„Za panem otcem Čámským. Vidíme-li někoho v neděli, jak ve zdraví prochází ulicemi města, hovoří se známými, baví se, pak není divu, když v úterý nikdo nechce uvěřit, že již není více mezi živými. Podlehl v pražské nemocnici, na klinice prof. Jiráska, kam byl dopraven v pondělí ráno po automobilové nehodě při jízdě z Prahy. Zesnulý pan otec Čámský byl znám jako dobrý odborník, dobrý společník a pravodatný myslivec. Na »Rousovém« dědičném mlýně hospodařil svým konzervativním, ale úspěšným způsobem. Řemeslo mlynářské měl rád, zakládal si na něm a syny si v něm vychoval. S neobyčejnou přesností vedl dlouhá léta společenstvo živností potravních, udržoval mezi členy přátelský duch a na ty výroční valné hromady za jeho působení se dostavovalo všechno členstvo míchaných řemesel. Životní jeho láskou byla myslivost, těch lionů a posledních lečí, jichž se zúčastnil, bylo by bez počtu. Dlouhá léta zasedal v obecním zastupitelstvu a ve správě obce uplatňoval sic snad konservativní, ale v jádře zdravé názory. Ještě v neděli, dne 10. 2. zvolili si jej »Stodruháci« za svého předsedu.“
Vltavské proudy: čtrnáctideník pro zájmy Povltaví, Posázaví a Poberouní. V Praze: Spolek rodáků z Netvořic a okolí, 25.02.1935, 14(2), s. 11.
Přehlédnuvše osudy starších větví rodu, čímských a korkyňských, obrátíme se ku mladší haluzi rodové, již založil posléze vzpomenutý Vojtěch. Týž vešel totiž dne ro. listopadu 1711. ve St. Kníně ve sňatek s Dorotkou, dcerou Jana Rousa, mlynáře v N. Kníně. Svědky pamětihodného tohoto sňatku byli Petr Veselský a Jan, syn Jana Rousa, oba z N. Knína. Sňatkem tím ziskal Vojtěch starobylého mlýna N .- Knínského (čp. 113.), jenž po majitelích „Rousov“ se zval. O významném rodu Rousů, jehož člen Jan, syn Jana a bratr Dorotky, i do stavů šlechtického a rytířského povýšen byl, sluší širší učiniti zmínku. R. 1658. přišel do král. města Nového Knína hor zlatých ze vsi Chejnic mlynář Jiřík Rous (* v Chejnicích, + 1693. v N. Kníně), jenž řemeslu svému v Miroticích se vyučil. V úterý velkonoční r. 1658. žádal za přijetí mezi mistry cechu mlynářského v N. Kníně, k nimž přijat byl dne 2. června 1659., v pondělí Svatodušní, po předložení vysvědčení za vyučenou a zachovalosti z městyse Mirotic. (Reg. cechu mlyn. v N. Kníně od r. 1651.) R. 1661. přip. se na „obecním mlýně Mikulkovském“, a r. 1665. uvádí se na mlýně čp. 113., o němž v téže zprávě se dí, že má 2 kola a pustou pilu, takže toliko místo zbývá. („Popsání měšťanstva za starodávna.“ Měst. archiv v N. Kníně, č. 67.) Jiřík nabyl záhy vážnosti v cechu mlynářském a zvolen byl dne 26. prosince 1664. star. cechmistrem a dne 26. prosince 1677. mlad. cechmistrem, ve kteréź hodnosti se přip. mladším roku 1684. a starším r. 1686. R. 1673. jmenuje se mlýn Jiříka Rousa o 2 kolách a při něm pila, pustá ještě. (Výpis z rulle z r. 1673.) Z manželky Anny narodili se Jiříkovi dva synové, Václav a Jan. Václav učil se mlynářství a dostal za vyučenou dne 30. září 1685., načež stal se mistrem dne 16. června 1686 .; r. 1704. se přip. ml. cechmistrem mlynářským. Jeho prvou manželkou byla Kateřina a druhou Magdaléna, dcera Václava Čámského z Druhlic, s níž zasnoubil se dne 15. listopadu 1694. Po něm zbyli 3 synové, všicci mlynáři: Adam, Jan a Martin. Adam s bratrem Janem (*20. prosince 1689.) dostali za vyučenou dne 28. října 1707. a Martin dne 24. září 1719. Janův syn, taktéž Jan, stal se mistrem dne 11. října 1733. Druhým synem Jiříkovým byl Jan (* 15. ledna 1661. v ob. mlýně Mikulkovském, t již r. 1721.), jenž podobně se vyučil mlynářství. vzav za vyučenou dne 30. prosince 1685. a mistrovství dne 18. října 1693. R. 1706. byl cechu mlynářskému starším cechmistrem. Jmenuje se r. 1704. majitelem mlýna čp. 113., jenž měl tehdy 2 složení, z nichž jedno mlelo a druhé bylo poroucháno.
