Souměřský mlýn; Zummernmühle, Altmühle, Dorfmühle

1651 – mlynář Nicolas Franck (26 let) s manželkou Margarethou a syny Mathiasem a Hanslem. Tento mlynář je uveden také v berní rule z roku 1654, podle které byl také zahradníkem – čtvrtláníkem, vlastnil 4 strychy rolí, 2 krávy, 6 jalovic, 1 ovci a 3 prasata.

V 18. a 19. století byl mlýn v držbě mlynářské rodiny Himmelů. 1700 – Georg Himmel, 1737 následoval Kilian Himmel, další byl v roce 1743 Michael Himmel a 1779 Josef Himmel.

V roce 1838 je ve stabilním katastru uváděn Josef Himmel. Za manželku měl Evu, rozenou Maschka (Machka) ze Souměře čp. 1. Mlýn předal svému synovi Wenzlovi.

Wenzl Himmel se oženil s Elisabeth Angermann, původem z obce Labuť. V srpnu 1849 při narození jejich syna Josefa je Wenzl Himmel v matričním zápisem uváděn již jako mlynář.

Sčítání obyvatel v roce 1869 – Wenzl Himmel (narozen 1817) s manželkou Elisabethou (1830), na mlýně již pracoval jejich nejstarší syn Josef (1849), žily zde další jejich děti Margaretha (1852), Georg (1856), Andreas (1858), Wenzl (1862) a Barbara (1867).

Sčítání obyvatel 1880 – mlynář Wenzl Himmel byl již mrtev, na mlýně hospodařil syn Josef Himmel s manželkou Marií (narozena 1856 v Rákově) a prvorozeným synem Andreasem (1877). Na mlýně žil příbuzný, patrně Josefův strýc, jménem taky Josef Himmel s manželkou Magdalenou a dětmi Susanou, Josefem, Margarethou, Johannem, Georgem a Franzem. Živý inventář obsahoval 2 krávy, 2 voli a 3 prasata. Mlýn pohánělo 1 vodní kolo na vrchní vodu o průměru 4,10 m.

Josef Himmel zemřel již v roce 1897 ve věku 48 roků, dalším mlynářem se stal jeho syn Andreas.

V roce 1907 byl u mlýna zasazen vodní cejch s iniciálami A. H., mlynářem, byl tehdy již Josefův syn Andreas Himmel. V tomto roce bylo staré vodní kolo nahrazeno novým, menším o průměru 3,9 m.

Soupis vodních děl z roku 1930 uvádí Marianu Himmelovou, snad vdovu po Andreasu Himmelovi.

Posledními majiteli před odsunem byli Josef a Marie Himmelovi. Obytná a zemědělská část mlýna byla přidělena Dolejšímu z Hrazánek, ten se však pro nemoc manželky usedlosti v roce 1949 vzdal. V únoru 1949 byla usedlost předána zemědělskému podníku s názvem Československé státní statky, národní podnik, statek Velké Dvorce. V předávacím protokolu bylo popsáno, co statky převzaly: obytná budova s bývalým mlýnem pokrytá pálenými taškami dobrém stavu, stodola, klenutá stáj pro 13 kusů dobytka, kolna a chlévy pro prasata a stará stáj z lomového kamene, 4 krávy, 2 jalovice, 2 býčky, 1 tele, 8,71 ha pozemků, elektromotor, 2 selské vozy, zásoby obilí a brambor v hodnotě 5 693 Kčs. Zařízení mlýna nebylo uvedeno, patrně bylo zastaralé.

Mlýn byl zbořen kolem roku 1960, z celé usedlosti zůstala stát pouze stodola.

V noci z 1. na 2. ledna 2004 vypukl ve stodole požár, tím zanikla i tato poslední budova z mlýnské usedlosti. Na místě mlýnské usedlosti na okraji vsi Souměř se dnes nachází oplocená zatravněná plocha.