Prchalův, Parní mlýn

Ostatní

Z portálu Geocaching.com:

Mlýn na tomto místě je bezpochyby doložen již roku 1410. V r. 1729 se o něm píše jako o bývalém panském mlýně. V roce 1865 se uvádí jako mlýn Josefa Šebka o dvou složeních českých. Z 1. března 1911 je zápis, že vyhořel mlýn Václava Šebka v Kněžívce. To jen tak pro začátek. A přestaňte se třást, kdeže je ta keš. Čeká na Vás a nebude to žádná růžolice, ještě prchnout můžete.

Na OÚ se nalézá dodnes zápis z 3. listopadu 1909, který je pro nás velmi důležitý. Je z něho možné zjistit velikost vodního kola ve mlýně. Kolo mělo průměr 5 m 40 cm a široké bylo 1 m. Ve mlýně se tehdy nalézalo jedno francouzské, jedno české složení a tři válcové stolice. Vodní síla točila pouze jedním strojem a ostatní stroje poháněla síla parní.
Po požáru roku 1911 došlo k výstavbě nového mlýna Václavem Šebkem do podoby, která je vidět na přiložené historické pohlednici hore. Vidíte? Tak vidíte!

Po roce 1920 na mlýn nastupuje mladá rodina Prchalova. Mlýn získali dnes již nejasnou výměnou s rodinou Šebkovic (příbuzní? Dobří známí? Kamarádí) za větší dům v Praze na Smíchově a mlýn na Pátku. Václav Šebek je uveden v kronice obce Pátek, nebot roku 1924 do svého velkého mlýna zavedl první telefon v obci. Pan Prchal zemřel roku 1922 na zápal plic a vdova s malými dětmi hledala správce mlýna. Z obrovského počtu nabídek si vybrala pana Čeňka Baláka. Později se vzali a mlýn vedli pod starou firmou Prchalův mlýn. Pan Čeněk Balák mlýn dále zveleboval a rozšiřoval. Na obecním úřadu Tuchoměřice je dodnes zachován velký plán na vyzdívku kotle o 70 m2 výhřevné plochy 10 atm. z 28. 5 pro p. Baláka. Dále je zde na OÚ žádost z dubna 1927, kde žádá o povolení překlenutí potoka, aby mohl rozšířit dvůr a vystavět kanceláře, garáže a prádelnu. Původní obytné stavení, kolmé k budově mlýna, nechal zbourat. U mlýna byla zřízena i pekárna, ale pro stížnosti pekařů byla v roce 1936 zrušena. Za mlýnem byl rybník Balačka a za rybníkem pod svahem dům p. Chmelaře. Z domu možná vedla chodba na Okoř, jiní říkají, že tam byl pouze chlívek. Dnes zde dům není, ale ve stráni je opravdu klenba. Pamětníci říkají, že mlýn poháněla parní turbína a někteří říkají, že dvojpístový parní stroj.

Pan Čeněk Balák mlýn někdy v letech 1937-1938 předal dědici a zároveň i nevlastnímu synovi panu Václavu Prchalovi. Pan Čeněk Balák zůstal ve mlýně a pomáhal novopečenému mlynáři V. Prchalovi. Nyní zde vylíčím zkrácený životní příběh p. Čeňka Baláka... O generálech, králích a jiných potentátech se píší knihy, ale jak je zřejmé, i život řadového občana by vydal na knihu. Jako hulán šel do 1. světové války a cílevědomě chtěl přeběhnout a přeběhl na ruskou stranu. S legiemi byl na magistrále a vrátil se až v roce 1920. Jeho činnost ve mlýně byla již popsána. Asi v roce 1936 se ve mlýně objevila cikánka a věštila mu z ruky, že ho vidí jako kostlivce, že bude těžce nemocen, bude pracovat pod zemí, že bude mít hlad, bude zavřený a přijde o všechen majetek atd. Ve 2. světové válce se zapojil do odboje a i moučnými výrobky ze mlýna pomáhal občanům. Nutno říci, že za války se zde mlelo pro lidi navíc za úřední cenu 4,20/kg, i když cena na černém trhu byla až 100 korun. Bylo dále nutné mít promyšlený postup s lístky na mouku, aby někdo při zadržení s moukou nedostal mlynáře do koncentráku. I mnoho let po válce lidé na mlynáře Prchala i Baláka v dobrém vzpomínali. Ani jedno křivé slovo...

