V těchto místech bývala původně pouze zahrada Martina Hejny z čp. 36, což můžeme vidět z indikační skici stabilního katastru z roku 1840 od geometra 2. třídy Václava Hniličky. K výstavbě zdejšího mlýna došlo až poté, co byl původní havlovický mlýn čp. 35 přeměněn po roce 1863 na přádelnu lnu, a tak zmizela případná konkurence nově vzniklému mlýnskému provozu.
Nový mlýn vznikl tentokrát na Poklekovském potoce (Maršovce), nikoliv při toku řeky Úpy. Jeho stavitelem byl Martin Hejna a objekt s čp. 117 byl dokončen roku 1864. Mlýn měl 1 kolo a 2 mlýnské kameny. K výstavbě tohoto mlýna se Martin Hejna rozhodl z toho důvodu, aby se postaral o budoucnost jednoho ze svých synů.
Protože tu nikdy nic nestávalo, muselo dojít ke kompletní úpravě těchto míst. Nejprve byla zřízena ke mlýnu nová cesta, poté došlo rovněž na Poklekovský potok, který měl původně stavidlo pod Muchovem. Nová horní strouha byla vedena o něco výše než původní tok, a to hned pod strání. Od jejího zřízení vedla voda z potoka na vodní kolo právě tudy. Kámen na stavbu mlýna byl lámán nedaleko odsud ve stráni.
Na základě úmluvy bylo od 1. května 1865 vtěleno právo vedení a užívání mlýnské strouhy přes pozemek Josefa Krále čp. 42 proti hotovosti ve výši 40 zlatých jednou provždy k rukám držitele mlýna čp. 117 Martina Hejny a jeho budoucí nástupce, přičemž služebnost byla vyznačena při usedlosti Josefa Krále čp. 42.
Již 13. května 1865 zemřel Martin Hejna a do roku 1869 spravovala jeho rozsáhlý majetek vdova Františka, neboť trojice synů nebyla ještě zletilá. V roce 1870 získal mlýn Karel Feist (* 10. června 1835). 22. července 1872 zemřel 18letý Martin Hejna, syn nebožtíka Martina Hejnu. Po tomto studentovi reálné třídy zůstal majetek na mlýně čp. 117 u Karla Feista, o němž se v některých pramenech hovoří jako o staviteli mlýna (ve skutečnosti ji jen upravil a vybavil novým zařízením), 1 031 zlatých a 91 krejcarů.
Poklekovského mlýna se týká též příhoda, která se udála v roce 1917 a ukazuje tehdejší válečnou hospodářskou tíseň. V "Pamětech města Úpice" ji zaznamenal kronikář Vilém Schreiber takto: "V Havlovicích nevydali mlecích listů až teprve po 15. srpnu jak okresní hejtman nařídil. Lid sesbíral si trochu klasů aby měl z toho něco mouky, bylo toho celkem asi 20q v 70 pytlích. Donesli obilí do Poklekova, kde mlynář slíbil, že obilí semele, ale hned se dostavili četníci a zásobu sebrali. Zabavené obilí uschovalo se na "sále" a suchovršický mlynář, Bohuslav Prouza, byl poukázán, aby je pro erár semlel. Přijel do Havlovic, ale tam že obilí nevydají, pokud s mlynářem nedostaví se nějaký vládní orgán. Mlynář šel do Úpice, aby telefonoval do Trutnova, co se stalo. Na to přidělen byl mlynáři četník, ale když přišli do Havlovic, bylo již "semleto". Lid vnikl na "sál" a vzal kde kdo. - Sbíralo se tedy obilí znova."
Rovněž nástupci Karla Feista st., který byl již v roce 1910 se svou ženou Vilémou pouhým výměníkem, se snažili mlýn modernizovat a nově zařizovat. V roce 1921 vlastnil mlýn Karel Feist ml. (* 1. září 1874), který tu žil s manželkou Boženou, synem Bohuslavem a dcerou Růženou. Roku 1929 byl majitelem mlýna již Bohuslav Feist. V letech 1936-1937 došlo ke zrušení vodního kola a místo něj byla namontována Bankiho turbína Duplex od firmy Prokop & synové, jež byla umístěna v původní lednici a poháněla loupačku, šrotovací kámen a nedlouho předtím zřízenou žitnou stolici. 23. listopadu 1941 byl úředně uzavřen Poklekovský mlýn a obec Havlovice byla mletím přidělena ke mlýnům v Suchovršicích a ve Slatině nad Úpou. Později byl jeho provoz obnoven, ale již 31. července 1944 bylo nařízeno zastavení všech mlýnů, mezi něž náležel i ten Feistův. Ten se opět rozjel hned po osvobození od německých okupantů. Musíme zmínit rovněž to, že se v kamenné chodbě, kudy se odváděla z mlýna voda, ukrývali za 2. světové války různí pronásledovaní, např. Jan Balatka, který se po zatčení své manželky a dcery raději 15. června 1942 v lese Krákorce zastřelil. Objevit se tu měli i příslušníci sovětsko-polského výzvědného paravýsadku, jenž seskočil v roce 1945 u Prorub apod.
Mlýn Bohuslava Feista (* 1. září 1902), který ročně zpracovával na 10 tun obilí, byl nakonec uzavřen roku 1951, a to podle příkazu KNV v Hradci Králové. Od té doby sloužil jako zemědělské usedlost, později pouze k bydlení a k rekreačním účelům. Dnes jsou jeho vlastníky: Mgr. Antonín Stanislav, Ing. Stanislav Stanislav a Ing. Lucie Teinitzer Stanislavová. K tomuto mlýnu se váže pověst o místním vodníkovi, kterou nalezneme na webové adrese: http://www.lumpici.eu/POVESTI/povest65.html.
(Boris Jelínek)
