Schwarzweyerschleife, Schwarzweier

Šlejf byl pravděpodobně postaven s okolními brusírnami a leštírnami v údolí Radbuzy kolem roku 1788 Františkem Kollerem a byl vykoupen Václavem Kocem z Dobrše v roce 1802 od Františka Václava Kollera. V brusírně pracoval mezi lety 1822 – 1834 brusič Adam Stamm. Následně musel být šlejf přestavěn na pilu, jelikož v zápisu ve vodní knize je zapsán jako pila. Otisk stabilního katastru z roku 1838 zaznamenává spalnou budovu s jedním kolem, severně další malou spalnou budovu a kousek východně spojenou dvojici budov. Je zaznamenán i náhon a odtokový kanál.   

Ve vodní knize je zápis z 8.10.1875 popisující objekt následovně: Pila leží na levém břehu Huťského potoka. Kolo na horní vodu o průměru 5,057 m je poháněno vodou z Huťského potoka, která je shromažďována v rybníce. Vantroky z prken jsou 0,67 m široké a 0,71 m hluboké. Podle komise smí být hladina vody ve vantrokách 0,26 m, ale cizím zájmem může být zvýšena až na 0,56 m. Přepad rybníku široký 5,452 m je 0,863 m pod hladinou rybníku.

Po první světové válce již pila nefungovala a budova chátrala.

1930 – Seznam a mapa vodních děl Republiky československé uvádí Karlův potok – Smolov – Jindřich Kotz – mlýn – 1 kolo na svrchní vodu – 0,086-6,14-4,4

V roce 1946 byli obyvatelé odsunuti pro německou národnost, objekt nebyl dosídlen, postupně se rozpadal a sloužil jako zdroj stavebního materiálu.

29.6. 1959 byl vydán příkaz pro stržení 3 mlýnů a domků na lukách pod Smolovem, mezi které patřil i tento objekt.

Na místě původního rybníku byl společností Lesy ČR postaven nový. Náhon je zřetelný jen bezprostředně nad zbytky budovy ve velmi skromných zbytcích. Z půdorysu budovy ve tvaru písmene L se zachovala část obvodových zdí a část zděného podpěrného sloupu.