Historie
Obecná historie:
Mlýn je součástí Střední školy potravinářské v Pardubicích. Je stále funkční a slouží k výuce studentů.
Unikátní mlýn v prostorách Střední průmyslové školy potravinářské v Pardubicích zasahuje do tří stavební podlaží, ale čtyřecch podlaží technologických. Zařízení, které je umístěno v budově naproti Sukově síni, postavila na míru firma Prokop a synové v roce 1946 a dodnes slouží svému účelu.
Studenti se ve mlýně učí základům mlynářského řemesla. Z mouky umleté ve školním mlýně vyrábějí pečivo a cukrářské výrobky, které škola prodává ve školní prodejně.
Mlýn mele na válcových stolicích. Dají se v něm vyrábět různé druhy mouky a krupice. Semele zhruba sedm tun obilí ročně.
Tento technický unikát zapsaný mezi kulturní památky slouží svému účelu již od roku 1947.
Zdroj: https://www.kudyznudy.cz/aktivity/funkcni-skolni-mlyn-v-pardubicich
Ve škole působily osobnosti, které jsou zároveň autory nlynářské literatury včetně mlynářských učebnic. Např. Dr. Ing. Jan Žák, Ign. Frantoišek Tureček, Ing. Miroslav Pavliš, Ing. Vilma Plisková, Ing. Vilém Pliska, Ing. Václav Martínek.
Historie mlýna obsahuje událost z období:
Středověk – do nástupu Habsburků na český trůn (1526)
Novověk A – do bitvy na Bílé Hoře (1526–1620)
Novověk B – do zrušení poddanství (1620–1848)
Novověk C – od zrušení poddanství (1848–1913)
První světová válka (1914–1918)
První republika (1919–1938)
Škola, založená roku 1919 v Břeclavi, byla v říjnu/listopadu 1938 přemístěna do Brna a v roce 1939 se stěhuje do Pardubic, města s bohatou pekařskou, perníkářskou a mlynářskou tradicí. Od roku 1945 sídlí škola v budově původně průmyslového muzea ve středu města proti chrámu sv. Bartoloměje.
V 50. letech 20. století došlo k instalování pneumatických dopravníků.
Příjmení mlynářů působících na mlýně:
Historie mlýna také obsahuje:
Držitelé mlýna v chronologickém sledu
Přepis z literatury, vyprávění pamětníků apod.
Přepis z pramenů: inventář, nájemní či kupní smlouva, výpisy z matrik aj.
Mlýn je vyobrazen na:
Veduta, ručně malovaná mapa
I. vojenské mapování – josefské (1764–68)
II. vojenské mapování – Františkovo (1836–52)
III. vojenské mapování – Františko-josefské (1876–78 – Morava a Slezsko, 1877–80 – Čechy)
Císařský povinný otisk (1824–43)
Indikační skica (1824–43 a 1869–1881)
Mapa Pozemkového katastru (1923–1956)
Letecké snímkování (1936 - 1963)
Předměty spojené s osobou mlynáře a provozu: