Polívkův mlýn

Mlýn je zakreslen již na mapě I. vojenského mapování. Vzhledem k jeho poloze pod Zámeckým rybníkem nedaleko zámku, který byl původně tvrzí,  lze předpokládat jeho vrchnostenský původ.

Dle stabilního katastru byl v roce 1838 ve mlýně čp. 15 mlynář Křepčík.

V polovině 19. století zde byl mlynář Bělohlávek, od něj mlýn koupil Kučera. Do začátku 20. století se zde ještě vystřídali mlynáři Ríža, který mlýn koupil od Kučery, od Rížy ho koupil Musil za 7000 zlatých, po Musilovi následoval Jakšl. V roce 1902 koupil mlýn od Jakšla za 8000 zlatých Valentin Pavlovič.

V roce 1905 koupil mlýn Josef Polívka z Jahodova, který v roce 1907 pořídil do mlýna nové strojní vybavení.

V listopadu 1918 se mlynář Josef Polívka stal předsedou výboru pro postavení pomníku obětem I. světové války v obci Rozsochatec. Na pomník byly sbírány a ukládány peníze, které pocházely z darů a z výtěžků akcí pořádaných obcí. Pomník byl odhalen v srpnu 1924.

30. ledna 1924 se mlynář Josef Polívka stal starostou obce Rozsochatec, úřad vykonával 4 roky. Zasloužil se o zavedení elektrifikace v obci v roce 1927, o založení obecní knihovny v roce 1926 a vysázení obecního ovocného sadu.

V roce 1930 je v seznamu vodních děl jako majitel uváděn Josef Polívka, vodní provoz je zde evidován jako mlýn a pila.  

Josef Polívka v roce 1937 provedl přestavbu mlýna, zvýšil zdivo o 150 cm, na střechu dal novou vazbu a lepenku nahradil eternitem. U mlýna postavil také novou sýpku.

Josef Polívka mlel až do roku 1948, pak se z důvodu vysokého věku živnosti vzdal a pronajal mlýn Janu Šlechtovi.

V roce 1950 převzalo mlýn Hospodářské družstvo Chotěboř, Jan Šlechta zde zůstal v námezdním poměru. Josef Polívka byl i nadále vlastníkem domu.

Jan Šlechta provozoval mlýn do roku 1957, dne 15. února 1957 byl provoz mlýna zastaven, současně bylo zrušeno i vodní právo. Pila u mlýna ukončila činnost již dříve, někdy během války. Mleči z Rozsochatce pak vozili obilí na semletí do zmechanizovaného mlýna v Bezlejově.

Majitel mlýna Josef Polívka zemřel v roce 1958. Mlýn zdědila jeho dcera, která se provdala za J. Sveřepu, a převedla zděděnou nemovitost na svého syna Antonína Sveřepu. Rodina Sveřepových bydlela v Praze. V bývalém mlýně bydlel až do své smrti v roce 1965 v nájmu poslední mlynář Jan Šlechta s manželkou Marií.

Ještě v roce 1972 bylo ve mlýně zachováno strojní zařízení. V té době zde ještě bydlela Marie Šlechtová, vdova po posledním mlynářovi, se dvěma dcerami.

V roce 1976 odkoupil bývalý mlýn Národní výbor Rozsochatec za částku 30 000,- Kč za účelem jeho přestavby na mateřskou školu. 19. 2. 1977 začalo vyklízení mlýna a jeho zařízení, které bylo většinou odvezeno do šrotu. Vlastní přestavba byla zahájena v roce 1978, probíhala z velké části brigádnicky. Kolaudace proběhla v prosinci 1980, do provozu byla školka předána 16. 2. 1981.

Budova bývalého mlýna je využívána jako mateřská škola.