Ábelův mlýn

Původně byl mlýn panský, vrchnost ho pronajímala. Proto byl nazýván mlýnem nájemním.

V roce 1608 byl na pokyn Karla z Wartenberka na starých základech postaven nový mlýn.

Po bitvě na Bílé hoře byl majetek i s mlýnem rodu Wartenberků zkonfiskován, přešel do majetku Albrechta z Valdštejna a později rodu Des Fours Waldenrode.

1701 mlýn kupuje za 450 zlatých Jan Kašpar Riker.

1755 majitelem mlýna vazovecký mlynář František Skála, rodina Skálů vlastnila mlýn 66 let.

1809 František Skála kmotrem syna rychtáře a písmáka Josefa Dlaska

1821 Josef Dlask jako rychtář prosadil aby jako prevence před častými záplavami při rozvodnění Vazoveckého potoka byla vykopána nová strouha a voda z ní svedena do Jizery. Mlynář Skála by tím přišel o část vodní síly, podal proto na Dlaska žalobu, soud však prohrál a navíc na poručení vrchnostenského úřadu musel pokácet všechny olše u staré  jalové strouhy. Porážku neunesl, zdejší mlýn prodal za 6000 zl. a zakoupil mlýn v Podsemíně.

Posledními majiteli byla rodina Ábelů.

V některých článcích se uvádí, že mlýn přestal mlít v 50. letech 19. století v souvislosti se stavbou liberecko-pardubické železnicde, kdy bylo přeloženo koryto Vazoveckého potoka. Seznam a mapa vodních děl Republiky československé uvádí k roku 1930 mlynáře Josefa Ábela a mlýn, stejně informační tabule u mlýna s historickými fotografiemi ze 40. let 20. století.

Poslední mlynář Josef Ábel. Mlýn ukončil provoz v roce 1942.