Borský, Čejkovský, Štohanzlovský mlýn

Borský mlýn nazývaný mlýnem Čejkovským či Štohanzlovským klapával severozápadně od města u rybníku Bor v krásném zalesněném údolí říčky Šlapanky. Podle urbáře z roku 1636 byl o třech kolech. V roce 1688 měl čtyři složení a stupárnu. Dne 30. června 1769 koupil mlýn od polenské vrchnosti Jakub Čejka za 400 zlatých a 120 zlatých zákupní činže. Mletím náležely do Borského mlýna vesnice Německý Šicendorf, Horní Věžnice, Brzkov a Kamenná. Vedle mlýna stával ve II. polovině 18. století tzv. mlýn tabační, kde se patrně šrotovaly tabákové listy k výrobě šňupavého tabáku. V roce 1825 byl tabační mlýn zrušen a místo něho postavena pila. Podle dalších historických záznamů byl v roce 1841 ve vlastnictví Františka Čejky, v roce 1870 byl v Boru mlynářem jakýsi Hájek a od roku 1916 byl vlastníkem Jan Štohanzl. Mlynář Hájek začal vedle mletí obilí i s primitivní výrobou škrobu z brambor. Štohanzlova podnikavá rodina od roku 1916 dosavadní způsob výroby zdokonalovala a v roce 1930 měli již synové Jana Štohanzla Josef a Jindřich velké hospodářství, mlýn, škrobárnu a pilu. Vodního toku později využili ke zřízení malé vodní elektrárny pro dodávku energie k pohonu strojů, zařízení i světla. Silná konkurence ve výrobě škrobu byla příčinou zastavení této výroby v roce 1940. O rok později byl ukončen i provoz pily a mlýna. Pamatuji se, když jsme tam za války přivezli k semletí obilí za vejmelné – což byl poplatek za mletí. Bylo tam teplo a útulno, mlýn voněl obilím a moukou. Po zastavení mlýna jeho poslední vlastníci Josef a Jindřich Štohanzlové, oba staří mládenci, na svém hospodářství jen živořili. Tento stav trval až do jejich úmrtí v roce 1950 a 1951. V kouzelném údolí, kam příjemná procházka Pojmannovou stezkou od města trvá jen půl hodiny, místo veselého klapotu mlýna, se rozhostilo ticho. V padesátých letech Borský mlýn obydlel podivín, bývalý farář na penzi Varhánek se svou hospodyní, která o něj ve stáří obětavě pečovala. V zastřešených hospodářských objektech byla v polovině 60. let uskladněna již nepoužívaná, historická technika polenských hasičů. Zubem času a neudržováním byla znehodnocena a část rozebrali a odnesli nenechaví lidé. Škoda, mnohé ze starých stříkaček by dnes byly ozdobou leckterého muzea. Později mlýn již jenom pustnul. Dnes ho připomíná pouze velké mlýnské kolo, které zde zůstalo ponecháno jako památka v blízkosti rekreačního stavení.