Platí to mlynáři a natrefíte na osla.
(hornorakouské přísloví)

Loucký mlýn; Bruckmühle

Loucký mlýn; Bruckmühle
73
Staré Hobzí
378 71
Jindřichův Hradec
Staré Hobzí
49° 0' 59.7'', 15° 25' 56.3''
Mlýn bez funkčního vodního motoru
Loucký mlýn stojí západně od obce Staré Hobzí asi 1,5 km po silnici č. 152 dále odbočkou po nespevněné cestě k mlýnu.
Moravská Dyje
25225 / 3-2208
nepřístupný

Obecná historie:

Loucký mlýn na řece Dyji zaujímá výsadní postavení jako nejstarší mlýn na Moravě. Písemná zpráva existuje již z roku 1190, kdy Otto Český věnuje mlýn, ves s hospodou a kaplí sv. Ondřeje premonstrátskému klášteru v Louce u Znojma. Ves příslušející je Staré Hobzí. V roce 1369 se Loucký mlynář jmenoval Ulrych a dal svému švagrovi Konrádu s Chvaletína do zástavy svoji polovinu mlýna. Dále jsou uváděn majitelé: Schmidt – v roce 1663, Humel – r. 1670, Freihofer – r. 1681, Bauer – r.1699, Haselman – r. 1731 a Seidl v roce 1750. V roce 1897 mlýn vyhořel. Spáleniště koupil Vojtěch Špulák z Jemnice, který  za čtyři roky mlýn obnovil a 23.7. 1910 jej prodal Langovi z Nové Bystřice. Ten jej 18.3. 1911 prodává Josefu Coufalovi z Jemnice, jenž k němu přikupuje i mlýn Felixův, nyní Máchův. V roce 1920 je u mlýna postavena kaplička jako dík za přežití Coufalova syna v 1. světové válce. Josef Coufal umírá v roce 1923. Emil Coufal měl za manželku Karolinu Šantůčkovou z Hradištka (Peckův mlýn), tragicky zahynul na leteckém dni 14.7. 1932 v Jemnici. Posledním mlynářem a majitelem mlýna byl Valdemar Šantůček, bratr Karoliny. Mlýn byl zrušen roku 1952. Valdemar Šantůček prodal v roce 1975 mlýn ing. Habalovi.  (No.666)


Historie mlýna obsahuje událost z období:

Loucký mlýn - nejstarší mlýn na Moravě. Písemná zpráva o něm již v listině z 25. října 1190, uložené v Moravském zemském archivu, kterou jej věnoval  vévoda Otto Český spolu s kaplí sv. Ondřeje a celou vsí s hospodou premonstrátskému klášteru Louka u Znojma. /PK via no.666/

Události
  • První písemná zmínka o existenci vodního díla
  • Vznik mlynářské živnosti

V držení premonstrátů byl mlýn do začátku 17. století, kdy byl prodán a změnil majitele. /PK via no.666/

1754 Jiří Seidl

Roku 1801 mlýn oceněn na 1070 fl. (zl.), měl 3 složení , pilu a 2 měr. pozem. /PK via no.666/

V roce 1897 mlýn vyhořel. Spáleniště koupil Vojtěch Špulák z Jemnice, který na za čtyři roky mlýn obnovil.

6. 9. 1901 ve 2 hodiny v noci vyhořel, po 4 letech obnoven. /PK via no.666/

1905 spáleniště koupil Albert Špulák z Jemnice

1905 prodal Antonínu Šulákovi, ten mlýn obnovil

1910 prodal Josefu Langovi

1911 prodal manželům Coufalovým

Události
  • Zaznamenání katastrofy (požár, povodeň, zranění, úmrtí, aj.)

