Bez vody mlýn nemele.
(arménské přísloví)

mlýn ve Slavíkově

mlýn ve Slavíkově
4, 32
Slavíkov
463 44
Liberec
Radostín u Sychrova
50° 38' 4.8'', 15° 2' 43.5''
Mlýniště bez mlýna
Mlýn z konce 17. století stál v osadě Slavíkov v údolí Mohelky v místě, kde do ní ústí potok Oharka, na pravé straně silnice ze Třtí do Libíče, před křižovatkou se silnicí do Dehtár. Na místě usedlosti dnes stojí vzrostlé stromy.
polosamota
Oharka
nepřístupný

Historie mlýna obsahuje událost z období:

V 80. letech 17. století postavil mlýn Adam Ruta původně na vrchnostenských pozemcích albrechtických pánů Lamotte z Frintroppu, povolení k jeho stavbě dostal roku 1679. Z mlýna bude platit 12 zl. úroku. Původně obdržela mlýnská usedlost čp. 4, asi o sto let později je uváděna jakou součást obce Třtí s čp. 32.

V roce 1690 převzal po smrti svého otce mlýn syn, také Adam Ruta (možná totožný s Adamem Rutou, který 1691 obnovil mlýn v Kohoutovicích). V roce 1721 přešlo vlastnictví na mlýnské usedlosti na syna Františka Rutu, který za ni zaplatil 300 zlatých. Od Františka pak převzal mlýn v roce 1755 jeho zeť Václav Komersy za 100 zlatých.

Dál následovali mlynáři roku 1781 Vincenc Jirouš za 900 zlatých a Antonín Jager za 1200 zlatých také roku 1781.

V roce 1787 je zde poprvé zmiňován příslušník významného mlynářského rodu Rechcíglů (příjmení psáno v různých podobách, také Rögkziegel). V oblasti Mohelky a Českodubska je to jeden z nejslavnějších mlynářských rodů. Příslušníci tohoto rodu provozovali postupně několik zdejších mlýnů a jejich potomci žijí v kraji dodnes.

V letech 1784-1792 jsou v loukovské matrici uváděni ve slavíkovském mlýně Beneš Reichl z Dlouhého Mostu s manželkou Veronikou rozenou Regziglovou z Janova nad Nisou čp. 124, svatba 15.11.1784, v roce 1.8.1787 se jim na mlýně narodil syn Beneš.

Již v roce 1789 jsou na mlýně uváděni manželé František Rögkziegel a Alžběta rozená Böhmová z Lučan v souvislosti s narozením jejich syna 26. prosince toho roku. František a Alžběta Rechcíglovi se stali nejstarším pokolením tohoto mlynářského rodu na Mohelce. Oba zemřeli v požehnaném věku, Alžběta v roce 1822 v 76 letech, František v roce 1835 v 94 letech.

František Rechcígl junior se 3. srpna 1811 oženil v kostele ve Vlastibořích s Ludmilou Neumannovou. Ve slavíkovském mlýně se manželům narodilo celkem 12 dětí, pro sledování mlynářského rodu byly významní 2 synové, a to Antonín a Petr.

Antonín narozený 11. 5. 1823 se stal pokračovatelem v rodném slavíkovském mlýně. Oženil se s Annou Šiftovu z Jiviny, která však 1854 zemřela, Z manželství vzešly 2 děti, dcera Anna a syn Josef. Podruhé se oženil s Marií Havlíkovou ze Svijanského Újezda č. 3. S ní měl jednoho syna Karla.

Jeho bratr Petr Rechcígl (*10.1.1819) se 30.11.1850 ve Vlastibořicích poprvé oženil s Františkou Hlavatou z Březové (již 11.7.1844 s ní měl nemanželského syna Petra, kterého 1864 legitimizoval), pracoval jako šenkýř a bydleli v domku vedle mlýna. Před rokem 1857 si pronajal mlýn v Letařovicích, kde se však 10.12.1857 Františka nešťastnou náhodou v noci utopila. 25.5.1858 se v Hodkovicích znovu oženil s Kateřinou Koškovou z rodiny mlynáře ze Třtí a nějakou dobu bydleli ve mlýně ve Třtí. Petr Rechcígl 1865 zakoupil mlýn  v Letařovicích pro syna Petra (*1844), kde pak lze sledovat osudy této větvě mlynářského rodu Rechcíglů.