V roce 1942 byla ve mlýně provedena prohlídka asi 17 esesáky a p. Balák byl odvezen do Pečkárny na výslech. Výslech prošel a esesáci poslali dopis, který byl na počátku nepříjemností starostovi obce Kněžívka p. Rozsypalovi. Ten spolu s p. Balákem a dalšími důvěryhodnými občany porovnáním písma určili udavače. Byl to p. XXX, udání na spoluobčany psal pod jménem J. Volepšík. Dodávám, že mnohé občany Kněžívky a Tuchoměřic před zatčením zachránil místní listonoš p. Kolařík. Když vybíral poštovní schránku na hostinci u Šenfeldrů v Kněžívce č. p. 227 a našel dopis s adresou na gestapo, nedovoleně a protiprávně jej donesl na obecní úřad Tuchoměřice. Zde jej odvážný tajemník p. Pašta rozlepil. Když přečetli obsah, listonoš z udání omdlel a p. Pašta dopis okamžitě spálil. P. Pašta přišel do obce po Mnichovu jako vyhnanec z pohraničí a postavil si v Kněžívce dům č. p. 297.

Pan Balák Čeněk se z Pečkárny od výslechu vrátil, ale gestapo ho sledovalo a smyčka se utahovala. Jeden člen odboje byl zadržen a pan Balák byl známými varován, že bude zatčen. Snažil se zatčení uniknout. Dojednal si zatčení z malého důvodu v Praze v kavárně na Senovážném náměstí na 15. ledna 1943 od české policie. Když jej čeští policisté vyváděli, tak ve dveřích ho zadrželo gestapo. Po Pečkárně prošel Osvětim, krátce Buchenwald, nejhorší peklo na zemi tábor Dora a po evakuaci Dory následoval Bergen Belsen, kde byl osvobozen kanadskými vojáky. Protože byl osvobozen v dubnu a u nás vládli ještě Němci, dostal se s bývalými spoluvězni do Belgie, kde vstoupil do československého vojska a domů přišel 31. května 1945 v anglické uniformě. Svému udavači se nemstil, ač byl k tomu vyzýván i místními občany. Jako důvod udával, že hrůzy už viděl a zažil dost!

Rodina pana Č. Baláka již v roce 1946 přesídlila do Prahy 6. Po návratu v roce 1945 byl těžce nemocen a nemohl pracovat. Věštba cikánky byla tedy správná. Zemřel 5. února 1968. Mlýn tedy pod vedením p. Václava Prchala přečkal druhou světovou válku. Po celou dobu provozu zaměstnával více lidí - topiče, strojníka, účetního, řidiče atd. Melivo se přiváželo ze železničního nádraží Středokluky a od hospodářů. Pak ale přišel únor 1948 a znárodnění. Rodina pana V. Prchala musela opustit mlýn do 24 hodin jen s minimem věcí. Prošli několika JZD, až koupili dům v Rakovníku, kde potomci žijí dodnes. Pan V. Prchal zde byl předsedou numismatiků a ctěný občan.

Mlýn po několikaleté přestávce šrotoval, až do roku 1990 v něm byla mísírna krmiv pro okolní JZD. Nezapomeňte se podívat také na fotky z interiéru dostupné mezi obrázky ve fotogalerii..

Po roce 1990 mlýn převzal restituent p. V. Prchal. Na mlýnu však vázl velký dluh za obrovské násypky nově postavené na dvoře, jejichž splácení bylo po restituentu vyžadováno. Navíc se do přízně již starých pána a paní Prchalových vetřel český emigrant žijící ve Švýcarsku. To přimělo p. Prchala mlýn prodat. Ve mlýně noví majitelé údajně chtěli mlít koření, ale mlýn dopadl tak, jako většina, ba možno říci všechna, po roce 1990 provedená privatizace v ČR. Vše cennější bylo odvezeno, prodáno, železo do šrotu, hotovo, dvacet. Tak dopadl veškerý český průmysl. Vše úmyslně zavřené, zničené, tak dopadlo také veškeré české zemědělství, cukrovary, hutě a veškerá velkovýroba. Vše zničeno a rozkradeno!