Ze mlýna platilo se kontribuce 34 zl. rýn., ale majiteli vedlo se lépe, takže již jen polovinu byl dlužen nápadníkům. („Specifikace knínských mlýnů“, Měst. archiv N .- Knín. č. 61.) Z dob Janových pochází letopočet „1710“, na jednom sloupu mlýnském vyřezaný. Jan za manželku vzal si Annu, vdovu po Jiřím Čámském z Čelíně, jež měla syna Jakuba Čámského, jenž vzav za vyučenou dne 20. června 1700. a dne 23. června 1710. mistrovství, ženat byl na mlýně „obecním“. Z manželky Anny narodily se Janovi dvě dítky, a sice Jan (Ferdinand) a Dorotka.
Jan Ferdinand Rous narodil se kol r. 1692. v N. Kníně, ve mlýně „Rousově“ (čp. 113.). Datum narození nemožno z matrik křestních zjistiti, ježto právě zápisy z let 1670 .- 1699. chybí. Z mládí jeho zpráv nemáme; s jistotou jen souditi se dá, že vynikal bystrostí a že oddal se záhy studiím, takže otec jeho byl nucen odevzdati rodný mlýn své dceři, Janově sestře Dorotce, která vstoupila dne 10. listopadu 1711. (Matriky St .- Knínské, Tom. IV.), ve sňatek s Vojtěchem Čámským, pozůstalým synem po Matěji Čámském, manu ze vsi Čímě. Sňatkem tím dostala se na mlýn ten rodina Čámských, jež majitelem jeho až podnes zůstává. Nabyv příslušného vzdělání, působil Jan v různých úřadech, posléze (po dobu 3 let) u král. kouřímského krajského úřadu, kdež v krajském expeditu pilně obstarával oddělení pro pochodové ubytování vojska a s tím spojené účtování i výběr kontribuce. Zároveň při vyzdvihování českých komorních panství se zástavy knížat Lichtensteinů (do r. 1719.) a hrabat Salaburgů (do r. 1721.) zdatně si vedl, a při dohlédací kommissi českých statků komorních po 4 léta byl sekretářem. Dále při mnohých inspekcích panství, zejména hrabat Černínů a Valdštýnů, přičiňoval se, by dávky císařské správně se odváděly a pilně i se zdarem účastnil se kommissí při prohlídce královniných statků Karlštejna a Milína, načež zastával místo přísežného hospodářského účetního a vedl si vždy ke spokojenosti všech interessentů i zemských úřadů při projednávání různých záležitostí pozůstalostních, maje na zřeteli vždy „Bonum Publici et Privati“ („dobro veřejné i soukromé.“).
Později zříme jej ve službách císařovny a královny české, zejména jako substituta zesnulého nejv. hofmistra, knížete z Lobkovic, po jehož smrti též veškerá jeho majorátní i allodiální panství spravoval a obstarával správu při kníž. Lobkovickém poručenstvu jako hospodářský rada a direktor. Pro šlechetné své chování a dovednost svoji, a že předkové jeho se strany matčiny přikrál. hradě Karlštejně skutečnými držiteli léna bývali, a on, jako král. St. Města Prahy usedlý měšťan, ziskal si o dobro veřejné zásluhy nemalé, povýšen byl cís. diplomem, vydaným dne 2./5. 1735. (A. v. Doerr ,Der Adel“ str. 222., „Saalbücher“ sv. 163. pg. 482., A. Schimon ,Der Adel“ str. 208., Extrakt diplomu v mus. archivu Kr. Č., odd. „H.“) v Luxemburku od cís. Karla VI., spolu se všemi svými manželskými dědici i dědici jich po meči i po přeslici, do stavu šlechtického, dědičného Království Českého a zemí přivtělených a nadán byl praedikátem „z Rausenbachu“ (t. j. „z Rousova potoka“; heslo toto vybral si asi Jan Ferdinand upomínkou na miýn rodný) a znakem šlechtickým, jenž takto se popisuje: Podlouhlý, dole oblý, v hrot vybíhající štit, dělený, v jehož horním poli, modré či azurové barvy, zří se šikmo tekoucí potok, provázený dvěmi 6hrotými zlatými hvězdami. V dolním poli, žluté neb zlaté barvy, položena vzhůru obrácená kotev, barvy černé neb uhlové. Na štít vložena jest šlechtická, v pravo obrácená turnajská přílba (se zavěšeným kol krku zlatým penízem na řetízku), na vrcholu ovinutá tureckou točenicí, barev modřebílé a černožluté, od niž dolů vlají krydla či fafrnochy, v pravo modré (či azurové) a bílé (stříbrné), v levo pak žluté (zlaté) a černé (uhlové). Na helmu zvedá se mezi dvěma, brky ven obrácenými černými křídly orličími, shora popsaná hvězda zlatá. (Král „Heraldika“ 282.).
