Štukhejlovský mlýn uvádí se mezi panskými teprve v 18. stol. Byl vystavěn za vrchního hejtmana Karla Ventzovského (1715—1730). Jméno své má po některém ze svých prvních nájemců. Přikázáni sem byli mletím poddaní ze Sachstína, Uttendorfu, Stříbrných Hor a Českého Sicndorfu. Dnem 30. června 1769 přešel koupí v majetek Františka Klementa za cenu 600 zl. a 150 zl. roční činže. Bylo u něho poměrně nejvíce pozemků a to 15 korců orných polí, louka o 3 fůrách sena a 2 fůrách otavy, jiná louka na 1/2 fůry sena a břehy vodního příkopu. Mezi povinnosti mlynáře patřil také nucený odběr 1 vědra kořalky z polenské panské vinopalny.
Hospodářství v štukhejlovském mlýně nebylo v první době zákupu vzorné. Klement vězel v dluzích, mlýn a celou živnost zanedbával. Když vrchní hejtman s purkrabím přehlíželi panské hospodářství a budovy, našli u Klementa velký nepořádek. Poněvadž neplatil zákupní činži, bylo pomýšleno na možnost zpětného se ujetí mlýna vrchností. Klement hledal v hrozícím nebezpečí ochrany u krajského úřadu. Ten, vyžádav si obšírnou zprávu o stavu věcí, uznal patrně vinu Klementovu, neboť v únoru 1782 vrchnost, používajíc svého zákupní smlouvou vyhrazeného práva, prodává štukhejlovský mlýn po právním odhadu za 590 zl. Antonínu Procházkovi z Batelova.
Při té příležitosti se ukázalo, že i mezi vrchností byli lidé, kteří brali účast na osudu poddaných a chránili své svědomí před výčitkami, že někomu ukřivdili. V době, kdy měl býti Klementovi soudně prodán jeho majetek, píše zástupce panujícího knížete, hrabě Dietrichštejn, vrchnímu hejtmanu na Polné v překladu asi toto: „Znám z dřívějších knížecích nařízení, že štukhejlovskému mlynáři hrozí prodej mlýna, nebude-li ho udržovati v lepším stavu a nebude-li řádně platiti zákupní činži. On však tvrdí ve své stížnosti, že ani jedno, ani druhé nemůže se mu vyčítali. Musím se přiznati, že jsem se z Vaší zprávy nemohl dostatečně přesvědčiti o opaku, když dle Vašeho výpočtu v předešlém roce téměř celou svoji povinnost, podle něho pak ještě o 38 zl. více, splatil, a dle udání k opravě střech již dokonce šindel si opatřil. S mým vědomím nemá býti na svém právu zkrácen. Pakli na Vaši radu v připojeném nařízení kupní smlouvu s Procházkou potvrzuji a stížnost Klementovu zamítám, tu vemte na své svědomí veškerou vzniklou mu z toho křivdu a v důsledku toho také každou další zodpovědnost."
Poddanství lidu vesnického na bývalém panství polensko-přibyslavském, dle archivních zpráv sestavil MUDr. František Půža, vydáno: V Přibyslavi 1937