1920 Coufalovi postavili u mlýna kapličku jako vděk, že se syn vrátil z války

1930 Emil Coufal, manž. Karolina, dc. A. Šantrůčka z Frelova mlýna u Hradištka

Emil Coufal ve 36 letech zahynul při havárii letadla, mlýn nadále vede vdova Karolina

1951 mlýn si pronajalo Hospodářské družstvo Dačice

1952 mlýn uzavřen

1957 + Karolina Coufalová, zdědil její bratr Valdemar Šantrůček

1975 prodal Marcele Litterové, která 1/2 postoupila bratrovi Bohuslavu Habalovi a jeho ženě Martě, mlýn opravili do obyvatelného stavu

Ještě v roce 1989 zde byla nainstalována turbína, která již dnes však není v provozu. /PK via no.666/

Od 50. let 20. století byl mlýn spuštěn jen jednou, zkušebně a to v roce 2003, poté co ho současní majitelé získali v restituci zpět do svého vlastnictví.

27. 6. 2014 památková ochrana rozšířena na celý areál mlýna

Příjmení mlynářů působících na mlýně:

  • Ulrych
  • Schmidt
  • Humel
  • Freihofer
  • Bauer
  • Haselman
  • Seidl
  • Coufal
  • Šantůček
  • Špulák
  • Lang
  • Šulák
  • Šantrůček

Historie mlýna také obsahuje:

1369 Ulrych 

Schmidt – v roce 1663,

Humel – r. 1670,

Freihofer – r. 1681,

Bauer – r.1699,

Haselman – r. 1731 

Seidl v roce 1750

1898-1910 Vojtěch Špulák

1905 Albert Šulák 

1905 Antonín Šulák

1910 Josef Lang

1911-1923  Josef Coufal

1923-1932 Emil Coufal

1932-1951 Karolina Coufalová

1932  Valdemar Šantůček

1957 -1975 Valdemar Šantrůček

1975 Marcela Litterová

1975 Bohuslav Habal

1975  ing. Habal

2005 Robert Littera

Na tomto místě stával mlýn již před rokem 1190 (první písemná zmínka je z roku 1190, kdy jej kníže Konrád II. Ota věnoval nově založenému klášteru Premonstrátů v Louce u Znojma). Před rokem 1615 jej klášter prodal majiteli panství Staré Hobzí Jindřichu Zahrádeckému ze Zahrádek. Mlýn byl pak až do roku 1798 provozován pachtýři. V roce jej koupil Johann Seidl a až do roku 1901 zde působil rod mlynářů Seidlů. V roce 1901 mlýn vyhořel. V roce 1905 získáva spáleniště Albert Šulák a ten jej v témže roce prodává Antonínu Šulákovi. Ten postavil mlýn nový. V roce 1910 jej kupují manželé Josef a Marie Langovi, ale již v roce 1911 jej kupují manželé Josef a Františka Coufalovi. Historie mlýna končí rokem 1952, kdy byl zrušen. Posledními mlynáři byli Karolína Coufalová a její bratr Valdemar Šantrůček.

(Antonín Žampach,1.4.2006)

Mlýn je vyobrazen na:

Předměty spojené s osobou mlynáře a provozu:

