č. 123 (staré 94): Mlýn Chabrovský, Amerikán
R. 1654 měl Adam Chabr na tomto mlýně 6 str. polí. Po něm tu byl syn Jan, maje r. 1713 jen 5 str., polí a luk na 1 vůz sena a ½ vozu otavy. Z řemesla roční výtěžek dle tereziánského katastru byl 15 zl.
R. 1734 zapsal mlýnskou usedlost v sumě 150 kop Jiří Chabr. V uvedené sumě bylo do důchodu po sběhlé Lidmile Šeborové 12 kop, staré kontribuce 13 ½ kopy, nápadníkům po jisté Dorotě Šeborové, jež na ten čas k doptání není, 24 kop, novému hospodáři na vyzdvižení velmi zpustlého stavení připsáno 22 ½ kopy, nápadníkům po Janu Chabrovi: Jiříku, nynějšímu hospodáři otcovský podíl 10 kop, Václavovi, mlynáři na Valše, jeho vdově se 4 dětmi 10 kop, Mařeně za Pavla Sedláčka vdané 10 kop, Dorotě vdané za Matěje Hálu, šafáře borotínského, 10 kop, Kateřině vdané za Václava Zdenka v Dřevnově 10 kop, Lidmile chromé 10 kop, Janovi na vojně z obvláštní otcovské lásky, kdežto toho na otci jakživ nezasloužil, 18 kop.
R. 1745 byla odhadnuta pozůstalost po zemřelém Jiřím Chabrovi (jemuž zemřela r. 1734 dcera Dorota a 1735 žena Kateřina): movité věci 97 zl. 58 kr., k tomu na zimu seto žita 6 str., pšenice 1 str. 2 věrt., stavení: „1 sednice střechou sešlá, 1 maštele nový, jak vrchu tak spodkem v jednom kusu, mlejn střechou sešlý a zeď k lednici na rozvalení. Stodola jak spodkem tak vrchem sešlá, což tomu tak a nejinače jesť‘ atd. 21. Septembris 1745. Podepsáni primas a konšelé městys Borotína.
R. 1748 zapisuje mlýn syn Jan Chabr. Po Jiřím Chabrovi zůstala vdova Kateřina, syn Václav na vojně, František, Kateřina a Martin, budoucí hospodář. Do vzrůstu Martina Chabra hospodařil František Chabr a r. 1768 odstoupil mlýn Martinovi.
Dle poslední vůle 20. listopadu 1790 odkázal Martin Chabr mlýnskou usedlost a hned odstoupil synu Františkovi (zápis r. 1792) v ceně 800 zl. včetně dluhů a podílů sobě (100 zl.), dětem Františkovi, novému držiteli, Kateřině, Václavu. Anně, Marianě, Matějovi, Ludmile, Terezii, Veronice, Františce a Alžbětě.
R. 1789 se svolením vrchnosti směnili mlýny Jan Jinda, mlynář zámecký a František Chabr: svoleno dne 31. května 1807, aby Chabr směnil jemu dle gruntovní knihy náležející mlýn čp. 94/123 zvaný Chabrovský kontribučenský mlýn o 2 složeních a 4 stoupy se vším mlynářským nářadím a polmi 4 jitra 309 sáhů, luk 2 jitra 725 sáhů, zahrada a pastviště 799 sáhů, též těmi od obce borotínské přikoupenými poli 4 jitra 796 sáhů v ceně 5215 zl. 15 kr. a Jan Jinda jemu jeho pod čp. 89/117 ležící modo emphitestico zakoupený o 2 složeních a 4 stoupami a pozemky 4 jitra 279 sáhů a luk 1 jitro 1102 sáhy, též těmi od obce borotínské zakoupenými, od Matěje Malého jemu přepuštěným polem 6 jiter 829 sáhů nad paloučkem Kostkovým s právy a břemeny v ceně 3381 zl. Zbytek 1834 zl. 15 kr. byl Chabrovi na mlýně zajištěn.
V letech 60. min. stol. mlýn vyhořel až na stodůlku přes dvůr. Byl potom znovu vystavěn ve větších rozměrech na vodní i parní pohon, ale tím se mlynář Jinda zadlužil a mnoho věřitelů bylo poškozeno. Ke mlýnu náležející chalupa čp. 124 byla odprodána.
Mlýn koupil potom Jan rytíř Nádherný z Borutína, pán na Chotovinách, a r. 1883 koupí přešel v majetek Leopolda, Josefa a Josefa ml. Arnsteinů, obchodníků z Votic, od r. 1888 jen Leopolda a Josefa ml., ale tito mlýn zavřeli, pozemky v dílcích pronajali a měli zde hlídače (J. Vitiska).
Teprve po letech byl mlýn pronajat a konečně r. 1900 prodán bratřím Antonínu a Emanuelovi Benešovým z Pravětic. Onen r. 1902 knihuje mlýn sám a r. 1905 postupuje polovici své manželce, Marii.
R. 1912 koupil mlýn Václav Vachout, od něho pak r. 1925 Josef a Josefa Vrzákovi (za 122.500 K).
Od r. 1928 drží mlýnskou usedlost František a Božena Pecháčkovi.
Rud.Ez. Cikhart: Historický místopis Borotína; V Praze 1946;
Nákladem Spolku rodáků a přátel Borotína a okolí v Praze
