Salmovský, Černý mlýn; Schwarze Mühle

Na mapě I. vojenského mapování je mlýn zakreslen pod názvem Schwarze Mühle.

V Soupise poddaných velkostatku Lipová je na začátku roku 1771 v obci Salmov uváděn mlynář Jacob Grohmann (37 roků) s manželkou Marií Magdalenou (31) a dětmi Johannou Theresií (9), Rosalií (4), Eleonorou (2) a Johannem Jacobem (1). Do roku 1785 se manželům narodily ještě 6 dalších děti, a to syn Johann Franz a dcery Brigitta, Maria Wiktoria, Berta, Magdalena a Johanna.

V roce 1791 převzal mlýn syn předešlého pokřtěný jako Johann Jacob (narozen 1769), který však používal stejné jméno jako otec Jacob Grohmann. V roce 1791 žil na mlýně se svou první ženou Brigitte, 25. 12. 1791 se jin narodila dcera Christina Walburga. V roce 1792 je Jacob Grohmann zapsán na mlýně v Salmově sám, žena i dcera zemřely. Již v roce 1793 byla na mlýně zapsána mlynářova druhá žena Rosalia, rozená Fritsche. V říjnu 1793 se manželům narodilo první dítě, syn Johann Jakob, který však po 2 týdnech zemřel (28. 10. 1793 – 12. 1. 1793). Následovali dva synové Joseph ( 4. 2. 1795 – 5. 2. 1795) a Joseph Jakob (19. 5. 1796 – 26. 4. 1801). V roce 1814 jsou na mlýně v Salmově uváděny pouze samotní Jacob a Rosalie Grohmannovi bez dětí. Manželé zůstali pravděpodobně bez dětí, neboť i v soupise z roku 1819 zde s nimi žádné jejich děti nejsou zapsány. Tehdy bylo Jakobovi 49 a Rosalii 47 roků. V roce 1819 zde s jimi žili manželé Johann a Johanna Endlerovi. Johann Endler byl švagr mlynáře Jacoba Grohmanna, jeho manželka Johanna, rozená Fritsche, byla mladší sestrou mlynářky Rosalie, oba pracovali v hospodářství mlýna.

Po několik roků vykonával Jakob Grohmann také úřad rychtáře.

V roce 1830 zde stále byl mlynář Jacob Grohamnn s Rosálii, žili zde také  manželé Endlerovi a s nimi jejich děti Anna, Johann Joseph, Maria Theresia, Eleonora Wilhelmina, Franziska a Amalia.

Jacok Grohmann zemřel 2. 10. 1843, mlýn přešel na jeho švagra Johanna Endlera.

V roce 1847 je mlýn evidován na Johanna Endlera, ten zde však nebydlel, odstěhoval se do obce Mikulášovice čp. 573 a mlýn pronajal. V témže roce byl na mlýně nájemce Andreas Höhne  s manželkou Eleonorou.

V průběhu 1. poloviny 19. st. byla v čp. 2 na jihozápadním konci rybníka zřízena pila, která patřila vrchnosti a byla pronajímána. Kromě využívání stejného rybníka jako zdroj vody spolu oba provozy nijak nesouvisely. Pilu provozoval rod Schäfrových, v polovině 19 st. byl nájemce Josef Schäfer.

Od roku 1849 zde byl Karl Kalauch s manželkou Theresií, rozenou Dittrich. Manželům se na mlýně postupně narodily 4 děti, Karl Heinrich (září 1849), Julius Eduard (červen 1851), Wilhelm Gustav (červen 1853) a Emilia (duben 1855).

Následně koupil mlýn mlynář  Ignatz Richter (narozen 1814), který vlastnil mlýn do své smrti 4. 4. 1866. Následoval Eduard Richter, s manželkou Theresií, rozenou Schäfer. Při zápise o úmrtí Theresie v září 1883 je uváděna jako vdova po Eduardu Richterovi, mlynáři v Salmově čp. 1.

Dalším v pořadí Richterů byl Ignaz Richter s manželkou Annou, rozenou Dittrich původem ze Schönau (Šenov). V první manželství se do roku 1890 narodily děti Anna, Joseph Johann, Ignaz, Johann a Bertha.  Mlynářka Anna Richter zemřela již v červenci 1894 ve věku 40 roků. S druhou manželkou Theresií měl mlynář děti  Emilii, Wenzla a Marthu.

Ignatz Richter byl patrně posledním mlynářem na tomto mlýně. Posledním zápisem o Richterových na zdejším mlýně je záznam v matrice o úmrtí jejich mladší dcera Marthy dne 9. 1. 1912. Mlynářská živnost zde byla ukončena někdy v průběhu 1. světové války nebo brzy po ní.

Budova mlýna byla zbourána krátce po 2. světové válce.

Pod hrází dodnes existujícího rybníka jsou zbytky mlýnské budovy. Nad mlýništěm stojí rekreakční chata, u jíž zdi jsou opřené dva dochované mlecí kameny. Chata byla postavena pravděpodobně na místě jedné z hospodářských budov mlýna, se mlýnem však nemá nic společného.