Hlaváčkův, Hlaváčův mlýn; Hlawatschen Mühle, Lawatschen Mühl

Mlýn se objevuje v roce 1460 v majetku Gutštejnů jako mleyn rzeczený Hlawaczkuow.

V roce 1569 je v urbáři panství Bezdružice zmiňován mlynář Hlawacz.

V soupise poddaných podle víry z roku 1651 byl jako součást gutštejnsko-třebelského panství uveden tzv. Lawatschka Mühl. Tehdy zde hospodařil teprve osmnáctiletý Gregori Lawatscheck s teprve patnáctiletou manželkou Julianou. Ve mlýně žili další nezletilí sourozenci mlynáře. Tato situaci byla asi důsledek toho, že během třicetileté války přišel o život jejich otec – mlynář. V berní rule se s mladým mlynářem setkáváme opět pod jménem Řehoř Hlaváček, hospodařil na vlastním mlýně se 3 koly, neměl však zapsány žádné pozemky ani dobytek.

Dle tereziánského katastru zde v roce 1719 mlynařil Matthes Hlawatschka, mlýn měl 2 kola a 1 stoupu.

V roce 1804 probíhal na bezdružickém panství soupis mlynářských činží, mlýn byl stále v držení Hlaváčků, mlynářem zde tehdy byl Andreas Hlawatsch. Mlýn měl 2 moučná složení a 1 olejovou stoupu, ležel na středně stálé vodě. Mlynář platil ročně vrchnosti 3 zlaté 8 krejcarů na sv. Havla a 2 zlaté 20 krejcarů na sv. Jiří. Andreas Hlawatsch měl za manželku Evu rozenou Jöger z Pakoslavi. Po jeho smrti získal mlýn patrně jeho syn Franz, který se oženil s Barbarou Denkovou.

Franz Hlawatsch zemřel v roce 1867 ve věku 84 let, mlýn převzal jeho syn Georg, který byl majitelem i v roce 1877 při zřizování vodního cejchu (psán Georg Labatsch).

Hlaváčkové drželi mlýn více než 400 roku. Kolem roku 1901 z něj odešli, v roce 1910 zde dle sčítání obyvatel hospodařil Konrad Kleisinger (narozen 1871) s manželkou Annou (1882) a dětmi Rudolfem (1902) a Aloisií (1904).

Dle sčítání v roce 1921 zde stále byl Konrad Kleisinger. V roce 1930 je zde uváděn jeho syn Rudolf Kleisinger.

Po roce 1930 muselo dojít k modernizaci mlýn a k instalování turbíny, která nahradila vodní kolo – dochovala se betonová komora turbíny. Žádné písemné informace se o tom však nedochovaly.

Před koncem 2. světové války držel mlýn Vilhelm Trohorsch. Po válce byli Trohorschové odsunuti do Německa, mlýn získal v roce 1946 osídlenec Václav Augustin s manželkou Bohumilou, kteří sem přišel ze Záhorčiček u Březnice.

Mlýn mlel až do roku 1959. Dne 2. 11. 1959 dostal Václav Augustin obsílku se sdělením, že se 6. 11. na mlýně sejde komise, která mu dle platné vyhlášky mlýn znárodní. Mlynář se znárodnění nebránil a již dříve se domluvil, že hospodářskou část mlýna předá JZD Nová Ves. Vlastní mlýn se zařízením převzaly Západočeské mlýna a pekárny, n.p. Plzeň. Poté se opuštěný mlýn začal rychle měnit ve zříceninu, stal se zdrojem stavebního materiálu. V 70. letech stály ještě ze mlýna poměrně velké zříceniny, které však byly rozebírány a na jejich místě vyrostly rekreační chaty.

Na pozemku bývalé mlýnské usedlosti stojí několik rekreačních chat.  Přímo na místě mlýnice stojí chata ev. č. 6, k ní přiléhá betonová komora turbíny s vybetonovaným korytem náhonu. Jako jediná původní stavba usedlosti se dochovala stodola.