Velký Zaječí mlýn; Grosse Hasenmühle

Ze záznamů o řešínských mlýnech a mlynářích z 16. a 17. století nelze rozlišit, kdy se  jednalo o Malý a kdy Velký Zaječí mlýn.

1700 Jakub Schück/Schut, manž. Barbara

syn Anton Schück/Schut (*1811)

syn Jakub Schück/Schut, manž. Barbara

dc. Josefa, manž. Anton Ulrich

V soupisu činží z roku 1804 je uváděn Anton Ulrich, který právě předal živnost svému nástupci Josefu Ulrichovi. Hospodařil na emfyteutických pozemcích, u mlýna měl 22 strychů, luk na 6 fůr sena. Mlýn měl 3 moučná složení, 1 pilu a 1 olejovou stoupu. Vrchnosti platil 13 zlatých a 33 krejcarů a 1 věrtel pšenice. Dále měl povinnost ročně nařezat vrchnosti2 sáhy falcovaných a 2 sáhy nefalcovaných prken proti zaplacení 1 krejcaru za řez. Josef Ulrich (tvar jména Joseph Ullerich) je uváděn také v roce 1839 ve stabilním katastru.

vnuk Johann Ulrich (*1825)

V roce 1873 držel mlýn další Ulrich, opět Josef. Ten se soudil s nájemcem sousedního Malého Zaječího mlýna o vodní právo.

Již o 3 roky později, v roce 1876, vlastnil mlýn a pilu Johann Schneider.

Dle sčítání obyvatel z roku 1910 byl dalším majitele mlýna mlynář a zemědělec Anton Denke (1858-1943) s manželkou Annou, která pocházela ze Stotanzenmühle u Olešína. Na mlýně pracoval jejich syn Josef (narozen 1885), druhý syn Wilhelm (narozen 1896) se učil na mlynáře. Dále zde s nimi žily dcery Theresie, Anna a Karolina a matka mlynářky Karolina Glasauerová narozená roku 1826 na Storanzenmühle.

Při sčítání obyvatel v roce 1921 zde hospodařil stále Anton Denke, obyvatelé mlýna se nezměnili, pouze zemřela matka mlynářky a na mlýn přišel čeledín Josef Thurner.

V roce 1930 zde stále byl Anton Denke, objekt je evidován jako mlýn a pila.

V roce 1943 Anton Denke zemřel, majitelem mlýna a pily se stal jeho syn Wilhelm Denke, bydlel zde i jeho bratr Josef.

Když v roce 1946 navštívil mlýn revizor osídlovacího úřadu, Denkeovi zde ještě bydleli. Byl proveden soupis vybavení mlýna a pily a odhadnuta jeho cena. Protože o mlýn neprojevil nikdo zájem, žádný národní správce sem dosazen nebyl. Vybavení mlýna i pily bylo odvezeno do sběrných surovin. Poté se mlýna ujala místní správní komise Řešín, která patrně rozhodla o jeho demolici.

Na leteckém snímku z roku 1952 jsou vidět již jen zbytky zdiva a hromada suti.