Dne 24.7. 1923 ve 3 hodiny ráno vypukl v továrně požár, při kterém vyhořely budovy ve středu továrny. Škoda obnášela na 8 mil. Kč, přesto že se okolní budovy podařilo zachránit. Požár hasilo 12 ručních a 2 parní stříkačky a asi 250 hasičů.
Od roku 1926 se v továrně nepracovalo mimo dřevařského oddělení. Výrobky se zasílaly do sesterské továrny v Josefově Dolu u Kosmonos.
V roce 1930 je továrna v seznamu vodních děl uvedena pod čp. 257 jako přádelna a tiskárna látek s vlastníkem Kosmonosy tkalcovna. Před zánikem továrna využívala jako zdroj energie nejen Francisovu turbínu, ale také parní stroje.
Dne 24.5. 1930 byl provoz továrny zastaven úplně a poté postupně rozprodáván majetek firmy. Některé provozy byly zbořeny a stavební materiál prodán na různá místa (Olešnice, Jevíčko, Boskovice...), nezbořené tovární provozy zakoupila firma Melkus a spol. pro zřízení chemické továrny, Moravské kolonisační družstvo pro zřízení obilního skladiště a dřevovýrobu koupil Karel Zbořil a zřídil zde pražírnu žitné kávy, budovu čp. 257(dnes krajní budova od ul. Pražská) koupil Josef Špička atd. Dnem 31.12. 1934 zde továrna Cosmanos zanikla.
