Bíbovský, Červený mlýn, tkalcovna bratří Kubinských

1525- rod Bíbů

-1568 Martin Bíba

1598-1575 mlynář Matěj

1575-1597 pekař Matouš Borovský

1597- berounský primátor Jindřich Čížek z Jenštejna

dcera Kateřina

1628 Jan Václav Salát starší 

berounská obec

1654-1700  Matouš Frišman z Ehrenkronu

1700- Sibyla Častolárová z Dlouhé Vsi

Kateřina Magdalena, vdova po Fridrichu Častolárovi

Vilím Sebastian Presl

1718-1738  Martin Michal Stránský ze Stránky a Greifenfelsu

1738-1761 Matěj Otta z Ottenfeldu

1761-1791  Jan Wolf (Wolfin) 

1791-1798 Antonín Wolf

1798-1799 Jiří Písecký 

1799-1806 Josef Horáček

1806-1808 František Dědek

1808-1814 Jakub Ezer

1814-1823 Jan Hájek

1823-1835 Jiří Hrdina 

1835-1840 Aron Dormitzer

1840- bratři Moritz a Fridrich Kubinští

1930 Bedřich Kubinský

Textilní továrna byla založena v roce 1835 pražským podnikatelem Aronem Dornmitzerem, který zakoupil bývalý mlýn a umístil do něj přádelnu bavlny. Záhy pro ni postavil novou čtyřpodlažní budovu a její kapacita dosáhla 3 000 vřeten, poháněných parním strojem 59 HP. V roce 1840 byl na firmu vyhlášen konkurz a převzala ji rodina Kubinzky. Roku 1859 do vedení továrny nastoupil inženýr Adolf Hellmann a zahájil její celkovou modernizaci. V roce 1865 byla postavena nová etážová přádelna o kapacitě 20 000 vřeten, poháněná parná strojem z pražské Rustonky o výkonu 220 HP, následně byl vystavěn rozsáhlý šedový sál. Na konci 19. století závod zaměstnával přes 800 pracovníků a byl největším zaměstnavatelem ve městě. Po smrti Eugena Kubinzkého (1843–1907, od 1901 rytíř) převzali synové Eugen (1870–1948) a Louis von Kubinzky (1872–1924), novým ředitelem byl od roku 1906 syn předchozího, inženýr Otto Hellmann (1868–1929). Ten řídil další modernizace závodu, při níž byla roku 1910 postavena nový ústřední strojovna. Završení stavebního vývoje areálu v letech 1914–1918 představovala stavba nové tkalcovny na parc. č. 658/1 podle projektu Bruna Bauera firmou Pittel & Bruasewetter. V první fázi byl proveden východní železobetonový sál 50 × 50 m s osmi sedlovými světlíky – každý druhý je zde vynášen pouze konzolami a budova je tak rozdělena na devět dilatačních úseků. V letech 1923–1924 byla budova symetricky dostavěna druhým, západním sálem. Továrna tehdy dosáhla kapacity 90 000 vřeten spřádacích a 6 000 skacích a 1 200 stavů. Důsledky poválečné a hospodářské krize se podařilo překlenout, v roce 1938 byl podnik z rodinné firmy přeměněn na akciovou společnost. O rok později byla ale rodina Kubinzky nucena emigrovat do Ameriky. Na začátku války textilka prosperovala, pak Němci začali s válečnou výrobou drátů pod značkou Textilag. Na konci války přádelnu zasáhl nálet směřovaný na hlavní nádraží. Po válce byla textilka znova obnovena, původní majitelé se však nevrátili a v roce 1945 byl podnik znárodněn a roku 1958 začleněn jako závod 02 do národního podniku Tiba. Provoz továrny skončil v roce 2004. Na podzim 2011 byla zbořena budova etážové přádelny a šedový sál. Počátkem roku 2017 došlo k demolici celé severní části areálu, přádelny a staré tkalcovny a následně, v roce 2020, byla zbořena i mimořádně hodnotná železobetonová budova tkalcovny z let 1914–1924.