V diplomě jest znak, umístěný uprostřed listu, nakreslen, a barvami položen. Psán diplom jest německy a jest k němu přivěšena větší cís. král. pečeť; opatřen jest vlastnoručním podepisem cís. Karla VI. a dále podepsán jest král. český kancléř Vilém hrabě Kolovrat z Ujezda a „k rozkazu J. C. K. Veličenstva vlastnímu“ Jan z Dobišova. (Originál chová se v archivě musea Kr. Č.). Diplomem timto bylo spolu uděleno právo pečetiti voskem červeným a získávati všech tehdejších českých šlechtických výsad a privilegií.
Za manželku měl Jan Ferdinand Annu Josefu roz. z Wiltheimu a Töttingu, kterážto rodina přijata byla do českého šlechtického stavu dne 19./8. 1733. a do rytířského dne 29./7. 1768. (Doerr. „Adel“ str. 220., 252., A. Schimon „Adel“ str. 297.). Z manželství tohoto narodil se r. 1738. syn, pokřtěný v Týně v Praze, jménem František Josef (jeho manželka slula Teresia) a r. 1739. druhý syn Zdeněk, zemř. 21. ledna 1758. (Matrika Týnská, díl XIV., Kašpar Pilát „Adel Böhmens.“). V r. 1747. dne 19. července zastupoval Jan Ferdinand jako hospodářský ředitel král komoru při vyrovnání sporu, který vzešel po zkáze hrobského mlýna r. 1690. mezi obcí Kolínskou a zámeckou správou tamže. (Jos. Vávra „Dějiny kr. m. Kolína n. L.“ II., 220 .- I.). Později přestěhoval se ze St. Města na Nové Město Pražské, kde byl majitelem památného domu (čp. 719.) v ulici Palackého, kde žili Fr. Palacký a Dr. Fr. Lad. Rieger (Fr. Ruth „Kronika král. Prahy,“ str. 823.) a r. 1750. nastoupil v držení Zruče a Krasoňovic u Dol. Kralovic. (Riegrův Slovník, heslo „Zruč,“. „Světozor" 1872., 522.) R. 1755. dne 15. dubna byl co cís. rada majestátem daným ve Vídni, povýšen do stavu rytířského a znak jeho polepšen. Horní půle byla rozpoltěna; na předním zlatém poli položena černá orlice, vzadu lev zlatý v pole modré; dolní polovina byla modrá se šikmým stříbrným potokem. Nad helmem položeny jsou 2 přílby, pravá se starým klénotem, levá se zlatým lvem. (Král „Heraldika,“ str. 282., A. Schimon „Adel,“ str. 208., Megerle v. Mühlfeld „Oest. Adelslexicon“ 1827., V. Hellbach „Adelslexicon“ 1825., „Stambuch des Adels in D. u. Ö .- U.,“ A. v. Doerr „Der Adel,“ str. 238., „Saalbücher“ sv. 204., pg. 244.). R. 1758. zemřel mu mladší syn Zdeněk ve stáří 19. let a pochován byl dne 21. ledna 1758. (Matrika Týnská XXII., Kašpar Pilát, „Adel Böhmens.“).
Dne 14./6. 1762. zemřel Jan Ferdinand ve farním okresu Sv. Štěpána, avšak pochován byl do rodinné hrobky u Panny Marie v Týně na St. Městě Pražském. Překlad latinského textu jeho zápisu úmrtního po česku zní: „Dne 16. m. června 1762. pochován byl o 9. hodině večerní v kryptě Sv. Kříže basiliky Týnské, jenž zemřel 14. m. dne t. m. o 4. hod. ranní, duši v obcování svatých Bohu odevzdav, urozený pan Jan rytíř z Rausenbachu, inspektor císařských panství, a pán na Zruči, zaopatřen byv svátostmi umírajících, ve stáří 70. rokův. Zemřel na sněť (ex gangraena) a pochován spoléčně s prvním synem, rodiny své, Zdeňkem, urozeným pánem z Rausenbachu. Pohřeb vykonal farář Jan Antonín Veselý.“ N. B. „Jan z Rausenbachu zemřel ve farním okresu Sv. Štěpána, odkudž do Týna do rodinné·hrobky výše jmenovaného dne převezen.“ (Týnská matrika zemř. XXIII., str. 9.).
