Tomkův mlýn

1534 urbář novohradského panství - na mlýně hospodaří vdova Hamerníková, platí 13 grošů pololetního úroku /Alois Sassmann, Kořeny 1, České Budějovice 2007, s. 117/

roku 1555 zde zemřel Mareš, mlynář pod Byňovem, mlýn prošacován na 110 kop grošů, ve mlýně 15 ks hovězího dobytka /Kořeny 1, s. 118/

Tomkův mlýn se nazýval dle Marešova syna mlynáře a hamerníka Tomáše (Tomka, neboli Tomeš - říkalo se mu také Tomáš Hamerník), který zde jako poddaný v rámci novohradského panství mlynařil a hamerničil v letech 1555–1606. Platil 13 gr. pololetního úroku. Uvádějí se z té doby také jména usedlosti Tonkomühle / Donko. /Kořeny 1, s. 118/

mlynář Tomeš - v urbáři z roku 1564 - pod hamrem měla obec odůmrtní louky u rybníka zvaného Dlouhá hráze. /Kořeny 1, s. 118/

Mlýnář Tomeš byl zřejmě také jako ostatní mlynáři na Stropnici postižen rajonizací roku 1591 (takto uvádí Sassmann, Kořeny 1, s. 118). V novějších mapách se sice uvádí označení "mlýn", ale šlo zřejmě o tradiční označení jednoty ?
Tedy - mlynáři byli osvobozeni od odúmrti, ale museli se vzdát mlecího práva. Znamenalo to, že v závěti se mohli rozhodnout, komu mlýn bude náležet. 1593 byla od udúmrti osvobozena dokonce celá ves Byňov. /Kořeny 1, s. 120/

urbář 1599 - Tomáš "mlynář" na hamru (čp. 23 dle něho Tonko) platil pololetně o sv. Jiří a sv. Havlu  26 grošů a měl právo mletí (?) /Kořeny 1, s. 120/

Tomeš mlynář zemřel roku 1606 - mlýna se ujal syn Albrecht za 150 kop grošů. Ten zde provozoval řemeslo až do roku 1619.

Tomáš Printz (roku 1598 jsou v urbáři panství Rožmberk uvedeni ve vsi Frymburk mlynáři Thoman Priessner a Thoman Priessner der Junge), sedlák v Byňově č. 23 - mlýn

kolem 1605 syn Vít Printz - v té době se mlýn již tradičně stále nazývá Tomkův, mlýn Tonko, Tomko.

1619 - Tomkův mlýn vypálen, zničen vojáky a zůstal opuštěný. Dětem mlynáře se začalo poněmčeně říkat Tomko, Tonko, Donko. /Kořeny 1, s. 118/

od 20. 9. 1628 se mlýna ujal s povolením moravského hejtmana Josefa Sahorniera von Sasatz za 225 kop grošů Tomáš Prieszner (*1605 - +1634) z Frymburka. Příjmení rodu se zde zkrátilo a posléze ustálilo ve dvou podobách Printzner, Prinz a počeštěle Princ.

pozn. 1: Sasmann, 2007 na str. 118 uvádí, ze se svolením novohradského hejtmana usadila mlynářská rodina Preisnerů z Frymburka z rožumberského panství (obě panství patřila rodu Buquoy). Prý také byli dlouhověcí. Jméno Preisner se komolilo přes „Printz“až do podoby Prinz. Majetek – mlýn a hospodářství -- byl odhadnut na 1800 zl.

pozn. 2: Když se majitelem hranického rašeliniště stal hrabě Buquoy, byly na Jakuli postaveny mlýny na rašelinu. Rozdrcená rašelina se odesílala do Vídně jako kompost zahradníkům. Z rozdrcené rašeliny se také dělalo palivo, které se vyznačovalo ještě větší výhřevností než obyčejné borky. Kaše, která vznikla smícháním rašelinové drtě s vodou, se rozprostřela a nechala zaschnout. Z ní se potom rýpaly brikety. (http://rozhledy2010.blogspot.cz/2012/07/novohradsko-trebonsko-jakule.html)

Vít Priesner  v červnu 1634 kupuje mlýn Tomkovec od otce T. Printze za 270 kop grošů míš. K domu náležely grunty, louky a zvířata: 3 voli, 1 kráva, 4 berani. 1634 se v Nových Hradech oženil s Ludmilou, dcerou Pavla Greuerse z Watteschlagu (Svatonina Lhota u Frymburka)

19. 1. 1637 s povolením prodal tento dům za 270 kop gr. Dietrichovi Florentinovi

23.1.1642 koupil Vít Prinzner tento dům zpět za 270 kop gr.

