Mlynář z Javořího mlýna byl vyhlášený filuta, který rád bavil své okolí. Jednou seděl v hospodě s pány radními a tu mu jeden řekl: "Dnes máme posvícení, tak ať se zase ukážeš!"
Mlynář se jen usmál pod vousy a pravil: "Jen přijďte, přijďte! Dám se vidět ještě lépe než kdy jindy" A hned se zvedl, že musí dělat přípravy. Ve mlýně sebral pacholka, vzali pilu a společně vyrazili k lávce, kterou zespodu nenápadně nařízli. Pacholek pak hlídal, až se budou blížit hosté.
Jak dal pacholek znamení, mlynář navlékl flanelovou kazajku, na hlavu nasadil bílou noční čepičku se střapcem, zapálil si fajfku a promenádoval se na protějším břehu náhonu. Přicházející ho zahlédli, začali si na něj ukazovat a pošklebovat se. Mlynář se ale jen ukláněl: "Nejponíženější služebník, jak jsem slíbil, dávám se jaksepatří vidět!"
Páni se smáli, až se za břicha popadali a hrnuli se na lávku, aby vše viděli zblízka. Uprostřed se však lávka s nimi prolomila, všichni spadli do náhonu a řádně se v něm vymáchali. V mlýně se pak rychle museli vysvléci ze šatů, rozvěsit je po světnici a sušit se u kamen. Byla to taková dřina, že z toho dostali pořádný hlad.
Na jejich volání vešla mlynářka s krajáčem syrovátky a mísou vařené řepy. To se radním pánům vůbec nelíbilo, ale co jim zbývalo... Ale v tom pan otec zatleskal a začalo druhé kolo - pečeně, koláče, pivo, víno a další laskominy, co kdo ráčí... A tak se až do rána ve mlýně slavilo posvícení.
