Čeněk Habart: SEDLČANSKO, SEDLECKO A VOTICKO, díl I, 1925, Nákladem radnic v Sedlčanech, Sedlci-Prčici a Voticích vydala Pražská edice v roce 1998
Mlýny a pily na Mastníku
Mezi Stupčicemi až k potoku Smilkovskému
(Výpis)
„...U Styrova (původně Tyrova) v Dol. Nových Dvorech je mlýn, od lidí zvaný „Chalupský“, dříve též „Nový“ nebo „Uciprů“ nyní „U Vaňků“. Má stolici válců, český kámen a loupačku. K pohonu používá též naftového motoru. K mlýnu patří 50 měr pozemků. Majitelem jest Ant. Vaněk; před ním tu byl Maděra...“
„Vodní síla našich mlýnů“
NA VOTICKU
Jméno mlýna: „Chalupský“, „U Ciprů“, „U Vaňků“
Jméno majitele: Ant. Vaněk
Ke které osadě patří: Nové Dvory
Jméno toku: Mastník
Počet kol: 1
Vodní síla v HP: 3,45
Motory: motor naftový 4 HP
SEZNAM A MAPA VODNÍCH DĚL REPUBLIKY ČESKOSLOVENSKÉ
Stav koncem roku 1930, Sešit 12, V Praze 1932
Okresní finanční ředitelství Tábor/Důchodkový kontrolní úřad Votice
Název toku: Mastník potok
Obec, čp. : Nové Dvory 23
Podnikatel: Ant. Vaněk
Druh živnosti: mlýn
Počet a druh vodních motorů: 1 turbína Francis.
Normální výkon v ks: 10
Dobrý den,
nevím jestli se tento krátký popis bude hodit, naložte s ním dle svého uvážení. Na stránky mě upozornil soused. Případně bych něco mohl nafotit.
Radek Pohnán, vnuk posledního mlynáře
Z rodinného archivu mlynáře Vaňka - živnost mlynářská
První zmínka o cejchu – založení mlýna je z roku 1880.
Cejch ve tvaru žulového sloupu se železným hřebem s kulatou hlavou s písmeny J. V. zasazen na levém břehu potoka na parcelním č. 698, tj. prameny sepsané mlynářem Josefem Vaňkem z roku 1956.
Ve mlýně byly v provozu dvě mlýnská kola o průměru 3,17 m a 2,67 m u obou provedena nivelizace.
V roce 12.10.1927 povoleno zřízení Francisovy regulační šachtové turbíny s horizontálním hřídelem. Spotřeba vody 220l/s s využitím spádu 4,5 m a výkonem 10 HP. Vše zapsáno do řadové vodní knihy - vložky 52. Číslo 29752/30.
V roce 1930 ukončena přestavba mlýnice dle předloženého projektu a 12.9.1930 provedena koloudace nové mlýnice za účasti zástupce okresního hejtmana p. Váša a státního technika z Tábora. (Technik musel být vyzvednut ve stanici Horní Borek spolu s měřícím nivelizačním přístrojem s latí a dopraven majitelem mlýna Antonínem Vaňkem do mlýna).
V červnu roku 1942 splacena Kvitance Spořitelně města Votice v celkové částce 50.000,-K na základě dluhopisu ze dne 31.1.1928 za investici do přestavby mlýnice.
V roce 1942 mlýn se zemědělským hospodářstvím postoupen prvnějším mlynářem Antonínem Vaňkem a Marii Vaňkovou ve smyslu smlouvy na dceru Martu Vaňkovou a manžela Josefa Vaňka.
V kronice se dočteme o událostech v době okupace.
Nelze přehlédnout veliké dobro, které pro naší obec a široké okolí vykonal Vaňkův mlýn v D.N.Dvorech. Příslušníci Vaňkovi rodiny obcházeli přilehlé vsi, aby obilí k mletí bylo v krátké době svezeno a ve mlýně přivezené k mletí. Po semletí se mouka ihned odvážela a to se dělo i v noci. Mlynář Vaněk nezapomínal ani na ty, kteří neměli nic k semletí a potřebovali také mouku. Nelze proto mluvit o nedostatku mouky po dobu okupace. Dík za to rodině Vaňkově v krajině újezdecké. Vděčnost za to vše Vaňkovým, aby dlouho zůstalo toto v paměti, že dobré a statečné srdce obyčejného člověka zmírnilo starosti mnoha lidí o chleba v dobách nejhorších.
V roce 4.1.1950 za účasti inventarizační komise byl pro potřeby znárodnění nařízen majitelům mlýna Martě a Josefu Vaňkovým pořídit seznam základních prostředků mlýna pro potřeby státního podniku Kladenské mlýny a pekárny n.p. (de facto zestátnění mlýna).
V roce 1955 ve smyslu zákona přihlášeno vodní oprávnění k provozování mlýna na potoce Mastník, evidováno ve vodní knize vedené u ONV Votice str. 52, pol. číslo 2. Za Středočeské mlýny n.p. podepsáno zaměstnancem dědou p. Josefem Vaňkem.
Na základě žádosti Josefa Vaňka z 27.5.1965 projednala rada MNV v Červeném Újezdě žádost o vynětí ze znárodnění části obytné budovy mlýna. Žádost byla kladně posouzena.. Za radu tajemnice pí.Havlová uvádí na obhajobu žádosti dědy Josefa Vaňka cituji „ Je naprosto poctivý, kladný a lidumilný, všeobecně oblíbený a vážený. Také v době okupace pomáhal kde mohl a jeho zapojení do pomoci naší partizánské skupině je všem známo. Pomáhal potravinami apod.
V roce 1973 umírá mlynář děda Josef Vaněk a mlýn patřící v té době pod Mlýny a těstárny Pardubice n.p. zůstává uzavřen a provoz ukončen. Mlýn setrvává bez údržby a oprav až do roku 1991, kdy je ve formě dohody o vydání věci vrácen Mlýnským průmyslem Čerčany s.p. původní majitelce babičce pí. Martě Vaňkové (v té době 70 let) a dceři Mileně Pohnánové. Dne 13.5.2005 umírá babička Marta Vaňková, poslední z mohykánů hospodářského řemesla v rodině.
Čest památce našich předků.
Pohnánovi
