Nový mlýn; Neumühle

Nejstarší zmínka o mlýnu je v zemských deskách k toku 1565. V roce 1610 se objevuje německý název Neue Mühl.

V soupise poddaných dle víry z roku 1651 ani v berní rule 1656 nejsou mlynáři u statku Nové Sedliště jmenovitě uvedeni.

V roce 1729 je v matrice zápis, že ve věku 69 roků zemřela na Novém mlýně Marie Hopfová, členka  mlynářského rodu.

V roce 1769 byl mlynářem na Novém mlýně Anton Sack.

Začátkem 19. století přišel na mlýn mlynářský rok Trägerů. V roce 1819 se ženil Josef Träger, syn Johanna Trägera, mlynáře na Neumühle čp. 79, stár 22 rok. Nevěstou byla 18-tiletá Josefa Wolf ze Starého Sedliště.  

Na indikační skice stabilního katastru z roku 1838 je v Novém mlýně čp. 79 uveden Josef Träger. Někdy kolem roku 1848 odešli Trägerovi do nedalekého mlýna Hammermühle v obci Labuť čp. 71, kde jsou pak uváděni následně i v 50. letech v matričních zápisech. Vzhledem k tomu, že od roku 1848 byl zmiňován na Neumüihle Johann Theinert, který byl v roce 1838 uváděn na mlýně Hammermühle v Labuti čp. 71, je pravděpodobné, že si rodiny Trägerů a Teinertů oba uvedené mlýny, nacházející se vzdušnou čarou od sebe ve vzdálenosti jen asi 1 km, vyměnily.

V roce 1848 zde prameny zmiňují Johanna Theinerta (příjmení se objevuje také ve tvarech Teiner, Teinert, Tonnert nebo Donnert), kterého zde zastihlo i sčítání obyvatel v roce 1869. Narodil se roku 1813 v nedaleké obci Labuť, za manželku měl Annu (narozena 1812 v Brodu). Manželství bylo patrně bezdětné, v roce 1869 ve mlýně vypomáhal synovec Josef Holuck (narozen 1852 v Brodu), který zde pracoval jako mlynářský tovaryš.

Při sčítání obyvatel v roce 1880 zde žil mlynář Andreas Donnert (Theinert), patrně příbuzný Johanna Theinerta, který zde tehdy žil na výminku i s manželkou Annou. Andreas se narodil 1838 v obci Labuť, žil zde s manželkou Marií (1838) a dětmi Josefem, Johannem, Franzem, Marií a Annou. V hospodářství mlýna bylo 5 kusů hovězího dobytka, z toho 2 voli. Mlýn pohánělo jedno vodní kolo, u mlýna byl katr na řezání prken. Mlýn převzal syn Johann Theinert s manželkou Annou. Ale při sčítání obyvatel v roce 1890 zde byl další mlynář, a to Andreas Güntner s manželkou Annou rozenou funk, synem Andreasem a dcerou Marií. Hospodářství mlýna obsahovalo 4 kusy hovězího dobytka, 2 voli a 3 prasata.

Při sčítání v roce 1921 provozoval mlýn stejnojmenný syn Andreas Güntner s manželkou Nani a 3 dcerami, jako zaměstnání má uvedeno rolník a mlynář. Andreas Güntner je uveden také v seznamu vodních děl z roku 1930, kde je provoz evidován jako mlýn a pila.

V roce 1936 byl jako majitel mlýna zapsán Karel Wacha, mlýn však pravděpodobně neprovozoval, nýbrž pronajímal. V tomto roce byla na mlýně instalována Bankiho turbína o výkonu 14,2.

V roce 1945 byl mlýn zabaven Marii Wachové včetně 8,41 Ha půdy a živého inventáře. Ve stejném roce dostal mlýn do národní správy Jaroslav Frančík z Dohalíček na Sušicku. Na předávacím protokol je podepsána i bývalá majitelka Marie Wachová. Frančík byl mlynářem a ihned spustil provoz mlýna. V lednu 1948 požádal o přidělení loupačka, která tehdy stála bez užitku na sousedním Starém mlýně. Žádost odůvodnil tím, že mu bylo přiděleno 6 obcí a mlýn je proto v provozu ve dni v noci, dokonce i o nedělích. Avšak po únorovém převratu 1948 byl mlýn Frančíkovi znárodněn. Frančík ve mlýně prozatím zůstal.

V roce 1957 předal Frančík část zemědělské usedlosti s mlýnem Státnímu rybářství v Boru a stodolu s pozemky a živým inventářem Československým státním lesům v Boru. Ponechal si obytné stavení, to však opustil v roce 1959, kdy odešel nejdřív do Stříbra, poté do Plané, kde zemřel.

Ve mlýně se dle pamětníků údajně mlelo a pak šrotovalo pro Státní statky do roku 1960. Poté bylo vybavení mlýna rozkradeno a budovy zbořeny.