Události
  • První písemná zmínka o existenci vodního díla
  • Vznik mlynářské živnosti

Syn Antonína a Marie Karel Rechcígl ve mlýně provozoval od 90. let 19 století také hostinskou živnost.

V adresáři z roku 1900 je jako mlynář uváděn Čeněk Adam, i když mlýn stále vlastnili stále Antonín a Marie Rechcíglovi.

Manželé Rechcíglovi prodali mlýn pravděpodobně v roce 1928 Josefu Jírovi z Chvalčovic, který se vyučil řemeslu mlynáře na mlýně v Letařovicích, odkud si přivedl manželku. Manželství zůstalo bezdětné. V roce 1930 proběhla ještě revize vodního díla, ale 24. prosince 1931 Josef Jíra odhlásil ve Společenstvu mlynářů svoji živnost pro nedostatek mletí. Zastaralé vybavení nemohlo konkurovat modernějším mlýnům v Trávníčku a ve Třtí. Ve 30. letech se hostinec provozovaný ve mlýně stal důležitým zdrojem obživy jeho majitelů. Zdejší hostinec se před 2. světovou válkou stal oblíbeným cílem nedělních výletů obyvatel Hodkovic nad Mohelkou.

V roce 1938 mlýn ještě stál. Po druhé světové válce budova chátrala a v roce 1946 jsou budovy mlýna již zbořeny.

Události
  • Zánik mlynářské živnosti
  • Zánik budovy mlýna

Neexistuje. Pozemek je oplocený, neudržovaný, rostou na něm vzrostlé stromy.

Příjmení mlynářů působících na mlýně:

  • Ruta
  • Jirouš
  • Jager
  • Reichl
  • Rechcígl
  • Jíra
  • Komersy

Historie mlýna také obsahuje:

1.1.1679

"se jemu (Adamu Rutovi) povoluje místo toliko opro vystavení mlejna, jak mnoho sobě stavení obsáhnouti může, však s tou výminkou, že předně děti v tom mlejně zrozené k statku albrechtickému v poddanost patřiti budou a mají. Zadruhé že každoročně z téhož mlejna toho ouroku neb platu běžného platití bude vrchnosti statku albrechtického ročně 12 zlatých. I prosíce Adam Ruta vrchnost, aby jemu z milosti kousek role k užívání popřáti ráčila, vyslyševše žádosti jeho, jemu kousek pod lesem proti Jana Vávry chalupě vykázala a mezníky obsázeti dala, kteréž on a potomci jeho z milosti užívati mají."

Mlýn je vyobrazen na:

Předměty spojené s osobou mlynáře a provozu:

