1633-1636 připomínána pila "před některým letem postavená", mlynář platí do důchodu 64 kop, pokud se ale loví Břehyňský rybník, mlýn několik neděl nemele a činže se snižuje.
r. 1711 - emfyteuticky zakoupil mlynář Georg Woditschka za 300 kop gr. míš. (50 kop hotově, 10 kop roční splátka), roční plat do důchodu 60 zl. + 5 zl. náhradou za vykrmení vepřů. Z panského důchodu hrazeny mlecí kameny - 1 zl. 30 kr, běkoun a 45 kr. ležák, dopravu kamenů a jedné fůry bukového dřeva na opravy zajišťují robotníci, jednou za 3 roky nárok na výměnu hřídele kola a katru pily, pro vrchnost se mele a šrotuje bezplatně. Přísluší sem mleči z Břehyně a Oken, z každého semletého strychu sí mlynář ponechává 1/8 měřice. Ke mlýnu náležejí chlévy vyjma panského teletníku, kusy polí a luk a haltýř na ryby.
r. 1725 - Wenzel Woditschka, syn Georga za 250 kop gr. (pozůstalost po otci 87 zl. 30 kr.)
r. 1756 - Wenzel Woditschka ml. za 650 kop, u mlýna stodola
přiděleno čp. 2
r. 1772 - prodej mlýna za 2142 kop 51 kr. a 3 d. Franzi Wünschovi (Johann Franz Wünsch (dříve Wünsche) přišel roku 1772 na Břehyňský mlýn (Heidemühl) od Žantova kde vlastnil od roku 1770 Loučný mlýn (Lautschen Mühle.) Manželka Appolonie. Franz Wünsche si vymohl zřízení druhého složení, v důsledku čehož mu byla činže navýšena z 60 zl. na 110 zl. Nově přimlýněn Strážov a osada Nová Hospoda (Neuschänke)
r. 1772 - 1780 mlynář a majitel pily František Wünsch dodával dříví na stavbu pevnosti Terezín.
1797 sepsána nová smlouva mezi majitelem panství Bělá hrabětem Arnoštem z Valdštejna a mlynářem Franzem Wünschem ohledně úprav odtoku z Břehyňského rybníka, aby bylo umožněno mletí i po dobu výlovu. (Zvažováno i prolomení druhého odtokového kanálu vpravo od stávajícího, nakonec však rozšířena průtočnost dosavadního, zazděny skalní pukliny a dřevěný mostek nahrazen kamenným klenutým.) Rozpočet činí 1375 zl. 45 kr., z panského důchodu bude vyplaceno 1200 zl. ve 3 termínech v průběhu roku 1798.
r. 1798 mlýn s dvěna složeními a pilou převzal za 2500 zl. syn Franz Wünsch ml.
r. 1799 - zřídil u mlýna bělidlo na bělení příze a později barvírna plátna (Färbehaus) na tzv. tureckou červeň.
r. 1803 - stavba kartounky, uzavřena nová smlouva s valdštejnskou vrchností ohledně využítí vody z rybníka, z kartounky bude nově platit 100 zl. U barvírny musí být zřízena vyzděná nádrž v délce 8 loktů, šířce 4 lokty a hloubce 3 lokty pro zachytávání odtékající barvy. (Jeden z nejstarších dokladů ochrany životního prostředí - patrně docházelo k neúnosnému znečišťování potoka!)
1813 C.k. zemská privilegovaná továrna na výrobu cicu a kartounu
1827 mlýn a pila stále v provozu
1834 dle topografie J.G.Sommera bělidlo s denní produkcí 200 kop látky, barvírna s parními i obyčejnýmí kotly a sušicím strojem, samostatný objekt sušárny, 2 valchy, holanský mandl
1839 textilní provoz pro ztrátovost ukončen, v exekuční dražbě celý areál odkoupil hrabě Kristián z Valdštejna