    částečně adaptován
    05 2012
      venkovský
      mlýn na malé řece (1000 – 7000 l/s)
      mlýnice a dům pod jednou střechou, avšak dispozičně oddělené
        zděná
        Obytná část: 1. byt v přízemí, 2. byt v patře
        dům čp. 133 - výměnek, velká stodola, kůlny a sklepy
        Areál bývalého mlýna s náhonem a splavem se nalézá ne levém břehu řeky Dyje, při cestě ze Starého Hobzí do Slavonic. Původ je doložitelný už do 12. století. Současná budova mlýna, respektive mlýnice je stavbou klasicistní.
        Původ je doložitelný už do 12. století. Současná budova mlýna, respektive mlýnice je stavbou klasicistní. Odborná literatura uvádí, že se jedná o stavbu ze 16. století, jež byla během 19. století upravována. Část mlýna v roce 1901 shořela. V roce 1905 byl na troskách starého mlýna v původním dispozičním rozsahu vystavěn mlýn nový, jenž se dochoval do současnosti. O existenci původních stavebně-historických konstrukcí, jež jsou součástí nynější stavby, není pochyb. Dokládají to například kamenné sloupy z původní mlýnské hranice, jež byly druhotně využité jako sloupky vynášející stropní trámy mlecí podlahy v mlýnici. Dostavba z roku 1905 se pravděpodobně týkala především obytného stavení. K dalšímu stavebnímu rozvoji došlo ve dvacátých letech 20. století, ze kdy pochází kaple Nejsvětější Trojice, výminek a turbinový domek. Technologické zařízení mlýna pochází vesměs z dvacátých, respektive třicátých let 20. století.
        Areál bývalého mlýna s náhonem a splavem se nalézá ne levém břehu řeky Dyje, při cestě ze Starého Hobzí do Slavonic, SZ od mostu přes řeku. Mlýnský náhon na řece Dyji přivádí vodu od splavu do objektu mlýna a dále odvádí zpět do říčního koryta. Stěny náhonu jsou taraseny z kamene. Splav na řece Dyji zadržuje a přivádí vodu do mlýnského náhonu. Mlýn jest periodický s tzv. uměleckým složením, který má oddělenou mlecí část žitnou a pšeničnou.
        Areál Louckého mlýna je reprezentantem dnes již malého množství vesnických mlýnů s větší mlecí kapacitou situovaných na silnějších tocích a navíc intaktně dochovaných. Neobvyklá je existence samostatné mlýnice, která bývá většinou součástí obytného stavení. Z architektonického hlediska se jedná o vývojově velmi zajímavý areál. Většina objektů sice pochází z počátku 20. století, což neplatí pro budovu mlýnice. Ta si zachovala klasicistní podobu, v níž jsou patrné stopy předchozích stavebních období, například kamenné sloupy z původní mlýnské hranice. Přestože areál roku 1901 vyhořel, zachovaly se v některých částech obytného stavení a hospodářských budov historické konstrukce. Unikátní je rovněž vybavení areálu soukromou kaplí. Mimořádný význam mlýna spočívá v jeho zachované ucelenosti.
        Areál Louckého mlýna odpovídá pojetí kulturní památky podle § 2 a 42 zákona č. 20/1987 Sb. O státní památkové péči.
        1. obytné stavení:
        Budova obytného stavení se nachází na jihovýchodě a východě areálu mlýna a je postavena na obdélném, lehce se zalamujícím půdorysu. Jeho severní část totiž kdysi bývala využívána jako stáje, jižní část přiléhá na západě k budově mlýnice. Jednopatrová budova je zakončena valbovou střechou a je kryta pálenými taškami — bobrovkami. Původní jižní část obytného stavení je v obou podlažích čtyřosá. Téměř všechny osy vyplňují obdélná, dvojitá, dvoukřídlá okna, osazená v mírných špaletách, respektive v líci fasády u oken v patře. Okna v přízemí jsou členěna šestitabulkovým rastrem, zatímco okna v patře mají členění do písmene T. Pravou přízemní osu naopak vyplňují novodobé vstupní dveře osazené v kamenném ostění. Tomuto vchodu předstupuje dřevěná, prosklená verandička, uzavřená sedlovou taškovou stříškou. Severní část obytného stavení je v přízemí pouze tříosá, zatímco patro je prolomeno čtyřmi okenními otvory. Mezi dvěma krajními okenními otvory v přízemí jsou umístěny obdélné prosklené novodobé dveře, jež jsou osazeny v kamenných zárubních. Okno situované nalevo od vstupu je stejné jako okna v přízemí jižní části, naopak okno napravo je sice také dvojité a dvoukřídlé, ale bez jakéhokoli členění. Levé okno v patře je také shodné s okny v patře jižní části, naopak zbylá tři obdélná okna jsou zcela novodobá. Plocha fasády je hladce štukově omítnuta bez jakýchkoli zdobných prvků. Také severní štít má štukovou fasádu a v úrovni patra je prolomen dvěma obdélnými okny se segmentovými záklenky. Výplně těchto okenních otvorů jsou novodobé.
        Dispozičně je obytné stavení řešeno jako příčný trojtrakt, jehož střední část představuje segmentově zaklenutá vstupní chodba ústící až do mlýnice. V jižní části přízemí jsou dvě plochostropé místnosti se segmentově zakončenými okenními záklenky a širokými, dovnitř místnosti se rozevírajícími špaletami. V severní části přízemí jsou dvě klenuté místnosti. V první z nich, na níž kdysi navazovala černá kuchyně, se zachovala valená klenba s obloukovými výsečemi nade dveřmi. V zadní místnosti jsou dvě pole plackových kleneb do pasů a také segmentové záklenky oken i dveří. Tento prostor kdysi sloužil jako stáje, v současnosti je využíván jako obývací pokoj. Do patra se vstupuje po zděném vřetenovém schodišti, jehož prostor je zakončen klenbami do traverz. Obývací prostory v patře nebyly bohužel k účelům dokumentace zpřístupněny, ale dle slov majitelky se jedná o novodobé, plochostropé místnosti.
        Krov obytného stavení je hambalkový s ležatou stolicí v plných vazbách. Spoje jsou čepované.
        2. mlýnice:
        Klasicistní jednopatrová obdélná budova mlýnice těsně přiléhá k severozápadní stěně jižní části obytného stavení. Je vyzděna z lomového kamene a zakončena nepravou mansardovou střechou se štíty na kratších stranách. Většina plochy střechy je kryta pálenými taškami bobrovkami, zatímco na štítech jsou eternitové šablony. Hmota fasády je nesourodá, místy opadává a místy je nově omítnuta a natřena. Severozápadní stěna je tříosá s nesymetrickým rozmístěním otvorů, způsobeným odlišným rozložením jednotlivých podlaží mlýnice ve vztahu k úrovni okolního terénu. Vstup zvenčí do suterénu mlýnice zajišťují nejen dřevěné jednokřídlé dveře umístěné v severovýchodním štítu, ale také jednokřídlé dveře svlakové konstrukce osazené v kamenném ostění v hlavní severozápadní zdi. Do zvýšeného přízemí se naopak vstupuje přes peron se zděným schodištěm zakrytým plechovou stříškou.Zbylé otvory severozápadní stěny jsou okenní, osazené ve špaletách, se segmentovými záklenky a okenními výplněmi rozčleněnými na množství malých tabulek. Prostor podkroví je osvětlen dvěma obdélnými okny prolomenými v každém štítu. Tato okna jsou osazena v líci fasády a jsou členěna šestitabulkovým rastrem.
        Interiér mlýnice je specifický v rozložení podlaží — spodní podlaží mlýnice se nachází v mírně zapuštěném suterénu, mlecí podlaha odpovídá úrovni zvýšeného přízemí a manipulační podlaha se svými dvěma úrovněmi je situována v prostoru podkroví. V interiéru se zachovaly segmentové záklenky oken a dveří s jejich původními výplněmi. Podlahy všech nadzemních podlaží jsou tvořené dřevěnými prkny, zatímco podlaha suterénu mlýnice je betonová. Mlýnice má několikaúrovňový vaznicový krov mansardové konstrukce s vrcholovou vaznicí a stojatými stolicemi. Vrcholová vaznice je podepřena svislým sloupkem. Podélné i příčné ztužení je tvořeno pásky, zatímco plná hlavní vazba je ztužena kleštinami. Tesařské spoje krovu jsou čepované.
        3. strojovna a truhlářská dílna:
        K jihozápadní stěně mlýnice přiléhá obdélná budova strojovny a truhlářské dílny. Strojovna byla postavena v roce 1927 k umístění parní lokomobily, která byla součástí technologického zařízení jen do roku 1930. Strojovna s dílnou je jednopatrová budova zakončená sedlovou střechou krytou taškami. Jihovýchodní i severozápadní stěna je dvouosá, zatímco jihozápadní štít je jednoosý. Všechny okenní otvory mají segmentové záklenky a jsou vyplněny skly rozčleněnými na šestnáct tabulek s horní čtyřtabulkovou ventilací.
        5. bývalé stáje:
        Objekt bývalých stájí přiléhá k západní stěně severní části obytného stavení. Jedná se o obdélnou přízemní budovu zakončenou pultovou střechou krytou eternitem. Západní zeď je hladce štukově omítnuta a završena odstupňovanou římsou. Téměř uprostřed je prolomena obdélným dveřním otvorem, vyplněným jednokřídlými dřevěnými dveřmi. Severní štítová zeď je také hladká štuková a v úrovni podkroví je prolomena jedním malým, segmentově zaklenutým okénkem. V interiéru stájí se dochovaly klenby do traverz a původní kamenné žlaby pro zvířata. Podlahu tvoří udusaná hlína. Naproti vstupním dveřím je novodobě zazděná, segmentově klenutá nika, která původně vedla do prostor nynějšího obývacího pokoje v obytném stavení. Vjižní části stájí je umístěno zděné vřetenové schodiště vedoucí na půdu, která sloužila jako seník.
        6. kolna a sklípek:
        Jedná se o budovu obdélného půdorysu, která je zakončena sedlovou střechou krytou pálenými taškami bobrovkami. Původně zřejmě otevřená pilířová kolna je dnes v levé části uzavřena velkými obdélnými vraty. V interiéru se zachoval povalový strop. Kolna má vaznicový krov se stojatou stolicí.
        K severozápadní štítové zdi kolny přiléhá přízemní nadzemní sklípek, do něhož se vchází půlkruhově zaklenutými dveřmi. Interiér sklípku je valené klenutý a slouží k uskladňování potravin.
        7. stodola:
        Jedná se o jednopodlažní budovu zakončenou sedlovou střechou krytou pálenými taškami bobrovkami. Oba postranní štíty jsou v úrovni podkroví bedněné. Stodola je v ose jihozápadní strany otevřena segmentovým vstupem s cihlovým záklenkem, vstup uzavírají dvoukřídlá vrata s točnicovou konstrukcí. V levé části jihozápadní stěny je původně oddělená obdélná průjezdná prostora otevřená segmentovými vstupy. Krov je vaznicový s kleštinami a ležatou stolicí.
        8. bývalý výminek Čp. 133:
        Výminek byl postaven na obdélném půdorysu roku 1923. Je to přizemní stavba s eklektickou štukovou fasádou a se sedlovou střechou, která je však na východní straně doplněna valbou. Zdobné prvky na fasádě představují armovaná nároží a okenní šambrány. Všech pět okenních os u jižního průčelí je vyplněno špaletovými, dvojitými, dvoukřídlými okny s horní ventilací. Okna dosedají na parapet a na zbylých třech stranách jsou lemována profilovanými, štukovými šambránami. Šambrány jsou zdobeny ve svislých částech triglyfy se třemi střapci na koncích a v horní vodorovné části mají zvýrazněný vrcholový klenák Vstup do objektu je umístěn ve východní štítové zdi a je opatřen novodobými dřevěnými jednokřídlými dveřmi. Západní štítová zeď je naopak v úrovni podkroví prolomena dvěma malými čtvercovými špaletovými okénky, jež jsou lemována hladkými paspartami. Štít je v horní části po stranách zdoben hladkým štukovým lemem.
        Interiér je rozčleněn na pokoj, kuchyň, komoru a předsíňku a je celý plochostropý.
        9. kaple Nejsvětější Trojice:
        Kaple Nejsvětější Trojice byla postavena roku 1920. Ze západní strany je ohraničena zděnou podezdívkou a zděnými sloupy, mezi nimiž je napnut plaňkový plot. Jedná se o novogotickou stavbu s půlkruhově zakončeným presbytářem orientovaným k severovýchodu a sedlovou taškovou střechou. V jihozápadní průčelní zdi je umístěn půlkruhově zakončený vstup, osazený dřevěnými, dvoukřídlými dveřmi rámové konstrukce, jejichž půlkruhový nadsvětlík je vyplněn čtyřmi barevnými tabulkami skla, vytvářejícími ornament poloviny slunce. Horní polovina obou křídel vstupních dveří je prosklená a opatřena ozdobnou kovanou mříží. Po obou stranách hlavního vstupu jsou prolomeny niky s lomeným obloukem. Oblouky všech tří otvorů jsou lemovány linií téhož štukového dekoru — křížku. V západní i východní obvodové zdi je prolomeno po jednom sdruženém novogotickém oknu, jehož ozdobné štukové lemování v horní části dosedá na hlavice štukových sloupků. Fasáda obvodové zdi je hladce štukově omítnuta, s jemným členěním do lizénových rámů, a zakončena mohutnou odstupňovanou korunní římsou. Jihozápadní průčelí je zakončeno štítem, jenž má po stranách dvě malé věžičky s plechovou stříškou a kovovým křížem. Plocha štítu je hladká, štuková a uprostřed prolomena dvěma vysokými úzkými okny, zakončenými lomeným obloukem. Ve vrcholu štítu je vztyčen ozdobný kříž.
        Interiér kaple je zaklenut valenou klenbou, jež je doplněna dvěma páry trojúhelných výsečí. Okna jsou osazena v půlkruhových výklencích, jejichž špalety se dovnitř otevírají. Podlaha je vydlážděna keramickými dlaždicemi dvou barev. Mobiliární vybavení kaple není předmětem návrhu na prohlášení za kulturní památku.
        Předmětné budovy souboru Louckého mlýna jsou autenticky stavebně-historicky dochované objekty z počátku 20. století s prvky stavby z období klasicismu a druhotně usazenými prvky z doby před klasicistní výstavbou. Mlýn představuje cenný příklad technické památky a jedná se o zajímavý celek dokládající vývoj moravského mlýna od středověku po současnost.
        Budovy souboru Louckého mlýna pochází převážně z roku 1905, kdy byly na troskách staršího mlýna, který lehnul popelem, vystavěny nové budovy, přesně korespondující s původním dispozičním rozložením. V rámci této výstavby byly využity původní stavebně-historické konstrukce. Ve 20. letech 20. století došlo k dalším stavebním úpravám a modernizaci mlýna. V této době byla dostavěna kaple, výminek a turbinový domek a zásadně zmodernizováno technologické zařízení, které je již prohlášeno za kulturní památku. V tomto kontextu je ojedinělá i existence vlastní kaple, jakožto homogenní součásti souboru, která není častým jevem u mlýnů tohoto typu. Výstavba kaple svědčí o výsadním postavení místních mlynářů, což podtrhuje kultumě-historickou hodnotu celého mlýna. Většina objektů sice pochází z počátku 20. století, nicméně v souboru jsou stále znatelné klasicistní prvky, které vznikly při nové výstavbě po požáru v roce 1897 a druhotně i použité prvky z původního středověkého mlýna. Celý areál je tak jedinečným dokladem stavebního vývoje mlýna a způsobu obývání a využívání areálu. Mlýn představuje cenný příklad technické památky a jedná se o zajímavý celek, dokládající jeho funkční a hospodářskou provázanost s okolím. Mlýnský areál rovněž představuje výrazný krajinotvomý prvek, který zhodnocuje své bezprostřední okolí.
        Památkově velmi hodnotný a mimořádně malebný celek svého druhu, jehož vývoj byl dovršen na počátku 20. století, ale v němž se dochovaly zbytky starých konstrukcí, přinejmenším ze 16. století. Všechny stavební etapy, které se v areálu uplatňují, vykazují nespornou památkovou hodnotu. Nezanedbatelnou součást hodnoty celku tvoří i vnitřní zařízení a celkové technologické schéma, jehož část — náhon a jez, již kulturní památkou jsou.

        • epigrafické památky (nápisy, datování aj.)
        • schodiště
        • drobné sakrální památky

          ObjektKonstrukce/prvekRok smýcení
          čp. 73 - Loucký mlýnkrov mlýnice1904/05
          čp. 73 - Loucký mlýnkrov domu1905 l
          • existující umělecké složení
          V interiéru mlýnice se intaktně dochovalo veškeré technologické zařízení. Periodický mlýn s tzv. uměleckým složením má oddělenou mlecí část žitnou a pšeničnou. V suterénu mlýnice jsou unikátní kamenné sloupy z původní mlýnské hranice, jež byly druhotně použité jako sloupky vynášející stropní trámy mlecí podlahy. V úrovni mlecí podlahy se vcelku vzato nacházejí mlecí stroje - stolice, loupačka, šrotovník, autokap, kapsové výtahy a mlecí kameny. V prostoru podkroví se na manipulační podlaze zachovaly různé druhy vysévacích strojů, pytlovací lávky, horní transmise, dřevěné hrádě a rovněž kapsové výtahy. Veškeré technologické vybavení pochází vesměs z 20. a 30. let 20. století.
          1. podlaží mlecí stroje a místnost pro výdej mouky, tzv. kancelář, spojenou s přední obytnou částí
          2. podlaží stroje vysévací a dřevěné hrazení na mouky
          V interiéru strojovny se rovněž zachovalo technologické zařízení. V přízemí, tedy strojovně se nachází snížená betonová kašna, jejíž stěnou prochází hřídel Francisovy turbíny, který nesly hlavní řemenici pro pohon hlavní transmise. Konec hřídele je uložen v kuličkovém ložisku. Dále se ve strojovně dochovala transmise s litinovými řemenicemi, ruční regulace natáčení rozváděčích lopatek a jeřáb vedoucí do patra, kde byla truhlářská dílna. Tato dílna byla zařízena jako stolárna s kolejnicovou sámovačkou na prkna a hranolky, která se tam dodnes dochovala.
          Žádná položka není vyplněna
          1801 - 3 složení , pilu a 2 měr. pozem. /PK via no.666/
          Nezjištěn
          • pila
          Zaniklý
          • výroba elektrické energie
          v důsledku poklesu hladiny Moravské Dyje nebyl provoz MVE lukrativní
          • náhon
          • akumulační nádržka
          • turbínová kašna
          • most, propustek
          • turbínový domek
          Na Dyji původní štětovaný splav, od něho šla voda náhonem přes rozšířené nadjezí a odpadem padala zpět do řeky.
          Starý splav na řece Dyji, asi 40 m dlouhý, situovaný šikmo na tok řeky, kamenný. Na hřebenu jezu kamenná zídka, zapuštěná do lomového kamene, složená z podélných kamenů. Hráz při náhonu od splavu ke mlýnu je z lomového kamene a sypaná zemí, zpevněna stromy. Od jezu jde po levé straně ke mlýnu náhon dlouhý 60 m, za mlýnem pokračuje jen obvyklou strouhou v louce asi 100 m dlouhou. Na protilehlé stran od náhonu vede splav /i se zídkou/ na pevnině /pro inundaci / asi ještě 20 m.
          16. stol.
          4. turbinový domek:
          K západnímu rohu mlýnice dosedá přízemní cihlový přístavek obdélného půdorysu sloužící jako turbinový domek. Z exteriéru je tento objekt neomítnutý a zastřešený pultovou eternitovou střechou. Přístupný je nejen z interiéru přes mlýnici, ale rovněž zvenčí skrze segmentově zaklenuté dřevěné dveře svlakové konstrukce umístěné v severovýchodní stěně.
          Interiér je osvětlen třemi okny, z nichž jedno je prolomeno ve štítové zdi. Tato okna jsou obdélná a opatřena devítitabulkovou výplní. Prostor je otevřený do krovu. Podlaha je zčásti betonová a zbytek tvoří bazének s vodou, v němž je umístěna dvojitá Francisova turbína. Kromě ní je v tomto domku instalován pomocný dvouválcový spalovací motor.

          Typturbína Francisova
          StavDochovaný
          Popis1930: 1 turbína Francis, hltnost 0,6 m3/s, spád 1,6 m, výkon 10 HP
          1990 dvojčité Francisovy turbíny, výkon 10 kW
          Typturbína Francisova
          StavDochovaný
          Popis1930: 1 turbína Francis, hltnost 0,6 m3/s, spád 1,6 m, výkon 10 HP
          1990 dvojčité Francisovy turbíny, výkon 10 kW
          Typvodní kolo na spodní vodu
          StavZaniklý
          Popis
          Typdynamo
          StavNezjištěn
          Popis1990 výkon 10 kWh
          Typdynamo
          StavNezjištěn
          Popis1990 výkon 10 kWh
          Typnaftový motor
          StavDochovaný
          Popisv turbínovém domku instalován pomocný dvouválcový spalovací motor.
          Historické technologické prvky
          • Válcová stolice s 1 párem hladkých válců v dřevěné skříni
          • průchodová
          • kapsový výtah | Počet:
          • AutorJan Štěbeták
            NázevMlýny na Dyji
            Rok vydání1990
            Místo vydáníDačické listy
            Další upřesnění
            Odkazhttp://www.historie-dacic.estranky.cz/clanky/povesti/mlyny-na-dyji-.html
            Datum citace internetového zdroje12.6.2017
            AutorJan Štěbeták
            NázevMlýny na Dyji
            Rok vydání1990
            Místo vydáníDačické listy
            Další upřesnění
            Odkazhttp://www.historie-dacic.estranky.cz/clanky/povesti/mlyny-na-dyji-.html
            Datum citace internetového zdroje12.6.2017
            AutorMinisterstvo financí
            NázevSeznam a mapa vodních děl RČS
            Rok vydání1932
            Místo vydáníPraha
            Další upřesněnísešit 14 (Jihlava), s. 9
            AutorJosef Klempera
            NázevVodní mlýny v Čechách IX. - dodatky
            Rok vydání2005
            Místo vydáníPraha
            Další upřesněnís. 150-152
            AutorNárodní památkový ústav - Památkový katalog
            NázevLoucký mlýn se splavem a náhonem
            Odkazhttps://www.pamatkovykatalog.cz/loucky-mlyn-se-splavem-a-nahonem-683714
            Datum citace internetového zdroje08 2025

            Žádná položka není vyplněna

            Základní obrázky

            Historické mapy

            Plány - stavební a konstrukční

            Historické fotografie a pohlednice

            Současné fotografie - exteriér

            Současné fotografie - exteriér - detaily stavebních prvků

            Současné fotografie - interiér

            Současné fotografie - vodní dílo

            Současné fotografie - technologické vybavení

            Ostatní

            Vytvořeno

            13.2.2014 08:29 uživatelem arecukz

            Majitel nemovitosti

            Není vyplněn

            Spoluautoři

            Uživatel Poslední změna
            Rudolf (Rudolf Šimek) 23.6.2018 17:31
            doxa (Jan Škoda) 3.8.2025 16:37
            pkhistory (Petr Kozel) 28.1.2020 19:06
            No.666 12.6.2017 21:04