cisterciáckého kláštera v Klášteře Hradišti nad Jizerou, který vznikl kolem roku 1400. Seznam osob ze vsi Borovice uvádí Jíru ze mlýna, který platil 4 groše úroku při sv. Jiří a další 4 při sv. Havlovi. Kromě toho musel i robotovat - 3x zorat 16 záhonů, jeden záhon na konopí a řepě a vyplet jeden záhon ptosa a máku. Krom toho odváděl poctou jednu slepici a zaplatil jeden groš soudného o sv. Jiří. (MH)

Další uvedenou osobou ze mlýna je Staněk.  Ten platil 30 grošů úroku při sv. Jiří a při sv. Havlovi a musel také robotovat stejně jako Jíra, ale soudného platil 2 groše. (MH)

V matrice narozených z Mnichova Hradiště z období 1683 – 1738 je k roku 1702 uveden borovický mlynář Jiří Korselt s manželkou Annou. 24. 2. 1702 se jim zde narodila dcera Terezie a o 2 roky později 1. 5. 1704 další dcera Marie Barbora. V roce 1727 je mlynář Jiří Korselt zmiňován jako svědek při křtu a v roce 1731 je zmínka o synovi Samuelovi. Z této doby pochází také popis mlýna v Tereziánském katastru, kde je popsán jako mlýn o 3 kolech, 3 stoupách a pile. (MH)

V 80. setech 18. st. je ve mlýně v Borovici uváděn mlynář Josef Menger s manželkou Benedictou. Dne 4. 12. 1787 je jim zde narodila dcera Barbora. Avšak již 2. 11. 1789 mlynářka Benedicta zemřela a Josef Menger se znovu oženil, a to s Kateřinou Zemanovou. Když se jim 27. 12. 1791 narodila dcera Monika, byl již mlynář několik měsíců mrtev, neboť zemřel 7. 4. 1791 ve věku 38 let. (MH)

V 90. letech 18. st. hospodařil na mlýně mlynář Franz Bendl se ženou Veronikou rozenou Flaminkovou. V letech 1793 – 1798 se ve mlýně narodily 4 děti, 3 synové a jedna dcera. První syn František narozený 27. 1. 1793 patrně brzy zemřel, protože když se jim 17. 1. 1794 narodil další syn, dostal opět jméno František. V únoru 1796 následovala dcera Anna a v listopadu 1798 syn Josef. (MH)

1797 se v mlýně stalo neštěstí, když šestnáctiletý Antonín Jandourek spadl nešťastnou náhodou pod vodní kolo puly a to ho rozdrtilo.

Ve 20. letech 19. st. je na mlýně Jan Heller s manželkou Marií. O Marii je v matrice uvedeno, že byla dcera Josefa Valešenského, mlynáře z panství Hořice. (MH)

Poč. 40. let převzal mlýn Josef Dirych (Dyrich, Dirich), syn měšťana Josefa Dirycha z Kuřích Vod a Kláry roz. Kühnové rovněž z Kuřívod, manž. Kateřina, dcera sedláka Josefa Kabeše ze Skalska čp. 16.

Dne 19. 8. 1847 se zde v rodině mlynáře Josefa Dirycha narodil Josef Václav, později známý jako spisovatel a politik Josef Dürich. V roce 1923 umístili místní obyvatelé na budovu mlýna pamětní desku s tímto textem: „Zde se narodil 19. srpna 1847 Josef Dürich, český mlynář, spisovatel, vynikající těsnopisec a neohrožený slovanský bojovník. Dne 8. května 1915 vydal se tajně za hranice, aby tam s nasazením života a statků pracoval pro osvobození národa.“ (MH)

Počátkem 40. let 19. st. převzal mlýn Josef Dirych (psáno také Dyrich, Dirich, později Dürich) s manželkou Kateřinou. Josef Dirych pocházel z měšťanské rodiny Kuřívod, Kateřina byla dcera sedláka Josefa Kabeše ze Skalska. V letech 1842 – 1853 se jim ve mlýně narodila 5 dětí, Antonie Marie 1842, Josef Václav 1847, Marie Magdalena 1849, Karel 1851 a Štěpán 1853.  Syn Josef Václav se stal významnou osobností známou jako spisovatel Josef Dürich. Dirychovi vlastnili mlýn do roku 1859, kdy se přestěhovali do Kláštera Hradiště nad Jizerou, kde 1. ledna 1860 převzali mlýn čp. 37.  Důvodem přestěhování byla pravděpodobně tragická smrt jejich syna Karla, který zemřel 12. 5. 1854 po nešťastném pádu pod vodní kolo ve mlýně. (MH)

12. 5. 1854 po nešťastném pádu pod vodní kolo ve mlýně zemřel syn tehdejšího mlynáře Josefa Dirycha Karel. (MH)

Po Dirychových převzal mlýn podvicmanovský mlynář Josef Skála s manželkou Marií rozenou Kotrmanovou. Josef Skála pocházel z mlynářské rodiny z Podhory, byl synem tamního mlynáře stejného jména a jeho ženy Františky rozené Mitlenerové. Počátkem 60. let je zde uváděn mlynářský stárek z Bakova Prokop Kuna, který si vzal za manželku dceru Josefa Skály Františku. V roce 1867 mlynář Josef Skála zemřel na tuberkulózu ve věku 51 let, jeho manželka Marie ho ze stejného důvodu následovala v roce 1874 ve věku 60 let. Mlýn po něm převzal jeho syn Emanuel narozený 16. 6. 1852 v podvicmanské mlýně.  Za něj, v roce 1878 u mlýna zasadili normální znamení. 18. 9. 1878 se k tomu účelu sešla úřední komise a byl sepsáno protokol, kde je popsána tehdejší podoba mlýna. (MH)

V roce 1904 převzal mlynářskou živnost Emanuelův syn Josef Skála. Okresní úřad v Mnichově Hradišti mu vydal živnostenský list 25. 7. 1904. V tomto roce také proběhla rekonstrukce mlýna, při které vodní kola nahradila horizontální Francisova turbína firmy J. Kohout Praha-Smíchov o hltnosti 450 litrů za vteřinu, spádu 4 m a výkonu 18 HP. (MH)

V roce 1923 byla instalována turbína pro pohon pily od firmy Hübner a Opitz z Pardubic, hltnost 250 litrů za vteřinu, spád 4 m a výkon 10 HP. Poháněla katr o šířce 550 mm, okružní pilu a brus. (MH)

1930 Josef Skála, mlýn a pila

V roce 1932 proběhla revize a normalizace vodního díla. Jako majitelé v té době jsou uváděni Josef Skála a Anna Skálová. Dle popisu nebylo množství vody v Zábrdce pro turbínu o hltnosti 450 litrů dostačující, nebo běžný přítok vody z potoka činil asi 220 – 240 litrů. Proto měl mlýn ještě záložní zdroj energie – parní lokomotivu systému Lanz o výkonu 26 HP, vyrobenou v roce 1918 firmou Heinrich Lanz v Mannheimu. Měla přetlak 10 atmosfér a výhřevnou plochu asi 10m2. (MH)

1938 semleto 1237 q pšenice, 1976 q žita, sešrotováno 124 q krmného obilí

Počátkem roku 1941 převzal od otce mlýn Adolf Skála narozený v roce 1913 s manželkou Marií. Živnostenský list mu byl vydán 16. 5. 1942. Mezi 16. 3. 1944 a 30. 6. 1945 měl od Josefa Skály mlýn pronajatý Václav Novotný z Kláštera nad Jizerou. (MH)

Po válce se Adolf Skála stal na krátkou dobu starostou Mukařova. Stal se ale nepohodlný novému režimu a z vesnice musel odejít. (MH)

 Dodnes je v objektu funkční pila, kterou současný majitel zrekonstruoval. (MH)