Ještě r. 1780. v dubnu uvádí se co kmotra vznešená paní Terezie z Rausenbachu, manželka Františka Josefa, (st. syna Janova), při křtu Jiřího Josefa, synka zám. hejtmana pražského, Karla z Königů a manželky jeho Marie. (Kašpar Pilát „Nobilitas Bohemiae“, e matriculis S. Viti.). Byla posledním známým členem rytířského rodu Rousů z Rausenbachu. Sestra Jana Ferdinanda, jak shora uvedeno, vdala se za Vojtěcha Čámského, jehož rodu sňatkem tím dostalo se mlýna (čp. 113.) v N. Kníně. Vojtěch původně se učil u svého otce Matěje, mana a mlynáře v Čími, a doučil se u pozdějšího tchána svého, Jana Rousa v N. Kníně, dostav r. 1711., tu neděli po Božím Těle, k žádosti svého mistra, za vyučenou, načež stal se mistrem dne 14./10. 1714. R. 1729. se jmen. mladším a r. 1734. starším cechmistrem; za něho bylą dne 26./6. 1734. založena „Kniha cechovní poctivého pořádku mlynářského v král. svob. městě Novém Kníně Hor Zlatých.“
Jan dva syny měl, Františka a Jana. Jan učil se mlynářství u Lukáše Šebka, kde za vyučenou dostal dne 28./9. 1739., ale pak řemeslo opustil a stal se r. 1759. městským syndikem v N. Kníně. K jeho žádosti dal strýc jeho Jan F. Rous ryt. z Rausenbachu přelíti zvon sv. Mikoláše v kostele novoknínském. (Viz výše.)
Starší syn . František (+ 4./10. 1774.) učil se mlynářství, načež dostal za vyučenou dne 28./9. 1739. a mistrem se stal dne 23./1I. 1744. Jeho manželka slula Eva; převzav otecký mlýn čp. 113., nabyl velké vážnosti v cechu, jehož mladším cechmistrem se stal dne 10./3. 1761. S manž. Evou měl 4 dítky; byly jimi: I. František, 2. Ignác, 3. Václav (mlyn. vyučen 29./9. 1768.) a 4. Anna (manž. Vojtěch Nevařil, přip. r. 1782.). Testamentem svým ze dne 8./8. 1774. odkázal František synu Františkovi, (jenž dostal za vyučenou dne 28./9. 1767. a mistrem mlyn. se stal dne 1./10. 1775.), nedávno koupený mlýn v Zahořanech, z něhož sestře Anně měl splatiti 1000 zl.
Mlýn (čp. 113.) v N. Kníně obdržel syn Ignác (* I./2. 1758., + 12./10. 1836.), jehož manž. byla Maria Anna, roz. Petrová (*10./8. 1759., t 20./10. 1816.), a který dostal za vyučenou dne 29./9. 1768. a mistrem mlyn. se stal dne 1./10. 1775. Dne 30./10. 1775. žádal za měšťanské právo v N. Kníně. Listina tato, chovaná ve mlýně Novo-Knínském (do nedávna) se ztratila; byla pamětihodná tím, že zachoval se na ní otisk pečeti se znakem rodu Čámských z Ostrého. Dne 3./2. 1787 koupil Ignác k mlýnu louku „Pod strání“ od novoknínského měšťana a punčocháře Josefa Čámského. Dne 24. června 1795. zvolen byl I. cechmistrem mlynářským. Z jeho soukromého žití jest známo, že býval velikým milovníkem přírody, ptactva a ryb. Dítky jeho byly: I. František, 2. Maria Eva Dorota (* 17./12. 1781.) zasnoubená dne 12./10.1800. s Josefem Masnerem (* 13./3. 1773.), synem koželuha Karla a manž jeho Dorotky, 3. Teresia (manž. N. Havlík) a 4. Maria (manž. Ant. Kučera).