1654 berní rula - syn Bartoloměj Printz (Printzer, Prinser, * 1642), po otci získal mlýn za 294 kop grošů (1659 - měl otec Veit Printz zaplaceno již 134 kop 40 gr.)

Vít Prints v berní rule 1654: kraj Bechyňský, list III, díl 1049, obec Byňov, panství Nové Hrady, sedlák. Vít je uveden v Berní rule z roku 1654 v opise v Sassmann, 2007 str. 121 jako With Pryntz a měl 4 voly, 5 krav, 8 jalovic, 6 ovcí, 6 sviní, 38 strychů polí.

1666 mlýn přechází na Bartoloměje Prinze (1642-1719), syna předešlého Víta. Cena je odhadnuta 294 kop 42 grošů 3 denáry.

jeho syn Řehoř Printz * 1672 do Těšínova na jednotu Řežáb (+1731) viz. http://vodnimlyny.cz/mlyny/mlyn/5083-rezabuv-mlyn

1702 k vdově po Lukášovi Řežábovi se přiženil Řehoř Princ (1672-1731) z Byňova Tomkova mlýna.

Od 5. 4. 1720 hospodaří Bartolomějův syn Franz Prinz (*1687) za 250 kop grošů a od června 1752 jeho syn Jakub Prinz za 366 zlatých. Se svolením panství přistavěl ke svému statku dům čp. 30 (později čp. 27).

Roku 1784 na Tomkově mlýně Byňov čp.23 hospodařil Jakub Princ a to na 35,8 hektarech pozemků. Z toho bylo 18,8 ha polí, 10,2 ha luk a 6,8 ha lesa.

Dalším majitelem byl Friedrich Prinz - vnuk Jakuba.

30. června 1822 zemžel na Tonkomühle Jakub Prinz (1722-1822) ve věku 100 let - hospodařil zde plných 70 let. Jeho majetek byl odhadnut na 1800 zlatých. /Kořeny 1, s. 118/

1827 Martin Prinz

1841 - Sommerův popis Čech - Byňov/Böhmdorf
jednota Donko (Tonko) - tři čísla. z nichž 1 pila, u které je fabrika na parkety (1/4 hodiny severně), roku 1850 to byla čp. 23, 24 a 27. /Kořeny 1, s. 122/

pozn. 3: Někdy v polovině 18. století se Princové dostávají také na "mlýn" v Petříkově viz. http://vodnimlyny.cz/mlyny/mlyn/4108-petrikuv-mlyn

14.5.1844 právo vlastnické na Friedricha Prinze

18.2.1856 právo vlastnické na Rosinu Prinzovou, manželku Friedricha Prinze

11.9.1881 zdědil Franz Prinz

5.6.1884 1/2 na nezl. Marii Prinzovou

květen 1909 napůl Vojtěch a Marie Šebelovi

Mlýn zůstal v majetku rodu Princů až do 4. srpna 1909, kdy byl prodán hraběti Buquoyovi.

4. července 1921 nemovitosti podle zákona z 16.4.1919 (o pozemkové reformě) nemovitosti zabrány státním pozemkovým úřadem

Dle údaje na jílovickém hřbitově vymřel rod těchto těšínovských Princů roce 1937?

Hraběti Buquoyovi statek v roce 1945 zestátněn (zavedena národní správa)

Ještě do 60. let 20. st. to byl uzavřený čtyřboký dvorec - poté vyhořel. /Kořeny 1, s. 118/

Bývalý Tomkův mlýn se dnes nachází u stáčírny pitné vody „Dobrá voda“. (po 1990) Je v majetku sousední firmy Poděbradka a.s.