Historie svobodství v Kozmicích u Chýnova
https://www.svobodnici.cz/clanky-rodopiscu/historie-svobodstvi-v-kozmicich-u-chynova
(výpis ve vztahu k mlýnům)
Jakub Filip Dědiník se narodil někdy před rokem 1682. Z manželství s jakousi Annou se narodily děti František (1704), Josef Gabriel (1705), Anna (1706), Václav Michael (1707), Jan (1709), Maria Kateřina (1710), Alžběta (1712), Lidmila a Rosina (1714) a Antonín (1715). Kmotry potomků byli členové rodin úředníků z Radenína (Svobodové, Münckové) a Hrob (Preyschoxtová) a „urozený pan“ Leopold Novák, starší svobodník z Dvorce Lejčkova37).
Podle fase nového (později tereziánského) katastru, připravovaného od roku 1714, měl Jakub oproti předchozí role kolem padesáti strychů orných polí38). Dochovaly se i názvy 25 polních tratí i s výměrou, později i názvy šesti strychů luk. Podle sumární edice téhož katastru jsou ve fasi svobodníků uvedeny u Kozmic dva mlýny o dvou kolech, čtyřech stoupách a jedné pile na nestálé vodě39). Protože máme zmíněné mlýny doloženy až ve vizitaci z roku 1734, předpokládejme, že Dědiník mlýny v druhé dekádě 18. století ještě nedržel, ale ne se stoprocentní jistotou.
Jelikož Václav Záchodský alias Dědiník zemřel bez závěti, bylo kozmické svobodství rozděleno rovným dílem mezi dědice. Jakub se se všemi nápadníky vyrovnal, což bylo kvitováno až 17. června 1719.
Jakub Dědiník potřeboval investovat, snad do koupě zmíněných mlýnů. Jednalo se o mlýn Zapetrovský přímo v Kozmicích a severněji ležící mlýn Kredle. A tak si na jaře 1720 vypůjčil od manželky radenínského důchodního Veroniky Doroty Krotké vysokou částku 1 000 zlatých rýnských na obyčejný úrok 6 procent. Za případné nezaplacení ručil svým statkem. Obligaci stvrdili svědkové Mařena Bednářka, Jan Zdeborský, Matouš Křemen, Jiřík Krejčí, rytíř Jan Hendrich Sobětický a komorní prokurátor Malanotte42). Za dva roky si ale vypůjčil – aniž by předchozí půjčku splatil – „k důležité potřebě“ dalších 1 000 zlatých od rytíře Heřmana Kelbla z Geisinku a Löwengrünu, za kteroužto sumu, jíž měl odvádět v půlročních splátkách, opět ručil svým majetkem43).
Svůj majetek Jakub nezachránil. 12. července 1724 uzavřel trhovou smlouvu s bývalým radenínským důchodním Johanem Münckem, jíž mu prodal všechen svůj majetek. Ten sestával ze znovu vystavěného gruntu (nejasná zmínka) s vinopalnou, kotlem a kloboukem (doklad, že si svobodníci nárokovali dominikální várečné právo), velké štěpnice, dvou mlýnů o jednom složení, s pilou vynacházející se při jednom z nich, šesti rybníčků, polí a lesa. Předal kupujícímu pár koní, pár volů, jednu krávu, tři plemenice, jednoho malého vepře, dvacet bahnic a deset letošníků, dva vozy kovaný, dva pluhy, dvoje brány s železnými hřeby a třema řetězy... Kupní cena byla 3 800 zlatých, jež mohla být snížena, pokud by grunt v dalších dvou letech nevynášel tolik, kolik bylo slíbeno. 1 100 zlatých musel kupující odvést Dorotě Krotké, o dluhu vůči Kelblovi se ve smlouvě mluví poněkud nejasně, pokud vůbec. Johan Münck a manželka Žofie Jakubovi slíbili, co si vymínil, a sice „jemu a jeho malej dcerušce v tej malej světničce svobodný beze vší překážky až do smrti jeho byt zanechali, jednu krávu na jejich vlastní přechovati, ze štěpnice každého roku, kdežby ouroda byla, jeden věrtel míšeňských jablek, dva věrtele měkkých jablek a věrtel hrušek dávati“ 44). Věru neslavný konec královského svobodníka. V matrice není zaznamenáno úmrtí žádného z deseti Jakubových dětí, kromě Josefa (1719). Snad někteří byli tehdy ve službě, ale spíše skutečně zemřeli. Sám Jakub zemřel nedlouho poté, 30. května 172645). Příjmení Dědiník se ale vyskytuje v knihách svobodnických ještě v druhé polovině 18. století.
Münckovi hospodářství dlouho nepodrželi. V prosinci 1728 je celé odprodali radenínské vrchnosti, hraběnce Marii Terezii Desfoursové rozené Šporkové za cenu 5 600 rýnských zlatých. Cena byla snížena o náklady kupujícího (100 zl.), nezplacenou sumu Krotké (1 000 zl.) a částku náležející Dědiníkovým dědicům (500 zl.). Po dobu nejdéle jednoho roku měli prodávající k dispozici své obydlí. Smlouva byla intabulována do svobodnických knih 14. ledna 1729 a doplněna obvyklým povolením s odkazem na pravidla při přechodu svobodnického majetku osobě vyššího stavu. Ty měly o svobodnické statky vklíněné do svých dominií zpravidla zájem. Ve smlouvě se hovoří o nové budově a čeledníku, jinde o dvou chalupách po dvou místnostech, snad je zde míněno totéž. Součástí německého kontraktu je inventář ještě podrobnější, než byla smlouva z roku 1724. Vyjmenováno je veškeré nářadí a cennější zařízení při dvoře i mlýnech.
