Historie
Obecná historie:
Družstvo rolníků ve Velké Losenici vzniklo za podpory zemských poslanců Josefa Hyrše (1849–1921) a Františka Šmirouse (1870–1940), Ústřední jednoty českých hospodářských společenství a Agrární banky v roce 1912. Zakoupilo Nývltův mlýn se škrobárnou při čp. 55 a objekt škrobárny upravilo na výrobnu lihu. Družstevní hospodářský lihovar však pracoval jen do roku 1914, provoz byl obnoven až v letech 1921–1922. V roce 1934 proběhla přestavba, lihovar byl rozšířen, nově zastřešen valbovou střechou s dvěma hřebenovými větráky a vybaven moderním strojním zařízením. V roce 1938 byla při lihovaru zřízena Mlékařským a pastevním družstvem v Přibyslavi nová mlékárna. Po roce 1948 znárodněný areál převzal n. p. Horácké lihovary a škrobárny Havlíčkův Brod a v padesátých letech jeho provoz ukončil. Místní zemědělské družstvo zde do roku 1989 mělo kanceláře, od roku 2007 patří obci. Část hospodářského dvora je upravena na prodejnu potravin, oktogonální komín při jižním průčelí dosud stojí.
Historie mlýna obsahuje událost z období:
K roku 1366 doložen v obci nejstarší hamr v celé oblasti.
Události
- První písemná zmínka o existenci vodního díla
Poslední písemná zmínka o zdejším hamr je z roku 1594, kdy byl prodán sázavskému mlynáři Havlovi za 300 kop českých grošů.
V berní rule kraje Čáslavského je k roku 1654 ve Velké Losenici uváděn mlynář Jiřík, mlýn vlastní, 1 kolo.
Koncem 18. století provozoval mlýn Karel Prostřední. V té době došlo v kraji ke sporům mezi panskými a selskými mlynáři. Důvodem bylo chování poddaných mlečů, kteří tehdy obcházeli příkaz vrchnosti, aby své obilí nechávali semlít pouze v panských mlýnech. Mleči nechávali své obilí tajně semlít v selských (rustikálních) mlýnech, pokud tyto měli pro ně výhodnější polohu. To se zase nelíbilo držitelům mlýnů panských, kteří byli zavázáni k pevným platbám vrchnosti bez ohledu na počet mlečů a zpracovaného obilí. Proto pečlivě sledovali, kdo příkaz vrchnosti porušuje, a takové případy hlásili do Polné vrchnosti, která spory musela řešit. Iniciátorem tohoto konfliktu byl František Špinar, který byl v té době vlastníkem Pekelského mlýna. František Špinar např. hlásil v Polné, že 28. června 1798 měl Jakub Zach z Velké Losenice u tamního mlynáře Karla Prostředního 2 měřice (asi 125 litrů) žita. Takových stížností se v Polné scházelo více. Vrchnost uznala stížnosti dominikálních mlynářů do jisté míry za oprávněné a přikázala, aby od 1. ledna 1799 selští mlynáři přispívali ze svých výnosů na náhradu škod, které způsobují tím, že melou obilí poddaným i z těch vesnic, které mají povinnost mlít jen ve mlýnech panských. V důsledku toho měl Karel Prostřední z Velké Losenice platit 8 zlatých ročně.
V roce 1838 je ve stabilním katastru uváděn Václav Prostřední.
Od roku 1912 fungoval v obci významný zemědělský podnik založený na dobrovolném principu. Sdružoval družstevní lihovar, družstevní vodní mlýn a družstevní mlékárnu.
První světová válka (1914–1918)
V roce 1930 byly jako provozovatel mlýna evidovány Družstevní podniky.
Protektorát Čechy a Morava, včetně poválečného vývoje (1939–1949)
Nemovitost čp. 55 je v majetku obce Velká Losenice. V budově na západní straně areálu, která má čp. 233, je prodejna COOP družstva Valašské Meziříčí.
Příjmení mlynářů působících na mlýně:
Historie mlýna také obsahuje:
1594 Havel
1654 Jiřík
1798 Karel Prostřední
1838 Václav Prostřední
1912 Družstevní podniky
Přepis z literatury, vyprávění pamětníků apod.
Přepis z pramenů: inventář, nájemní či kupní smlouva, výpisy z matrik aj.
Mlýn je vyobrazen na:
Veduta, ručně malovaná mapa
Předměty spojené s osobou mlynáře a provozu:
