Válcový mlýn Josefa Düricha

Nejstarší věrohodné zmínky o mlýnech v Klášteře Hradišti pocházení z roku 1100.

Založení mlýna je spojeno se vznikem cisterciáckého kláštera. Jeho existence je doložena již od 11. st. Patřím k nejstarším mlýnům na našem území. Zlomek urbáře kláštera vzniklý kolem roku 1400 uvádí v obci klášterské Lipkův mlýn, jehož mlynář dával klášteru 10 korců žita, 3 vepře a platil úroku od sv. Jiří a sv. Havlu po 15 groších. V roce 1420 v době husitských válek klášter zanikl. (MH)

V roce 1556 držela hradišťské panství Královská komora, která v tomto roce panství rozdělila na dvě části a prodala. Část Klášter Hradiště koupili za 5500 grošů dva švagři – Jiří z Labouně a Jindřich Žibřid z Velechova. V roce 1557 si švagři panství mezi sebou rozdělili.  Jiří z Labouně dostal pustý zámek v Klášteře s mlýnem, k nemuž byli povinni vozit obilí a slady z Hradiště, dům při mlýně….. Jiří z Labouně v roce 1572 zemřel a všechen svůj majetek odkázal synu Janovi. Jeho nástupcem se měl stát jeho syn Jan Jiří. Ten však byl v roce 1611 zastřelen a dědictví se ujaly jeho sestry Kunka a Magdalena, které  2. 2. 1612 Klášterské panství prodaly Václavu Budovci z Budova. V soupise nemovitostí při prodeji je uveden mlýn klášterský s pilou a příslušenstvím. (MH)

Tereziánský katastr uvádí v Klášteře v soupisu dominikálního majetku dva mlýny s pěti koly, se třemi stoupami a pilou. V roce 1713 je u zámeckého mlýna uvedena prachárny a olejna. (MH)

Mnichovohradišťská matrika z let 1769 – 1788 uvádí jméno mlynáře Gottfrieda Wünsche a jeho manželku Joanu, kterým se v Klášteře v roce 1775 narodil syn Jiří Václav. Při křtu je jako kmotra zapsána Apolonia, manželka Františka Wünsche, mlynáře z Hayden (patrně Heidemühle = Břehyně), je proto možné, že Wünschovi přišli na mlýn do Kláštera z Břehyně. V roce 1776 se jim narodil další syn František Xaverius. Gottfrieda Wünsche uvádí jako majitele mlýna také josefínský katastr v roce 1785. V té době byl mlýn spojení s druhým mlýnem v Klášteře čp. 42. (MH)

Začátkem 19. st. je ve mlýně uváděn Václav Regwald  původem z Klučova s manželkou Josefou Kočvarovou. Ve 30. letech 19. st ho na mlýně vystřídal jeho syn Václav, narozený v roce 1806. Za manželku měl Annu Morávkovou, dceru mlynáře Václava Morávka z Opatovic č. 48. První dvě děti, dcera Johanna Victoria (1832) a Anastasia Maria (1834) se jim narodily v tomto mlýně. V roce 1835 došlo na základě žádosti Václava Regwalda k oddělení obou klášterských mlýnů a rodina se odstěhovala do druhé mlýna s čp. 42, tam se jim narodilo dalším 5 děti. (MH)

1812 byla obnovena budova mlýna (letopočet se nacházel na sloupku mlýnské hranice)

1846 postaveno nové obytné stavení kryté břidlicí

V 50. letech 19. st. je v souvislosti se vznikem dvou nadací při místní škole zmiňováno jméno mlynáře Bedřicha Rössnera. Nadace zřídil 15. 9. 1853. První věnoval částku 500 zlatých a druhé 65 zlatých a 5 krejcarů stříbrných. Nadační listina stanovila, aby se za peníze z výnosu 5 % úroků prvé částky opatřily každým rokem školní potřeby, popř. aby se koupilo šatstvo pro chudé školáky. Z peněz z 5 % úroku z druhé částky měla být doplňována školní knihovna vzdělávacími spisy. Nadační listina stanovila také povinnost obdarovaným dítkám pomodlit se pětkrát otčenáš ve výroční den smrti zakladatele nadace. (MH)

Následujícími majiteli museli být krátce manželé Jirdáskovi, od kterých mlýn převzali 1. 1. 1860 Josef a Kateřina Dürichovi. Do Kláštera Hradiště nad Jizerou se přistěhovali z nedalekého mlýna v Borovici. Přišel sem s nimi i jejich syn Josef, který se narodil v Borovici 19. 8. 1847. V roce 1880 se Josef Dürich ml. oženil s Marií Kabešovou ze Skalska I jeho matka se jmenovala Kabešová a pocházela ze stejné usedlosti čp. 16 ze Skalska. Pravděpodobně se zde tedy jednalo o příbuzenský sňatek. V letech 1881 – 1892 se jim narodilo 8 dětí. Josef Dürich ml. je od roku 1888 uváděn jako „majitel uměleckých strojních mlýnů“. Ve skutečnosti vlastnil 2 mlýnské budovy, neboť v roce 1882 došlo ke stavbě tzv. pšeničného mlýna. Nová mlýnská budova byla postavena na místě bývalé pily. V roce 1904 koupil Josef Dürich od Antonína a Anny Nohýnkových bývalou olejnu čp. 36. (MH)

Od roku 1860 žil na zdejším mlýně Josef Dürich, mlynář, poslanec a spisovatel. Narodil se r. 1847 v obci Borovice. Od 80. let 19. století aktivně působil v místní obecní i okresní samosprávě – byl dlouholetým starostou mnichovohradišťského okresu. Jako člen agrární strany byl rovněž zvolen poslancem říšské rady. V roce 1915 po dohodě s A. Švehlou a K. Kramářem odešel za T. G. Masarykem do exilu a stal se místopředsedou Československé národní rady. Později byl vyslán do Ruska s úkolem budovat legie. Při plnění tohoto úkolu se dostal do sporu s E. Benešem a M. R. Štefánikem a byl nakonec z Československé národní rady vyloučen. Dočkal se také mnoha ústrků a osočování. Nakonec byl v polovině 20. let rehabilitován a v roce 1927 mu byl vypraven státní pohřeb. (MH)

Josef Dürich v roce 1921 vydal knížku „V českých službách“ o svém působení v Rusku. (MH)

Jeho pravnuk Jiří Dürich napsal o svém pradědovi knížku „Vítěz, který prohrál“, a vydal ji vlastním nákladem. Vzhledem k jejímu malému nákladu nebyla kniha dána do volné distribuce knihkupectvím, ale lze ji zakoupil v Městském informačním centru Mnichovo Hradiště (v Klubu) a v Muzeu města Mnichovo Hradiště. (MH)

1899 - Josef Dürich členem výboru Spolku mlynářů českomoravských v Praze, členem správního výboru Zásobovacího a prodejního družstva v Čechách

Za prusko-rakouské války 1866 došlo k výbuchu a následnému požáru v sousední vinopalně, přičemž bylo smrtelně  popáleno 25 pruských vojáků. Mlýn se však podařilo před ohněm ochránit.

1882 byl postaven tzv. pšeničný mlýn na místě bývalé pily, 12.5.1882 se zde za tím účelem sešla komise, která povolila zvýšení spádu o 1,2 m.

1888 je Josef Dürich uváděn jako majitel strojních mlýnů v Klášteře Hradišti

1904 Josef Dürich zakoupil od Antonína a Anny Nohýnkových bývalou olejnu čp. 36, zmiňovanou již 1612, od poč. 18. stol. však již neprovozovanou.

V roce 1915 odešel Josef Dürich za T. G. Masarykem do Švýcarska a podílel se zde na zahraničním odboji. V červnu 1916 se přesunul do Ruska, kde se společně s M. R. Štefánikem zasloužil o vznik českých legií. (MH)

Josef Dürich se vrátil domu v roce 1919. V roce 1921 provedl rekonstrukci mlýna a v roce 1922 přestavěl bývalou olejnu. Zemřel v roce 1927. Po jeho smrti se mlýnu hospodářsky nedařilo a v roce 1936 upadl do dražby. Dne 20. 5. 1936 ho v dražbě koupili jeho potomci Miloš, Gabriela a Marie. Protože byli ještě nezletilí, jednal za ně opatrovník Josef Dusil, rada Okresního výboru v Mnichově Hradišti. Provozovatelem mlýna je od října 1936 uváděn Václav Novotný a jako tichý společník Václav Hyka, oba bývalí stárci ve mlýně, nájemné 8 Kč za 1 q semelku. Ve 30. letech bylo již zařízení mlýna dost zastaralé. (MH)

kapacita 26 q pšenice a 46 q žita/24 hod.

1938 semleto 1.148 q pšenice a 1.141 q žita, sešrotováno 101 q krmného obilí

při mlýně 70 korců pozemků, byly pronajímány

Přuděleny obce nKlášter Hradiště nad Jizerou, Mnichovo Hradiště, Boseň a Zásadka a Zápudov.

1943 kolo pšeničného mlýna děravé, dává pouze poloviční výkon

Po 2. sv. válce úřady provoz povolili, i když se mlýn jevil jako nezpůsobilý. Zařízení bylo postupně opravováno a do částečného provozu uvedeno až v prosinci 1946. V tomto roce se stal nájemcem a provozovatel Josef Šmíd, který spravoval také mlýn v Malé Bělé a vlastnil mlýn v Jičíně, který v roce 1947 prodal. Po tomto prodeji chtěl převést obchodní kontingent mletí z Jičína do Kláštera. K tomu účelu plánoval rekonstrukci mlýna v Klášteře. Od českobudějovické firmy Union nechal vypracovat plány na rekonstrukci mlýna. V červenci 1947 se proti tomuto úmyslu postavilo Společenstvo mlynářů v Mnichově Hradišti. Společenstvo žádala na Svazu pro hospodaření obilím, aby převedení kontingentu na klášterský mlýn nepovolilo a rekonstrukci zakázalo. V říjnu 1947 Svaz pro hospodaření obilím schválil sloučení mlýnů v Jičíně a v Klášteře s podmínkou, že zařízení v Jičíně bude odstraněno a prostor tamního mlýna bude sloužit jiným účelům. Současně povolil celkovou rekonstrukci vybavení klášterského mlýna. (MH)

V roce 1949 požádal Josef Šmíd o přestavbu pohonu mlýna a instalaci Francisovy turbíny, která by nahradila zastaralá vodní kola. Mlýn se postupně rekonstruoval, opotřebené stroje a součásti byly nahrazovány novými. Z původních dvou mlýnů (žitný a pšeničný) byl zřízen jediný za účelem lepšího technického využití. (MH)

2010 byl žitný (starý) mlýn a původní obytná budova zbořeny