Muckovský mlýn; Mutzkner Mühle

Rytířské sídlo Muckov s tvrzí, statkem a mlýnem existovalo již v 15. století. Nejstarší zmínka o Muczkowském mlýnu se vztahuje k roku 1456, mlýn je rovněž zapsán v urbáři panství Bor v roce 1480. Před rokem 1486 získali Muckovský mlýn borští Švamberkové, zpustlou tvrz získal a připojil k Boru Hynek ze Švamberka v roce 1486.

Soupis podaných podle víry z roku 1651 udává na Muckovské mlýně mlynáře Hanse Rupperta, věk 34 roků, manželka Mgdalena stará 28 roků a dvanáctiletá dcera rovněž Magdalena. Na mlýně pracoval třináctiletý mlynářský tovaryš Nickl Reichert, vypomáhal desetiletí Andreas Schnitler a zapsána je zde ještě dvanáctiletá sluka Dorothea.

V roce 1700 byl muckovským mlynářem Georg Himmel.

V tereziánském katastru z roku 1714 je mlýn popsán jako mlýn o dvou kolech na nestálé vodě.

V roce 1788 zde hospodařil Josef Träger a v roce 1831 jeho potomek Wenzl Träger.

Na začátku 19. století se mlýn dostal do soukromého vlastnictví mlynářů, rybník nad mlýnem však zůstal v držení borské vrchnosti. To vedlo k častým sporům mezi mlynářem a panstvím.

V roce 1877 byly stanoveny podmínky mezi mlynářem a panstvím ohledně rybníka, a to tak, že rybník bude loven každé dva roky způsobem, který nebude omezovat provoz mlýna.

Sčítání obyvatel v roce 1869 – mlýn vlastnil Wenzl Kreiner (narozen 1844 ve Vysočanech), žil zde s manželkou Marií Annou (1850 v Lužné), synem Josefem (1869) a sestrou Katharinou (1850). Dáe zde byl zapsán nevlastní bratr mlynáře Josef Wag (1854) s rodiči. V hospodářsví mlýna byli 2 voli, 2 krávy, 5 telat, 21 ovcí, 1 vepř a 4 včelí úly.

Při sčítání v roce 1880 byl mlýn rozdělen na 3 byty. V prvním bytě bydlel Andreas Günter s manželkou Annou, která byla vdovou po mlynáři Andreasu Kreinerovi, synem Josefem a dcerou Marií, a dále zde s nimi žili dcery zemřelého mlynáře Andrease Keinera Marie, Anna, Katharina a Margaretha. Josef Günter nebyl mlynář, ale sedlák, proto mlýn neprovozoval. Provoz mlýna přenechal Georgu Trägerovi, který bydlel v druhém bytě s matkou Susanou. Na třetím bytě byl evidován bratr Georga Trägera Wenzl Träger, který se živil jako vrchnostenský parkový zahradník v Boru a při mlýně měl hospodářství. Dále zde byla zapsána manželka Theresie a děti Anna, Franz a Josef. Tato rodina však pravděpodobně bydlela v Boru. V hospodářsví mlýna byl 1 valach, 2 krávy, 2 jalovice, 2 voli a 4 prasata.

Sloýité majetkové poměry vyřešil sňatek uzavřený v červnu 1889 mezi Marií, dcerou zemřelého mlynáře Andrease Kreinera, a Andreasem Leyererem. Nevěsta přinesla do manželství jako věno mlýn. Andreas Leyerer byl synem Georga Leyerera, mlynáře na mlýně v Borečku.

Dle vodní knihy zde v roce 1920 byli Josef a Marie Leyererovi, dle sčítání v roce 1921 zde s nimi žili 2 jejich děti a 1 vnuk. Josef Leyerer je uváděn také v soupise vodních děl z roku 1930.

Mlýn byl v provozu až do roku 1945, kdy byli Leyererovi odsunuti do Německa. 31. 7. 1945 byl národním správcem mlýna a hospodářské usedlosti jmenován Jan Hromádka, přišel sem s manželkou Annou. V roce 1946 mu byla celá usedlost přidělena jako příděl za úhradu. Prameny neuvádějí, zda byl Hromádka vyučený mlynář, avšak lze to předpokládat. Dle pozdějších údajů je pravděpodobné, že mlýn provozoval.

Pravděpodobnost, že Hromádka mlýn provozoval, podporuje údaj z roku 1951, kdy referent ONV v Tachově sděluje, že živnost mlynářská i mlýnské zařízení jsou v Muckovském mlýně zachovány a přídělci zůstávají i nadále manželé Hromádkovi, kteří hospodaří na 3 ha zemědělské půdy. Je také známo, že sem byly přivezeny čerstvě rýhované válce do mlýnských stolic.

V květnu 1951 zhodnotili Hromádkovi stále se zhoršující situaci a rozhodli se ze mlýna odejít.

Další osudy mlýna nejsou známy, zbořen byl někdy na přelomu 50. a 60. let 20. století.

Pozemek bývalé mlýnské usedlosti jeoplocený a je využíván Správnou a údržbou silnic jako skladiště materiálu.