Mikulův mlýn

První zmínka 1618

Výňatek z historických podkladů

Z kupní smlouvy sepsané ve Valašském Meziříčí u notáře Antonína Hulky dne 2. srpna 1886 mezi Marianou Adámkovou, majitelkou usedlosti č. 103 v Pržně (dnes Mikulůvka čp. 89), jako prodávající ze strany jedné a manželi Josefem a Marianou Mikulovými, rolníky z čísla 24 v Oznici, jako kupujícími ze strany druhé, vyplývá: „Paní Mariana Adámková prodala svou mlýnskou usedlost č. 103 v Pržně se vším stavením, mlýnským strojem a se vším ke mlýnu patřícím nářadím a náčiním, jako i se všemi pozemky patřícími k této usedlosti, vůbec se všemi právy a se vším příslušenstvím, tak jak ona ji až doposud užívala aneb držeti a užívati oprávněna byla, manželům Janu a Marianě Mikulovým za cenu kupní obapolně ujednanou 3200 zlatých do jejich volného a neobmezeného vlastnictví.“ Kupní smlouva obsahuje i dlužné částky a způsob jejich zaplacení. Z dalšího vyplývá, že usedlost a mlýn přešly na jejich syna Josefa Mikulu, narozeného 7. 1. 1904, který se vyučil od 1. února 1919 do 31. ledna 1922 u svého otce (výuční list mu byl ale vydán Společenstvem mlynářů ve Vsetíně až 16. listopadu 1935).

Zdroj: https://www.ochranci.cz/inpage/historie-mlyna/

Dle potvrzení vydaného Janem Mikulou a opatřeného razítkem Společenstva mlynářů ve Vsetíně pracoval Josef Mikula u svého otce jako mlynářský pomocník od 1. dubna 1922 do 30. září 1924, kdy nastoupil vojenskou službu. Pak pracoval opět od 1. prosince 1925 až do 1. ledna 1929 k mlynářově plné spokojenosti. Živnostenský list byl Josefu Mikulovi vydán 12. 3. 1936 Okresním úřadem ve Vsetíně.

V říjnu 1937 vyhotovil Richard Tůma (majitel závodu pro stavbu mlýnů) a strojírna v Přerově pro Josefa Mikulu plán zařízení umělého válcového mlýna. V mlýnici o rozměru 6,5x8 m byly na dvou podlažích umístěny tyto stroje: 1 celoželezná válcová stolice, 1 košmotová loupačka, 1 kámen ku šrotování, 1 moučný a šrotový vysévač, 1 hrudový vysévač, 2 páry dvojvýtahů, 1 pár jednoduchých výtahů.

Stroje byly poháněny vodním kolem na svrchní vodu o průměru 5 metrů. Čelní převod byl 1:5, kuželový převod 1:4. Schválení provedl Okresní soud ve Vsetíně 26. října 1937.

Zdroj: https://www.ochranci.cz/inpage/historie-mlyna/

1930 Jan Mikula

1938 přisatvěna patrová cihlová mlýnice

Z evidenčního listu vydaného živnostenskou komorou v Olomouci 25. února 1947 se dozvídáme následující údaje:

1) Název toku, na němž je dílo zbudováno – Oznice

2) Místo podniku, obec, číslo popisné – Pržno čp. 3

3) Majitele vodního díla, příp. národního správce – Josef Mikula

Dne 22. listopadu byl mlýn zastaven a úředně zaplombován. K prvnímu zastavení došlo z rozhodnutí Krajského národního výboru v Gottwaldově 12. 12. 1951.

Díky péči Josefa Mikuly zůstal mlýn, ač neprovozován, ve velmi zachovalém stavu. V roce 1984 ho odkoupil jako cennou technickou památku stát a v r. 1991 ho Ministerstvo kultury čR prohlásilo za kulturní památku.  

Zdroj: https://www.ochranci.cz/inpage/historie-mlyna/

Bývalý vodní mlýn Jana Mikuly v obci Mikulůvka (dříve Pržno) je jednou z mála zajímavých technických památek v našem regionu. Chráněn je sice jako památka kulturní, ale podstatná je jeho funkce a velmi dobře dochované mlýnské zařízení, které je i dnes schopné provozu. Dnes je mlýn v majetku Občanského sdružení ochránců přírody Valašské Meziříčí. V roce 2010 probíhala oprava mlýna podpořená OP Přeshraniční spolupráce SR-ČR, která především zajistila stabilizaci mlynářovy roubené chalupy přiléhající ke zděnému mlýnu. Srub byl v havarijním stavu, proto bylo nutné celou stavbu opravit od nosných trámů až po propadlé krovy a vyměnit všechny zetlelé části. Dále bylo zprovozněno elektrické mlecí zařízení mlýna, ale také vyrobena replika původního dřevěného kola mlýna podle návrhu schváleného Národním památkovým ústavem. Mlýn tak znovu ožívá jako centrum pro pořádání environmentálních osvětových akcí se stálou expozicí o historii mlynářství, Mikulovy rodiny a obce Mikulůvka.

Zdroj: https://www.ochranci.cz/rubrika/mlyn-mikuluvka/ a https://www.ochranci.cz/inpage/rekonstrukce-mlyna/