Mlýn čp. 113. v N. Kníně ujal syn František (* 27./10. 1789.,+ 14/7. 1870.), jenž zasnoubil se dne 27./1I. 1821. s Marií (*19./8. 1794., + 2./11. 1866.), dcerou Mikoláše Nevařila a jehomanž. Anny, roz. Bartůňkové. Dne 25./10. 1802. stal se tovaryšem, na to dne 2./7. 1809. obdržel od otce Ignáce zápis na mlýn a čásť pozemků, načež dne 30./10. 1809. se stal mistrem. Dne I./4. 1826. zvolen byl I. cechmistrem, jímž zůstal po dobu 33 let, až do r. 1859. Druhou čásť mlýnských pozemků obdržel dne 8./5. 1835. - Rodný mlýn čp. 113. zapsal dne 25./1. 1855 synu Františkovi, jemuž jej postoupil dne 1./5. 1859. Měl 5 dítek: Josefa, Františka, Ignáce (+ v nemocnici v Olomouci), Marii (+20./3. 1904. ve St. Sedle), provd. za Čeňka Kinského, řídícího učitele v N. Kníně, a Antonii, vdanou za hostinského Rosola (v M1. Vožici). Syn Josef (* 22./2. 1827., + 27./11. 1902.), byl c. k. radou z. s. v N. Kdyni; byl dvakráte ženat. Jeho I. chotí byla od 20./11. 1860 Marie Šafránková (* 23./3. 1837., + 17./5.1873.) a II. manž. Markéta Šafránková (* 20./5. 1838.), s níž zasnoubil se dne 11./8. 1890. Jeho synem byl Jindřich, úředník c. k. st. drah v Plzni, jenž zasnoubil se dne 29./7. 1901. s Martou Krčmářovou.
Druhým synem Františkovým byl František (* 10./3. 1829 + 12./6. 1899.), jenž oženil se dne 28./8. 1854. s Vilmou Holoubkovou (* 27./2. 1831., + 30./1. 1900.), dcerou Augustina, koželuha a jeho manž. Marie, roz. Bartůňkové. R. 1872. vystavěl v N. Kníně prvý válcový mlýn a byl v 1. 1860 .- 1893. předsedou I. živn. sboru. V paměti dobré se udržuje, že byl velikým milovníkem stromoví, ryb, lovu, honu a čižby. Narodilo se mu šest dítek: I. Bohuslav Karel (* 19./5. 1856.), městský vrchní inženýr na Smíchově. Jeho I. manž. byla Josefa Šrámková (* 26./8. 1856., + 25./11. 1905., dcera Josefa z V. Lečic a Rosalie, roz. Kropáčkové), s níž oddán byl dne 3./10. 1896. Podruhé oženil se dne 29./4. 1912 s Marií Benákovou (* 8./2. 1861.), dcerou Václava, hostinského na Smíchově a jeho manž. Josefy roz. Kolečkové. 2. Albina (* 16./12. 1857.), oddána byla dne.28./8. 1877 s. Josefem Kubičkem, řídícím učitelem v N. Kníně (* 19./8., 1845-) 3. František Hynek (* 26./7. 1861., + 16./6. 1911.), učil se pekařství a za vyučenou dostal dne 2./2. 1888. 4. Marie Vilma (* 20./11. 1862., + 30./7. 188g.). 5. Božena Barbora (* 4./12. 1865,, + 4./4. 1886.). 6. Karel Josef Sebestian (* 19./1. 1872.), učil se mlynářství a dostal dne I./1. 1888. za vyučenou. Dne 29./8. 1899. zasnoubil se s Marii (* 22./12. 1878.), dcerou Jana Buňata a Marie, roz. Beztahovské, č. 20. ze Senešnice. Karel byl v 1. 1906 .- 1912. starostou společenstva živností potravních v N. Kníně. Má tři syny; jsou to: I. Karel (* 18./6. 1901.), 2. Bohuslav Václav:(* 21./9. 1904.) a 3. František Josef (* 28./4. 1912.).
Rod Čámských během věků nemálo se rozrodil, a to tak četně. že s potomky jeho setkáváme se asi ve 40 osadách. Kromě hlavního kmene čímského a nejmocnější haluze knínské nejvýznamnějšími větvemi jeho byla mlynářská rodina Čámských ve Štěchovicích na mlýně „Mlýnkově,“ a manská větev na robotním Karlštejnském léně Čámském či Skotoňovském (vl. Skotohonovském) ve Třtí.
Průběhem dob, nemaje asi nutnosti a příležitosti honositi se starobylým svým erbem a heslem, zapomněl a přestal rod Čámských obého užívati. Posledně uvádí se přídomek rodový r. 1754. („Pan Antonín Čámský z Ostrého“) v deskách dvorských (DD. 114 .- 278.), leč v dalších dobách od něho z příčin dnes neznámých upuštěno, ač v rodě paměť o původu vladyckém dodnes se udržela, a zachovaly se některé památky rodinné, dokazující neklamně původ od starobylého zemanského rodu českých vladyků Čámských z Ostrého.
L. Kopáček, Vladycký rod Čámských z Ostrého, Brdský kraj č. 6, 1914-1915, s. 1-17
