Pechův, Neumannův mlýn; Pechmühle

Mlýn s jedním složením byl vybudován v rámci doplnění sítě mlýnů v severní části zákupského panství v roce 1735. Jeho stavitelem byl Josef Pech, podle kterého dostal název. V době svého vzniku spadal pod obec Trávník s čp. 52. Byl založen na místě starší selské usedlosti a vrchnosti byl za povolení stavby odveden poplatek 50 zl., který pak byl placen pravidelně každý rok. Jako u jediného mlýna na Cvikovsku nebyly zde žádné další poplatky v naturáliích. O mleče se dělil s mlýnem v Naději (čp. 34) a Mařeničkách (čp. 6).

Tereziánský katastr (1757) uvádí zde mlýn o jedno kole na stálé vodě.

Dalším držitelem byl nevlastní syn Josefa Pecha Hans Christoph, který za mlýn zaplatil 1000 zl., po jeho smrtil v roce 1765 následoval jeho syn Anton, který za něj zaplatil stejnou cenu. V roce 1790 přešel mlýn na jeho dceru Rossinu a jejího manžela Josefa Reisse opět za 1000 zlatých.

V roce 1802 mlýn koupil mlynář Josef Göttlich ze Stadtmühle ve Cvikově (čp. 62) za 6000 zl. a poté v roce 1839 Anton Pohl za 2400 zl. konvenční měny.

V roce 1843 na mapách stabilního katastru se mlýn objevuji již na katastrálním území obce Mařeničky na st. p. č. 6, ale stále ještě pod starým čp. 52. Začátek vodního díla severně od dnešní silnice patřil i nadále k obci Trávník.

V roce 1858 byl majitelem Franz Kreibich.

Vodní kniha po roce 1870 uvádí mlýn již pod novým čp. 65, nadále v majetku Franze Kreibicha, se dvěma mlecími a jedním špicovacím složením, vodním kolem na vrchní vodu o průměru 5,95 m. V roce 1874 došlo k normování vodního díla, cejch ze železné skoby s nápisem „F.K.1874“ byl usazen na skále před mlýnem.

Dalším majitelem byl Augustin Mitter a nejpozději pod roku 1897 Josef Neumann, po kterém dostal mlýn své druhé jméno.

V roce 1924 byla schválena přestavba na Francisovu turbínu, ve stejném roce byla také zkolaudována. Turbína byla umístěna do staré lednice po vodním kole. V té době je mlýn popisován jako válcový, to znamená s modernizovaným a doplněným vybavením.

V roce 1927 mlýn zcela vyhořel. V roce 1929 si nový majitel Adolf Pilp (psáno také Filp) s manželkou Marií podali žádost ke schválení výstavby nového mlýna s 2 stolicemi a pily. Záměr předpokládal využití původní turbíny, která by byla doplněná o další turbínu s výkonem 7 HP. Ze záměru však sešlo.

V následujícím roce si podala Anna Mitterová žádost o zřízení výrobny dřevité vlny. Ve zdůvodnění uvádí, že ve vyhořelém mlýně se dochovala turbína. Pro umístění strojů se zvažovala nejprve provizorní satvba. Ani tato přestavba nebyla realizována.

V roce 1938 oznamuje další majitelka Berta Palme, že pro obnovení vodního díla nejsou prostředky.