Kubíkovský, Doubkovský mlýn; Marschowitz Mühle

před 1517 mlynář Kuba

-1517 Alžběta z Vrtby a na Hořovicích

1517- Ferdinand Zikmund Stašek z Cidliny 

-1542 Zdeslav Vojíř

1542- mlynář Jan

1584-1616 Arnošt Doubek

1616-1620 Jakub Doubek

1620-1623 Augustin Sturcíř

1623- Mariana Olešnická

-1629 Tomek Olešnický

1629- Jan Bernard Turek

1654 mlynář Kryštof

-1674 Pavel Vojvoda

1674-1679 Alžběta Cantoriusová

1679-1709 Mikuláš Brož

1709-1716 jeho syn 

1716-1727 J. Hutter

1727-1730 Jiří Bělohlávek

1730-  František Seichr

Procházková-Seichrová

-1759 Seichr

1759-1779 Vojtěch Brož

1779-1792 šichtmistr Weiss 

1792-1801 Klára z Mörku

1801- Josef Mareš

1839 Bernard Fiala

1888 Hermann Langer

1918 Josef Jeník

Vlastimil Jeník

1929 - Josef Škoda

Josef Klempera (nepolehlivé!):

Mlýn Kubíkovský (Doubkovský) v Příbrami
Mlýn Kubíkovský - nebo později také Doubkovský - stál při potoku mezi příbramskou Stříbrnou hutí a Trhovými Dušníky.
Již před rokem 1517 na něm mlynařil Kuba - podle něho dostal jméno. 9. ledna 1517 jej od Alžběty z Vrtby a na Hořovicích koupil vladyka Ferdinand Zikmund Stašek z Cidliny za 96 kop grošů míšeňských.
Dalším majitelem byl vladyka Zdeslav Vojíř, který mlýn 12. ledna 1542 prodal mlynáři Janovi za 250 kop gročů míšeňských; ten zde dal zvýšit rybník. Od 1. května 1584 se na mlýně uvádí Ambrož Doubek, který jej koupil za 1 120 kop grošů míšeňských, od roku 1616 jeho syn Jakub. Hospodářství Doubkovského mlýna se rozkládalo „od města za dvorem a velkými lukami k vrchu Vápenici“. Je zaznamenáno, že býval pod Rozhovským mlýnem a obecní loukou nad dolem Lodeřem.
Okolo roku 1620 patřil Doubkovský mlýn Augustinu Sturcířovi, od něhož jej v roce 1623 koupila Mariana Olešnická za 2 500 kop grošů míšeňských. To u mlýna už stála pila. Roku 1629 Tomek Olešnický prodal mlýn za 2 000 kop míšeňských Janu Bernartu Turkovi z Hatvanu. Tehdy byl v zemských deskách zapsán „pod šos“ (právo) městského a komorního platu. Avšak roku 1635 se o něj hlásil místní vikář a psal arcibiskupovi, že tento mlýn by měl patřit k záduší. Město Příbram nesouhlasilo a právo na mlýn si ubránilo. V roce 1654 se na mlýně připomíná mlynář Kryštof. V témže roce mlýn vyhořel.
V následujících letech byl však obnoven, protože roku 1674 se uvádí, že „dávno znovuzřízený mlýn“ koupil od Pavla Vojvody za 900 zlatých Mikuláš Brož. Ale česká komora jeho koupi neuznala a mlýn přešel na Alžbětu Cantoriusovou. Brož se ho mohl ujmout až za pět let. V tržní smlouvě z 12. července 1679 se píše, že „po nebožce paní Alžbětě Cantoriusové, již v Pánu usnulé tetě“, získává pan Mikuláš Brož pro sebe, manželku Kateřinu i budoucí dědice mlýn, odstarodávna Doubkovský řečený, s pilou, poli, lukami, dvěma rybníky a vším k mlýnu patřícím a náležejícím příslušenstvím, a to „za sumu 900 zl. r. mince dobré“, kterou obdrží pozůstalí dědici Alžběty Cantoriusové.
V roce 1709 byl majitelem mlýna syn Mikuláše Brože, od něhož jej roku 1716 koupil J. Hutter za 2 800 zl. o 900 zl. víc za něj roku 1727 zaplatil Jiří Bělohlávek a o tři roky později jej za 4 100 zl. koupil František Seichr. Tehdy byla u mlýna už i valcha. Později na mlýně hospodařila Seichrova dcera, provdaná Procházková. Ta mlýn za 5 500 zatých přepustila bratru Františka Seichra.
V roce 1759 se na mlýně objevuje mlynář Vojtěch Brož, který jej od předešlého majitele získal za 5 000 zlatých. Roku 1779 mlýn „i s rybníčkem na 4 kopy násady“ koupil za 4 200 zlatých šichmistr z Padrtě Weis, od roku 1792 tu hospodařila jeho sestra Klára z Mörku. Roku 1801 mlýn včetně dvou chalup, kde byly valcha a hamr, koupil Josef Mareš. V roce 1888 ho vlastnil Hermann Langer. V roce 1918 byl majetkem pražského pekaře Josefa Jeníka. Po něm tu byl Vlastimil Jeník, který ve mlýně instaloval turbínu.
V roce 1924 mlýn vyhořel a již nebyl obnoven. Majitelem polností, jež náležely k bývalému mlýnu, se po roce 1929 stal Josef Škoda.