    neexistuje
    05 2012
      venkovský
      mlýn na potoku (50 - 1000 l/s)
        roubená
        jednopatrový
        Dle dobových pohlednic byl mlýn převážně roubený, menší část byla zděná. Měl přízemí, patro a půdu.
            • zcela bez technologie aj.
            Žádná položka není vyplněna
            Neexistuje.
            Původně měl mlýn jednoduché složení a jahelku. Ta ale ve dvacátých letech již nebyla používána. Dle zápisu z revize vodního díla z roku 1930 měl mlýn vodní kolo na vrchní vodu o průměru 3,45 m, šířce korečků mezi věnci 1 m a hloubce 0,28 m. Otáčelo se 6x za minutu. Největší kapacita se udávala 0,093 m3 za sekundu, spád 3,78 m, výkon 3,2 HP.
            Ze strojů je popsána válcová stolice 500/300 mm, 1 loupačka, 1 český kámen a jedno dynamo 2,6 kW, 115 V a 22,6 A.
            Zaniklý
            • jahelka
            • hostinský provoz
            Karel Rechcígl začal ve mlýně v 90. letech 19. st. provozoval jako doplňkovou živnost hostinec. V tom pokračoval další majitel Josef Jíra v 30. letech 20. st.
            • jez
            • náhon
            • odtokový kanál
            Asi 360 m nad mlýnem byl na Oharce jednoduchý jez asi 10 m široký se dvěma okenicemi o šířce necelé 2 metry. Vzdouval vodu, která na levém břehu natékala do náhonu. Strouha měla šířku asi 1,8 m a teklo v ní obyčejně asi 10 cm vody. Na pravém břehu asi 80 m nad mlýnem se nacházela výpust necelý metr široká se splavem, která sloužila k regulaci množství přitékající vody a zároveň k vypouštění náhonu. Voda dál ústila do vantrok 9 m dlouhých, 60 cm širokých a 25 cm vysokých. Odpadní kanál od vodního kola ústil asi po 130 m zpět do Oharky.
            9.1.1930 Popis vodního díla: Pevný jez je ve špatném stavu z kamenné rovnaniny bez poevné koruny pouze z násypu a drnu v délce 10 m na potoce Oharce v osadě Slavíkov. Pravý břeh jest v katastru obce Chvalčovice, levý v katastru obce Radostín. Náhonem voda se voda na mlýn čp. 32 ve Slavíkově, odpad se zaúsťuje do potoka Oharky. Fixní bod osazen 1876 ve vzdálenosti 7,7 m od pravého sloupku vpouštěcího stavítka do náhonu a ve vzdálenosti 3 m od pravého břehu náhonu.
            Typvodní kolo na vrchní vodu
            StavZaniklý
            PopisV dokumentu Seznamu 1930 uváděno jedno kolo na vrchní vodu, hltnost 0,13 m3/s, spád 3,7 m, výkon 4,17 HP.
            Ve vodní knize: prům. 3,45 m šířka korečků mezi věnci 1 m, hloubka 28 cm, 6 ot./min., max. kapacita 0,093 m3/s, spád 3,78 m, výkon 3,2 HP
            Typvodní kolo na vrchní vodu
            StavZaniklý
            PopisV dokumentu Seznamu 1930 uváděno jedno kolo na vrchní vodu, hltnost 0,13 m3/s, spád 3,7 m, výkon 4,17 HP.
            Ve vodní knize: prům. 3,45 m šířka korečků mezi věnci 1 m, hloubka 28 cm, 6 ot./min., max. kapacita 0,093 m3/s, spád 3,78 m, výkon 3,2 HP
            Typdynamo
            StavZaniklý
            Popis1930: výkon 2,6 kW, 115 V, 22,6 A
            Typdynamo
            StavZaniklý
            Popis1930: výkon 2,6 kW, 115 V, 22,6 A
            Historické technologické prvky
            AutorMinisterstvo financí
            NázevSeznam a mapa vodních děl republiky Československé
            Rok vydání1932
            Místo vydáníPraha
            Další upřesněníJičín, str. 39
            Odkaz
            Datum citace internetového zdroje
            AutorMinisterstvo financí
            NázevSeznam a mapa vodních děl republiky Československé
            Rok vydání1932
            Místo vydáníPraha
            Další upřesněníJičín, str. 39
            Odkaz
            Datum citace internetového zdroje
            AutorZdeněk Jodas
            NázevVodní díla v povodí Mohelky a Zábrdky
            Rok vydání2015
            Místo vydáníLiberec
            Další upřesněnístr. 171-173
            Odkaz
            Datum citace internetového zdroje

            Žádná položka není vyplněna

            Základní obrázky

            Historické mapy

            Historické fotografie a pohlednice

            Současné fotografie - exteriér

            Současné fotografie - vodní dílo

            Ostatní

            Vytvořeno

            16.9.2016 07:46 uživatelem cestovatelka

            Majitel nemovitosti

            Není vyplněn

            Spoluautoři

            Uživatel Poslední změna
            Rudolf (Rudolf Šimek) 11.1.2023 07:32
            REAPERXCX 1.11.2022 00:55
            doxa (Jan Škoda) 21.5.2024 10:02