mlýn a továrna na výrobu nožů

V polovině 18. století zde hospodařil mlynář Johann Jacob Kullmann. V soupise poddaných z roku 1766 je na tomto mlýna zapsán ve věku 32 roků, s ním jeho manželka Maria Anna (34 roků) a děti Johann Jacob (8), Maria Anna (7), Frantz Joseph (5) a Maria Johann (2).

V roce 1771 dostal mlýn čp. 368. Mlýn tehdy držel mlýn mlynář David Hülle (35 roků) s manželkou Marií Annou (26) a dvěma syny Johannem Lorentzem (4) a Josephem Aloisem (2), ke kterým v roce 1772 přibyla ještě dcera Maria Johanna. V roce 1798 byl zde mlynářským mistrem stále David Hülle, mlynářskému řemeslu se vyučil mladší syn Joseph Alois a pracoval na otcově mlýně jako mládek. Joseph Alois převzal mlýn na začátku 19. století. V roce 1803 je v soupise poddaných zapsán jako mlynářský mistr ve tvaru jména Alois Hille (33 roků). Žila s ním zde jeho manželka Franziska (28) a oba rodiče. V roce 1819 zde byl stejný mlynářský pár bez dětí, na mlýnském výměnku žila mlynářova ovdovělá matka Maria Anna (74).

Ve 40. letech 19. století byl držitelem mlýna Ferdinand Petters, který sem přišel ze sousední obce Vilémov, kde se narodil v roce 1824 v rodině tamního brusiče. V roce 1847 je zde uváděn jako mlynář s manželkou Annou (1825) a s dcerou Annou narozenou již na tomto mlýně v říjnu 1845.

Ferdinand Petters byl posledním mlynářem na tomto mlýně. V roce 1861 je zde uváděn ještě jako mlynář při narození dcery Theresie v listopadu 1861. Matkou dítěte byla jeho druhá manželka Franziska, rozená Fabich, která byla dcerou mlynáře Floriana Fabicha ze mlýna v Rožanech čp. 47. Společně s Pettersem zde jako druhý mlynář hospodařil jeho švagr a bratr jeho druhé ženy Florian Fabich s manželkou Theresií a zde v roce 1856 narozenou dcerou Annou Theresií.

V roce 1865 byla na místě vodního mlýna Ignazem Röslerem založena tovární budova na výrobu nožů a dalšího ocelářského zboží, která dostala čp. 741. Ignaz Rösler již v tté době provozoval továrnu na výrobu nožů p. 442 při katastrální hranici s obcí Vilemov.

V roce 1908 měla továrna název Iganz Rösler´s Söhne a vlastnili ji dědicové Ignaze Röslera, Hermann a Wilhelm Röslerovi.

Před 1. světovou válkou byly v továrně vyráběny legendární kapesní nožíky ve tvaru rybičky.

V roce 1923 byli vlastníky továrny Wilhelm a Pauline Röslerovi.

Po roce 1945 se továrna stala součástí národního podniku SANDRIK.

V roce 1955 byl vytvořen národní podnik MIKOV, který měl sídlo zde v budově čp. 741 a zahrnoval několik dalších závodů mimo obce Mikulášovice.

Objekt je sídlem firmy MIKOV s.r.o., která je pokračovatelem nožířské tradice v Mikulášovicích.